V katalánském parlamentu posílili opět separatisté, chtějí dohodu o referendu

Petr Jedlička

Zastánci odtržení od Španělska získali v nové sněmovně většinu šesti hlasů. Jejich lídři by teď rádi prosadili legální plebiscit. Současná vláda v Madridu slibuje s Katalánci jednat o kompromisu. Úplné odtržení ale připustit nemíní.

Lídři a lídryně letošních katalánských kandidátek. Foto OKDiario, WmC

V katalánském parlamentu opět posílil blok stran usilující o úplné odtržení od Španělska. Stalo se tak na základě výsledků regionálních voleb ze 14. února. Dle již definitivních čísel potvrzených nyní v sobotu vzrostlo zastoupení separatistického tábora ze sedmdesáti na čtyřiasedmdesát mandátů. Celkově zasedá v katalánském parlamentu 135 poslanců. Separatisté tak mají nově šestimandátovou převahu. Vůbec poprvé navíc obdržely separatistické strany dohromady většinu odevzdaných hlasů, třebaže těsnou — 51,3 procenta. Pro srovnání: při volbách 2017 získaly 47,7 procenta, při volbách 2015 48,1 procenta.

Čtete rádi analýzy zahraničního dění z dílny Petra Jedličky? Podpořte rubriku Svět a pomozte jí rozšiřovat kapacity.
×

„Je to jednoznačný signál. Zvítězili jsme (…) rád bych, aby šlo i o jasný vzkaz pro odpovědná místa v EU: Strany, jež chtějí nezávislost, získaly většinu. Přišel čas vyjednat referendum o sebeurčení,“ uvedl na povolební tiskovce Pere Aragonès, premiérský kandidát koalice kolem Katalánské republikánské levice (ERC), jež získala tentokrát největší podporu ze separatistických kandidátek.

Dvě hlavní separatistické kandidátky — středolevicová kolem ERC a středopravicová Společně za Katalánsko (JxCat) — by měly teď podle předvolební dohody odmítnout všechny případné návrhy neseparatistických stan na spolupráci a postavit vlastní vládu. V parlamentu by se měla opírat o pětašedesát poslanců. K většině jí mohou pomoci tři poslanci z radikálnělevicové separatistické aliance Kandidátka lidové jednoty (CUP), nebo teoreticky i z volebního bloku kolem katalánských Podemos (ECP—PEC).

Překážky úspěchu

Taktickým cílem separatistů je vyjednání, či vynucení si, nového referenda o sebeurčení — takového, jež na rozdíl od hlasování z roku 2017 uzná buď Madrid, anebo Evropská unie, a to alespoň jako konzultační. Pozorovatelé z agentur ovšem připomínají, že už vytvoření vlády samotné bude pro separatisty obtížné. Hned první komplikací je tu fakt, že nejvíce hlasů v proběhlých volbách nezískala některá ze separatistických formací, ale katalánští socialisté (PSC) — federalistická strana, která je odnoží celošpanělské PSOE, jež je aktuálně v Madridu u vlády. Ti ohlásili, že se pokusí složit vlastní většinu.

Španělskému premiérovi Pedru Sáchezovi na katalánském vývoji velmi záleží — do čela letošní kandidátky PSC ostatně prosadil vlastního ministra zdravotnictví Salvadora Illu, který byl díky koronakrizi hodně vidět. Odhaduje se, že zvlášť Katalánské republikánské levici (ERC) budou teď nabízeny hory doly, aby postupovala mimo separatistický blok.

Konkrétní výsledky jednotlivých kandidátek. Grafika WmC

Dále platí, že separatistický tábor tvoři v rámci tří hlavních kandidátek (ERC, JxCat a CUP) mnoho nejrůznějších uskupení a frakcí, které spolu neustále bojují o vliv. A že do tohoto boje vstupují ještě španělské soudy a úřady, které stále někomu zakazují tu nebo onu funkci vykonávat.

Předposlední katalánská separatistická vláda kupříkladu řešila dva roky, zda má její premiér Quim Torra právo být v úřadu či nikoliv. Jak ERC, tak JxCat mají navíc své předsedy mimo faktický výkon moci — Oriol Junqueras z ERC byl jedním z těch, na něž dopadly tresty za pokus o odtržení z roku 2017; Carles Puigdemont z JxCat je ze stejného důvodu v exilu. Oba se přitom snaží řídit dané formace souběžně s politiky přímo v Barceloně, což nedělá vždy dobrotu.

A pak je tu ještě obecný kontext, separatistům ne tak příznivý: „Obecně je zapotřebí nezapomínat, že většinová podpora pro separatisty je i po letošních volbách sporná. Oproti předchozím letům totiž výrazně poklesla volební účast — ze 79,1 procenta v roce 2017 na 51,3 procenta. Z části jde jistě o důsledek koronakrize, ale faktem zůstává, že absolutně vzato poklesl počet hlasů pro separatisty ze 2,08 milionu v roce 2017 na 1,46 milionu. Strany požadující odtržení tak aktuálně reprezentují pouze šestadvacet procent Katalánců s volebním právem,“ připomenula šéfredaktorka webu ESGlobal Cristina Manzanová v úterním speciálu Al-Džazíry.

Podpora odrtžení v katalánské společnosti celkově se v posledních letech posouvá jen mírně. Podle posledních dat z loňského podzimu je 45,5 procenta pro, 46,3 procenta proti a zbytek nevyhraněn. Foto Núria, flickr.com

Nabídka levice, úspěch Voxu a Pablo Hasel

Vztahy mezi separatistickou částí katalánské reprezentace a centrální vládou v Madridu se za poslední rok příliš nezměnily. Současná španělská vláda PSOE-Podemos s Pedrem Sáchezem v čele slíbila loni v zimě Kataláncům dialog. Vše však poslední rok překryl koronavirus. Španělští levicoví politikové mají obecně ke katalánským požadavkům smířlivější přístup než jejich kolegové z pravice — socialisté z PSOE například prosazují prohloubení katalánské autonomie celkovou federalizací země, Podemos zase chtějí povolit Kataláncům referenda. Separatisté ovšem i těmto formacím vytýkají, že mlčky schvalují věznění jejich vůdců nebo že aktivně brání katalánskému sebeurčení.

Proběhlé katalánské volby zvýraznily i několik obecně politických trendů. Pokračuje například úpadek liberální strany Ciudadanos, vítězky posledních katalánských voleb a dlouho třetí nejsilnější strany v celém Španělsku. Malou část podpory ztratily také pravicoví konzervativci-lidovci (PP). Nově naopak zasedne i v katalánském parlamentu mladá krajně pravicová strana Vox. Ta v katalánském kontextu vystupuje ostře až militantně proti-separatisticky. V aktuálních volbách brala hlasy právě Ciudadanos a PP.

Zprávy z Katalánska posledních dnů se jinak věnují zejména již šestidenním bouřím v ulicích katalánských měst, které vyvolalo uvěznění levicového rappera Pabla Hasela minulé úterý. Hasel byl vedle řady přestupků obžalován i z tupení monarchie, což je zvlášť v očích angažovaných Katalánců další argument, proč Španělsko opustit.

Další informace:

Diskuse