Katalánský parlament vyhlásil nezávislost

Petr Jedlička

Ústavně-politický spor mezi španělskou vládou a katalánskými separatisty kulminuje. Španělský Senát schválil již uvalení přímé správy na katalánské orgány, s nímž se má začít v sobotu. První lidové iniciativy mobilizují k aktům odporu.

Entita známá jako Katalánské autonomní společenství — jeden ze sedmnácti státotvorných regionů Španělska — se sama začíná považovat za nezávislý stát: Katalánskou republiku. Rozhodli o tom poslanci katalánského parlamentu schválením tematické deklarace, jež byla odsouhlasena v pátek odpoledne 70 hlasy ze 135.

Zastánci katalánské nezávislosti drží parlamentní většinu už od předloňských voleb a již několikrát schválili různé předlohy, jež šlo jako vyhlášení nezávislosti z určitého úhlu vykládat. Naposledy se tak stalo po sporném referendu z 1. října.

Teprve nyní jde ale o otevřenou oficiální deklaraci. Hlasování přitom předcházela mnohahodinová rozprava, v rámci které se vyhnul příslušnému gestu Carles Puigdemont jako hlava katalánské vlády. I když se očekávalo, že odtržení od Španělska navrhne a po schválení vyhlásí právě Puigdemont, premiér nechal nakonec vše na poslancích.

„Poslední měsíce a zvláště týdny odmítání dialogu z Madridu definitivně prokázaly, že potřebujeme vyspělejší a náročnější demokratickou kulturu než je současná celošpanělská (...) Dnes zde zakládáme zemi, která si bude zakládat právě na těchto principech,“ uvedla pro agentury Marta Rovirová, vlivná poslankyně Puigdemontovy aliance a propagátorka katalánského odtržení.

Kontext rozhodnutí

Pozorovatelé z agentur připomínají, že katalánští separatisté se od začátku měsíce snažili využít výsledek zmíněného referenda — 90 procent lidí v něm hlasovalo pro odtržení při účasti 42 procent — jako páku k jednání s celošpanělskou vládou Mariana Rajoye. Oficiálně chtěli jednat o pokojném rozdělení, dle řady znalců by se však spokojili i s rozšířením katalánské autonomie.

Jednání nicméně vůbec nezačala, neboť Rajoyova vláda žádala splnění podmínky, jež byla nepřekročitelná zase pro většinu separatistů: zřeknutí se platnosti referenda, které prohlásil španělský Ústavní soud již dříve za nezákonné.

Celý poslední týden se tak schylovalo k otevřenému střetu: během minulého víkendu se Rajoyova vláda usnesla, že na základě ústavního článku 155 zbaví katalánské představitele exekutivních pravomocí, rozpustí katalánský parlament a převezme přímou kontrolu nad autonomií.

Toto rozhodnutí musel však potvrdit ještě španělský Senát, který tak učinil až dnes v pátek, právě po deklaraci nezávislosti katalánským parlamentem.

Ještě ve čtvrtek se přitom někteří pozorovatelé domnívali, že vyhrocení zabrání nakonec sám katalánský premiér Puigdemont, který vyhlásí předčasné volby. Rajoyova vláda ovšem vzkázala, že článek 155 aktivuje v každém případě, neboť je v Katalánsku zapotřebí „obnovit zákonnost a vládu práva“. A levicová separatistická strana ERC zároveň prohlásila, že pokud budou volby, opustí Puigdemontovu koalici. Premiér Puigdemont tak předčasné volby odmítl.

×
Diskuse
October 30, 2017 v 20.05
Vyhlásil nezávislost a opustil svou zemi. Domnívám se, že oddělení Katalánska od Španělska je záležitostí obou. Obou se to nějak dotkne. Snad mají do toho co mluvit jedni druzí.
October 30, 2017 v 21.19
Neuznání katalánské nezávislosti Českou republikou
v předvečer jejího státního svátku, kdy si připomíná 99 let od revolučního a mnohem divočejšího vzniku Československé republiky, je vrchol pokrytectví. Je to ještě horší než když ministr zahraničí ČSFR Jiří Dienstbier odmítl v roce 1990 uznat nezávislost pobaltských republik.
IH
October 31, 2017 v 0.34
Uznání katalánské nezávislosti by ze strany ČR aktuálně bylo hrubým avanturismem, stěží uvěřitelným úletem. Toto říkám dokonce při vědomí dosavadních kroků prezidenta Zemana i při očekávání možných nemalých změn naší politiky po skončených volbách.
JP
October 31, 2017 v 13.33
Nejde o to, že by Česká republika měla nezávislost Katalánska uznat. Jde o to, že se v daném případě skutečně neměla vměšovat do naprosto cizích záležitostí. To jestli Katalánci chtějí a mohou žít ve společném státě se Španěly, to si musí rozhodnout jenom oni sami. Představitelé ČR se tady zcela jednoznačně postavili na stranu vládnoucí moci - a to je ve vztahu ke Kataláncům skutečně dosti nectný podraz. A kdyby se přece jenom nějakým způsobem stalo že Katalánsko získá samostatnost - tak tento podraz Čechům sotva kdy odpustí.
IH
October 31, 2017 v 14.54
Ano, reagoval jsem mimo kontext
Jiná věc je, že, pokud vím, nebylo vyjádření ČR nikterak ojedinělé. Jednotlivé formulace by musely být porovnány, aby se ukázalo, nakolik standardní, nebo naopak nestandardní postoj naší země byl. Vzhledem k době (nemyslím výročí vzniku ČSR, ale specifickou povolební situaci), by umírněnost ve vyjadřování byla namístě. Všem se ovšem zavděčit nelze (a ani to nemůže být politickým programem).
October 31, 2017 v 18.13
Právě od Čechů by se dalo očekávat více pochopení
pro volání po nezávislosti, pro které ti mocní držící otěže v Evropě i ve světě pochopení nemají. Česko by mělo mít stejně jako pobaltské státy, Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko, Polsko více pochopení než třeba Německo, Francie či Velká Británie.

Jak jsem již uvedl, od české reprezentace to není první podraz. Uvedl jsem neuznání nezávislosti Litvy v roce 1990, mohli bychom zmínit podporu bombardování Jugoslávie, nebo odmítnutí pomoci Polsku, které bojovalo o existenci s bolševiky v sovětsko-polské válce.
PM
October 31, 2017 v 20.18
Pochopit touhu po svobodě a nezávislosti je možné,
Pochopit touhu po separaci a revizi pout nespravedlivých závazků vůči soukmenovcům jakbysmet.
Těžko ale uvěřit, zda by to mohlo být kýženou touhou a počinem ve světě nad-nacionálně zglobalizované nespravedlnosti.
Katalunija se mi jeví jako koráb v mlze, na kterém došlo ke vzpouře krátkozrakých proti zbytku .....bych dodal.
November 1, 2017 v 6.35
Co chtějí Katalánci a EU
"Nejde tu ani tak o postoj veřejnosti – už v neděli hlasovalo pro nezávislost téměř čtyřicet procent všech oprávněných katalánských voličů a teď po zkušenosti s reakcí Madridu by šlo určitě o více než polovinu."

Tento dohad pana Jedličky z 3.října se myslím nepotvrdil, pokud jsem našel nějaké výzkumy veřejného mínění z doby po referendu, tak z nic plyne, že katalánská společnost zůstává rozdělená, spíše s mírnou převahou odpůrců separace.

Nyní pan Jedlička píše, že v ulicích mají separatisté převahu, ovšem i unionisté dokáží dostat do ulic statisíce lidí. Převaha v ulicích by hrála roli, kdyby se o osudu Katalánska mělo rozhodovat v občanské válce, na tu doufejme nedojde,

Pokud by některá země EU uznala nezávislost Katalánska za situace, kdy jediným projevem vůle „katalánského lidu“ je referendum nesplňující ani minimální standardy jakýchkoliv voleb (spolehlivé voličské seznamy, neutrální volební komise, nezávislá kontrola atd.), byl by to počátek krize EU daleko vážnější než byla ta řecká či migrační. Zpochybnit hranice v EU a suverenitu členského státu EU, to tu ještě nebylo.