Španělsko-katalánský spor spěje k dalšímu vyhrocení, stěžejní bude víkend

Facebook Twitter Vytisknout

Ani série lhůt a jejich prodloužení nepomohla zatím zmírnit — natož vyřešit — ústavně-politický spor mezi španělskou centrální a katalánskou autonomní vládou, obnažený po katalánském referendu o nezávislosti na počátku října. Katalánský premiér Carles Puigdemont zopakoval ve čtvrtek krátce před vypršením posledního madridského ultimáta, že katalánská reprezentace volá stále po jednání, ale když bude Madrid pokračovat ve snaze o konfrontaci za každou cenu, nezávislost plnohodnotně vyhlásí.

I španělský premiér Mariano Rajoy zareagoval podobně jako již dříve: argumentem, že rozhovory jsou možné až po obnovení ústavního pořádku, tedy po katalánském zřeknutí se vyhlášení nezávislosti, a že jestli se bude katalánská reprezentace chovat i nadále protiústavně, obnoví španělská vláda ústavnost sama.

Aktuálně přitom spor podle pozorovatelů spěje k dalšímu těžko odvratitelnému vyhrocení. Novinkou v poslední výměně silných slov je totiž sdělení španělské vlády, že proces „obnovování ústavnosti“ začne tak nebo onak nejpozději tuto sobotu, po mimořádné schůzi kabinetu.

„Očekává se, že po sobotním zasedání představí vláda soupis konkrétních opatření, jimiž v souladu s článkem 155 ústavy odebere katalánské vládě část moci (...) Konkrétně může jít například o kontrolu nad policií, o správu financí nebo i o vypsání mimořádných voleb,“ uvádí ve čtvrtečním pásmu Co bude dále stanice BBC.

„Jsme připraveni na celý vějíř scénářů, jež mohou nastat, a článek 155 budeme aplikovat dle situace. Nebude to ale zřejmě tak, že katalánská vláda ztratí všechny své pravomoci. O nějaké přijde, ale ne o všechny. Půjde o chirurgický řez, nikoliv o ránu sekerou,“ uvedl ve stejný den pro média mluvčí Rajoyovy vlády v Madridu.

↗

Premiéři Mariano Rajoy (vlevo) a Carles Puigdemont se od sporného referenda ještě nesetkali. Foto archiv Racocatala.net

Katya Adlerová, která se v britské veřejnoprávní stanici specializuje na španělsko-katalánský spor, upozorňuje, že ani aktivace článku 155 nemusí ještě zdaleka znamenat konečné vyhrocení. Katalánská vláda bude mít po zveřejnění konkrétních opatření ještě právo na písemnou reakci, přičemž dle převažujícího názoru ústavních právníků — Španělsko podobný spor dosud neřešilo — není tato reakce vázána na žádnou lhůtu. Opatření bude pak muset schválit ještě španělský Senát.

„Vážnou okolností současného dění, jež komplikuje jakoukoliv předpověď, jsou ovšem zjitřené vášně, a to na obou stranách (...) Velké španělské listy tlačí Rajoyovu vládu k rozhodné odpovědi. V Katalánsku jsou zase hotovy statisíce lidí vyrazit kterýkoliv den do ulic,“ hlásila Adlerová do čtvrtečního vysílání BBC.

Vývoj za poslední dva týdny

Z vnějšího pohledu měly poslední dva týdny španělsko-katalánského sporu podobu pomyslného přehazování horkého bramboru z jedné strany na druhou. Katalánská vláda kontrolovaná aliancí pravicových a levicových separatistů podepsala hned po referendu deklaraci nezávislosti katalánské republiky, avšak zároveň odsunula účinnost zákona, který ji prakticky naplňuje. Madridu dala přitom dvouměsíční lhůtu k jednání. Španělská vláda obvinila v reakci Katalánce z porušení ústavy a apelovala na návrat do hranic zákonnosti.

Katalánská reprezentace následně obvinila španělskou ze snahy řešit situaci za každou cenu vyhrocením. A Madrid zase Barceloně vzkázal, ať do 19. října vyjasní, zda byla na poslanecké schůzi po referendu opravdu vyhlášena nezávislost, nebo šlo jenom o symbolické neplnoprávné gesto — ať prý může adekvátně konat.

„Vůle katalánského lidu je jasná. Nyní chceme jen deeskalovat situaci, abychom se mohli dohodnout. Řešíme tu až příliš vážnou věc. Každý máme za vývoj svoji odpovědnost (...) Nechť ale celá Evropa vidí, že to nejsme my, kdo vyhledává konfrontaci, “ zopakoval v posledních dnech několikrát katalánský premiér Puigdemont s odkazem na referendum a další vývoj.

„Takzvané katalánské referendum bylo neústavní a to je potřeba uznat. Nežijeme za Frankovy diktatury, aby se porušovalo právo, když se to někomu u moci hodí. Jednat lze o všem, ale jen v rámci platných zákonů. Nelze přihlížet rozbíjení Španělska proti vůli většiny jeho obyvatel,“ nechal se slyšet zase premiér Rajoy.

Stěhování firem a tlak z levice

Komentátoři připomínají, že pozici katalánské reprezentace posílil postup španělské policie, která se snažila referendum 1. října narušit i za použití násilí. Od té doby ale vše separatisty jen oslabuje: nejprve vyloučila uznání nezávislé katalánské republiky sousední Francie, poté odmítla moderovat rozhovory mezi Madridem a Barcelonou EU, následně podpořili madridskou vládu opoziční sociální demokraté, a pak začaly z Katalánska stěhovat svoje centrály známé firmy.

Z velkých podniků oznámila jako první odchod CaixaBank, která kontroluje zhruba polovinu katalánského bankovnictví. Následoval finanční dům Sabadell, plynařská Gas Natural Fenosa, Dogi International Fabrics a dalších přibližně sedm stovek podniků. Všechny přesouvají centrály do jiné části Španělska.

Katalánsko takto přijde perspektivně o velkou část daní a vzhledem k tomu, že separatistická pravice spojila odtržení se slibem zbohatnutí — respektive konce dotování chudších částí Španělska — ztrácí teze o finanční výhodnosti nezávislosti další část věrohodnosti.

↗

Graf zobrazuje zvyšující se počet firem, které se v posledních dnech rozhodly přeložit svoje sídlo z Katalánska do jiné části Španělska. Zdroj ElP

Španělská justice souběžně uvalila vazbu na dva levicové separatistické předáky, Jordiho Sáncheze a Jordiho Cuixarta, a pokrtačuje též vyšetřování velitelů katalánské policie i politiků, zda neporušili během sporného referenda zákony. Pokud by Katalánsko vyhlásilo v reakci na postup Madridu plnohodnotnou nezávislost, nechaly by španělské orgány dle většiny znalců zadržet další vysoké úředníky, sesadily by představitele katalánské autonomie a rozpustily katalánský parlament.

V Barceloně se navíc minulý týden konala už i několikasettisícová demonstrace proti odtržení, což narušilo dojem vnitrokatalánské jednoty. Naopak na katalánské levici a mezi národovci, které popuzuje arogantní přístup Madridu, tlak na vyhlášení nezávislosti sílí.

Pokud bude premiér Puigdemont otálet déle než do konce října, chce radikální levice vypovědět jeho vládě podporu. Tím by ztratila většinu v parlamentu a celá současná separatistická reprezentace by byla nucena žádat o nový mandát ve volbách. Pokud naopak Katalánci nezávislost vyhlásí a Madrid razantně zasáhne, hrozí dle znalců rozsáhlé projevy odporu a možná i návrat městské guerilly či separatistického terorismu.

Největší jistotou ve stále vyvíjející se situaci se tak prozatím zdá být teze zmíněná v úvodu: více určitého o dalším vývoji odhalí až víkendové pokyny Rajoyvy vlády a katalánská reakce.