Katalánský parlament vyhlásil nezávislost
Petr JedličkaÚstavně-politický spor mezi španělskou vládou a katalánskými separatisty kulminuje. Španělský Senát schválil již uvalení přímé správy na katalánské orgány, s nímž se má začít v sobotu. První lidové iniciativy mobilizují k aktům odporu.
Entita známá jako Katalánské autonomní společenství — jeden ze sedmnácti státotvorných regionů Španělska — se sama začíná považovat za nezávislý stát: Katalánskou republiku. Rozhodli o tom poslanci katalánského parlamentu schválením tematické deklarace, jež byla odsouhlasena v pátek odpoledne 70 hlasy ze 135.
Zastánci katalánské nezávislosti drží parlamentní většinu už od předloňských voleb a již několikrát schválili různé předlohy, jež šlo jako vyhlášení nezávislosti z určitého úhlu vykládat. Naposledy se tak stalo po sporném referendu z 1. října.
Teprve nyní jde ale o otevřenou oficiální deklaraci. Hlasování přitom předcházela mnohahodinová rozprava, v rámci které se vyhnul příslušnému gestu Carles Puigdemont jako hlava katalánské vlády. I když se očekávalo, že odtržení od Španělska navrhne a po schválení vyhlásí právě Puigdemont, premiér nechal nakonec vše na poslancích.
„Poslední měsíce a zvláště týdny odmítání dialogu z Madridu definitivně prokázaly, že potřebujeme vyspělejší a náročnější demokratickou kulturu než je současná celošpanělská (...) Dnes zde zakládáme zemi, která si bude zakládat právě na těchto principech,“ uvedla pro agentury Marta Rovirová, vlivná poslankyně Puigdemontovy aliance a propagátorka katalánského odtržení.
Kontext rozhodnutí
Pozorovatelé z agentur připomínají, že katalánští separatisté se od začátku měsíce snažili využít výsledek zmíněného referenda — 90 procent lidí v něm hlasovalo pro odtržení při účasti 42 procent — jako páku k jednání s celošpanělskou vládou Mariana Rajoye. Oficiálně chtěli jednat o pokojném rozdělení, dle řady znalců by se však spokojili i s rozšířením katalánské autonomie.
Jednání nicméně vůbec nezačala, neboť Rajoyova vláda žádala splnění podmínky, jež byla nepřekročitelná zase pro většinu separatistů: zřeknutí se platnosti referenda, které prohlásil španělský Ústavní soud již dříve za nezákonné.
Celý poslední týden se tak schylovalo k otevřenému střetu: během minulého víkendu se Rajoyova vláda usnesla, že na základě ústavního článku 155 zbaví katalánské představitele exekutivních pravomocí, rozpustí katalánský parlament a převezme přímou kontrolu nad autonomií.
Toto rozhodnutí musel však potvrdit ještě španělský Senát, který tak učinil až dnes v pátek, právě po deklaraci nezávislosti katalánským parlamentem.
Ještě ve čtvrtek se přitom někteří pozorovatelé domnívali, že vyhrocení zabrání nakonec sám katalánský premiér Puigdemont, který vyhlásí předčasné volby. Rajoyova vláda ovšem vzkázala, že článek 155 aktivuje v každém případě, neboť je v Katalánsku zapotřebí „obnovit zákonnost a vládu práva“. A levicová separatistická strana ERC zároveň prohlásila, že pokud budou volby, opustí Puigdemontovu koalici. Premiér Puigdemont tak předčasné volby odmítl.
Jak jsem již uvedl, od české reprezentace to není první podraz. Uvedl jsem neuznání nezávislosti Litvy v roce 1990, mohli bychom zmínit podporu bombardování Jugoslávie, nebo odmítnutí pomoci Polsku, které bojovalo o existenci s bolševiky v sovětsko-polské válce.
Těžko ale uvěřit, zda by to mohlo být kýženou touhou a počinem ve světě nad-nacionálně zglobalizované nespravedlnosti.
Katalunija se mi jeví jako koráb v mlze, na kterém došlo ke vzpouře krátkozrakých proti zbytku .....bych dodal.
Tento dohad pana Jedličky z 3.října se myslím nepotvrdil, pokud jsem našel nějaké výzkumy veřejného mínění z doby po referendu, tak z nic plyne, že katalánská společnost zůstává rozdělená, spíše s mírnou převahou odpůrců separace.
Nyní pan Jedlička píše, že v ulicích mají separatisté převahu, ovšem i unionisté dokáží dostat do ulic statisíce lidí. Převaha v ulicích by hrála roli, kdyby se o osudu Katalánska mělo rozhodovat v občanské válce, na tu doufejme nedojde,
Pokud by některá země EU uznala nezávislost Katalánska za situace, kdy jediným projevem vůle „katalánského lidu“ je referendum nesplňující ani minimální standardy jakýchkoliv voleb (spolehlivé voličské seznamy, neutrální volební komise, nezávislá kontrola atd.), byl by to počátek krize EU daleko vážnější než byla ta řecká či migrační. Zpochybnit hranice v EU a suverenitu členského státu EU, to tu ještě nebylo.