Čtvrté parlamentní volby za poslední čtyři roky a druhé v letošním roce vyhráli ve Španělsku opět socialisté ze strany PSOE. Pod vedením úřadujícího premiéra Pedra Sáncheze získali 27,7 procenta hlasů a za ně 120 poslanců z 350. Oproti posledním volbám tak oslabili o 0,7 procenta, respektive o tři poslance.

Druzí skončili rovněž znovu konzervativně pravicoví lidovci (PP), ovšem se ziskem 20,8 procenta a 89 poslanci. To je o 4,1 procenta, respektive o 23 poslanců více než minule. Obdobný nárůst podpory zažila navíc krajně pravicová strana Vox, jež si polepšila na na 15,1 procenta a 52 poslanců — tedy o 4,8 procenta a 28 křesel.

Hlavním poražených voleb se stali liberálně pravicoví Ciudadanos, kteří získali jen 6,8 procenta hlasů a deset křesel. Oproti posledním volbám jde o ztrátu 9,1 procenta, respektive 47 míst.

Strana, jež měla ambici vést po minulých volbách celou španělskou pravici, tak přišla o přibližně 80 procent svých poslaneckých mandátů.

První a dosud jediný předseda Ciudadanos Albert Rivera už ohlásil nejen rezignaci na vedení strany, ale i odchod z politického života celkově: „Osobně nebudu už ani vykonávat poslanecký mandát, který jsem získal ve volbách. Uvolním jej svému zástupci (...) Odcházím celkově z politiky, z veřejného života,“ upřesnil na novinářský dotaz v pondělí.

Výsledky dalších stran

Zbylé španělské parlamentní strany dosáhly přibližně stejných výsledků jako minule. Levicová koalice Unidas Podemos získala 12,8 procenta a 35 míst, což je ztráta sedmi mandátů. Z ní odštěpená vzdorkoalice Más País získala ovšem tři nové.

Pátým nejsilnějším uskupením španělské sněmovny bude katalánská republikánská koalice ERC—Sobiranistes s třinácti mandáty, z níž se před volbami vydělili důsledně levicoví separatisté (CUP—PR, dva mandáty). Celkově tak tento blok zůstal na svém.

O jeden mandát posílili katalánští pravicoví separatisté (JxCat—Junts, celkově osm mandátů), baskičtí levicoví separatisté (EH Bildu, celkově pět mandátů), galíciští regionalisté (BNG, jeden mandát) a aragonští regionalisté (¡Teruel Existe!, jeden mandát).

Na svém zůstali baskičtí regionalisté (EAJ/PNV, šest mandátů), kanárská koalice (CCa—PNC—NC, dva mandáty), navarrská pravice (Sum Navarre, dva mandáty) i regionalisté z Kantábrie (PRC, jeden mandát).

Celkově bude tak ve španělské sněmovně zastoupeno šestnáct kandidátek. Některé tvoří však dohromady i desítky malých stran.

Možnosti koalic

Proběhlé volby byly vyvolány jako opakované poté, co se nepodařilo po minulých volbách z dubna 2019 vyjednat jakoukoliv koalici s alespoň počáteční důvěrou sněmovny. Jak vidno z uvedených výsledků, poměr sil mezi pravým a levým táborem není aktuálně zásadně jiný. Podle analytiků se ovšem nabízejí nyní už jen dva možné vládní formáty: buď spolupráce PSOE s důslednou levicí a regionalisty tolerovaná místy i separatistickými stranami, nebo nějaká podoba velké koalice.

Předseda vítězné PSOE Sánchez zatím oficiálně preferuje první variantu. Již den po volbách vyloučil otevřenou velkou koalici PSOE — PP. Dva dny po volbách pak podepsal před novináři smlouvu o záměru vybudovat koalici s Unidas Podemos.

Pravicoví lidovci se přitom do jednání s PSOE také zatím moc nehrnou a krajně pravicový Vox dokonce vyhlásil, že bud hlasovat proti všem vládám, v nichž bude PSOE nějak figurovat.

„To, co bylo po minulých volbách historickou příležitostí, je dnes historickou nutností,“ uvedl k možnosti levicové koalice s PSOE předseda Unidas Podemos Pablo Iglesias.

Důvody opakování a témata kampaně

Španělská politika žila před proběhlými volbami nejprve snahou Sáncheze sestavit vládu na základě výsledků voleb předchozích. Předsedovi PSOE se nabízely různé formy koalic i možností jednobarevné menšinové vlády podporované či alespoň tolerované některými dalšími stranami. Nejlogičtější variantu — většinou koalici PSOE a Ciudadanos — zablokoval předseda liberálů Rivera.

Naopak velkou ochotu jít do koalice s PSOE dávali najevo Podemos. Tato by se však musela opírat ještě o toleranci separatistů, což vedení PSOE nechtělo. A variantu menšinové jednobarevné vlády PSOE s podporou od Podemos a ad hoc od dalších odmítl zase Iglesias.