Maďarská vláda se snaží cíleně vyhladovět některé uprchlíky

Facebook Twitter Vytisknout

Už nedostanou ani najíst. Taková je od počátku srpna situace některých žadatelů o azyl v Maďarsku, jak na to upozorňují jednotlivci i lidskoprávní organizace. Naposledy hladovění uprchlíků v „tranzitních zónách“ na srbské hranici medializovala organizace Human Rights Watch (HRW), která tak navázala na dlouhodobé úsilí Maďarského helsinského výboru.

Maďarské úřady v opakovaných případech odmítly uprchlíkům poskytovat stravu a zároveň jim znemožnily nakoupit vlastní potraviny. Nepovolily ani vstup osobám pokoušející se jim stravu obstarat zvenčí, jak si 20. srpna na vlastní kůži vyzkoušel známý metodistický pastor Gábor Iványi. Dvěma kojícím afghánským ženám pro změnu úřady zakázaly podělit se o jídlo se svými příbuznými, kteří najíst nedostali.

↗

Pastor Gábor Iványi se pokusil neúspěšně přinést jídlo hladovějícím uprchlíkům v táboře Roezske. Foto The National

„Maďarská vláda sestoupila na nové dno nelidskosti, když začala lidem v její péči odmítat jídlo, aniž by se zajímala o základní lidská práva nebo svoje povinnosti v rámci členství v Evropské unii,“ upozorňuje Lydia Gallová z HRW.

Maďarskému helsinskému výboru, který uprchlíky bezplatně zastupuje, se u Evropského soudu pro lidská práva podařilo vymoci obnovení dodávek potravin u několika postižených syrských a afghánských rodin. Na soud se však musí v každém případě obracet jednotlivě, což maďarským úřadům umožňuje zadržovat potraviny dalším a dalším osobám až do obdržení soudního příkazu. „Je zcela absurdní a do nebe volající, že se někdo musí obracet na soud, aby se domohl kousku chleba,“ říká Gallová.

Na jídlo nemají nárok

Maďarské úřady trvají na tom, že nemají žádnou povinnost poskytovat stravu těm uprchlíkům, jejichž žádost o azyl byla zamítnuta. Opírají se přitom o novelu imigračního zákona, jež vešla v platnost 1. července a zároveň zjednodušuje deportace. Problém ovšem spočívá v tom, že Maďarsko automaticky označuje za nepřijatelné uprchlíky, kteří cestou překročili jakýkoli „bezpečný stát“ (zpravidla Srbsko).

Úřady pak díky schválené novele mohou žadatelům o azyl odmítnout stravu ještě ve chvíli, kdy se rozhoduje o jejich odvolání. Lidskoprávní organizace to považují za způsob nátlaku, jak je donutit vrátit se po svých do Srbska. „Imigrační a azylový úřad informuje cizince, že v tranzitní zóně nedostanou nic k jídlu, mohou se ale kdykoli vrátit do Srbska,“ popisuje situaci Maďarský helsinský výbor. Gallová k tomu dodává: „Když je někdo dva, tři dny bez jídla, začne hledat způsoby, jak se k němu dostat. A v tu chvíli mají jedinou možnost: vzdát se své žádosti o azyl a odejít do Srbska.“

Maďarsko a uprchlíci

Maďarsko patří za vlády premiéra Viktora Orbána mezi největší odpůrce migrace v Evropě, což se projevuje nejen v nepřátelské rétorice, ale i v řadě konkrétních opatření. V krizovém roce 2015 nechal Orbán jako první vztyčit na vnější hranici Evropské unie ploty a nedávno se stal průkopníkem dalších represivních metod.

Například letos v březnu vešly v platnost právě zmíněné tranzitní zóny, ve skutečnosti dva ostnatým drátem obehnané tábory na srbské hranici, kam jsou automaticky umísťováni všichni žadatelé o azyl v Maďarsku. V průběhu často dlouhé měsíce trvajícího azylového řízení pak mohou z přísně střeženého zařízení odejít jediným směrem: zpátky do Srbska.

↗

Interiér kontejnerového domu, kde žijí uprchlíci v tranzitních zónách. Foto Andras Lederer

Nicméně drtivá většina uprchlíků vstupujících do Maďarska nedostane příležitost o azyl ani požádat. Prudce se totiž snižuje neoficiální kvóta na počet osob, kterým je denně povoleno překročit srbskou hranici — dnes je to podle informací Gábora Gyulaie z Maďarského helsinského výboru jediný člověk, zatímco ještě před dvěma lety jich bylo šedesát.

Maďarsko také letos v červnu přijalo sérii zákonů nazvaných „zastavte Sorose“ podle známého amerického finančníka George Sorose, který údajně touží zemi zaplavit migranty a podkopat její křesťanské základy. Tato legislativa mezitím napadená u soudu Evropskou komisí mimo jiné umožňuje trestat až jedním rokem odnětí svobody organizace a jednotlivce pomáhající uprchlíkům.