Věznění katalánští separatisté jsou už na svobodě, spory však trvají

Petr Jedlička

Na základě milosti oznámené španělským premiérem Sánchezem bylo propuštěno všech devět uvězněných separatistických politiků a předních aktivistů. Sánchez je nyní kritizován většinou stran i společnosti. Živě se debatuje nad jeho motivy.

Celkově bylo propuštěno sedm mužů a dvě ženy. Zde mužská část ještě na parkovišti před vězením. Zleva: Raül Romeva, Jordi Turull, Jordi Cuixart, Joaquim Forn, Jordi Sànchez, Josep Rull a Oriol Junqueras. Foto Josep Lago, AFP

Lídři katalánských separatistů uvěznění po pokusu o odtržení své země od Španělska v roce 2017 jsou konečně na svobodě. Je tomu tak od středečního poledne. Celkově devět politiků bylo propuštěno na základě milosti ohlášené španělským premiérem Pedrem Sánchezem o den dříve.

Původně byli separatističtí lídři odsouzeni za rozvracení státu, zneužití pravomocí a nezákonné nakládání s veřejnými prostředky, každý na devět až třináct let. Díky milosti strávili ve vazbě a ve vězení nakonec přibližně tři a půl roku.

„Gesto Madridu vítáme (…) jde ale pouze o jeden z nutných kroků. Je čas opustit cestu represe. Je čas dohodnout se na (novém) referendu, jak si to většina Katalánců přeje,“ uvedl v reakci na událost Pere Aragonès, předseda nové katalánské vlády, jíž po letošních únorových volbách sestavili opět separatisté.

Sánchez odůvodnil milost potřebou „znovunalezení způsobu harmonického soužití“, „otevření nové fáze dialogu“, „usmíření“ a „znovusjednocení“. Jeho vláda se snaží s Katalánci jednat už od svého vzniku. Právě propuštění vězněných lídrů bylo přitom jednou z podmínek, bez jejichž splnění separatisté rozhovory odmítali.

Pere Aragonès by se měl nyní 29. června setkat přímo se Sánchezem a dohodnout se na dalším postupu. Obecně žádají separatisté plnou amnestii pro všechny, kteří byli nějak perzekuování v souvislosti s událostmi roku 2017, a nové závazné referendum o odtržení.

Španělská vláda tvořená v současnosti Sánchezovými socialisty (PSOE) a stranou Unidas Podemos jeví sklon Kataláncům nabízet různé formy kompenzací za jejich nepoměrně větší příspěvek do španělského rozpočtu (zejména velké infrastrukturní projekty v Katalánsku) a rozšíření katalánské autonomie.

Španělští socialisté jinak dlouhodobě prosazují velkou ústavní reformu, jež by ze Španělska učinila klasickou federaci. V současnosti má totiž každý ze sedmnácti španělských státotvorných celků (Katalánsko, Galície, Andalúsie atd., takzvaná autonomní společenství) trochu jiná práva a postavení.

O přípravě milostí se ve Španělsku dlouho vědělo. Proti kroku se tak hojně protestovalo. Foto Gabriel Bouys, AFP

Reakce na milosti a spor nad motivy

Téma omilostnění katalánských lídrů a katalánského separatismu obecně je ve Španělsku značně výbušné. Již dopředu bylo jasné, že Sánchez krokem neuspokojí téměř nikoho. Separatisté jej vnímají buď jen skutečně jako dílčí gesto, neboť veškerou perzekuci zastánců odtržení považují za nespravedlivou, nebo jako úspěch své vlastní politiky.

„Jediný důvod, proč jsme dnes my, političtí vězni, na svobodě, je, že Španělsko si již nemohlo dovolit nás dále věznit. Nemohlo si to dovolit kvůli tlaku, který se vzedmul v Evropě. Nemohlo si to dovolit kvůli tlaku, jež cítilo od Katalánců,“ uvedl po propuštění například Jordi Cuixart, přední separatistický aktivista.

Španělské opoziční strany pak odmítají Sánchezův krok zcela. Dle pravicových lidovců (PP) je „neodpovědný“ a „ostudný“, dle krajně pravicového Voxu přímo „vlastizrádný“.

Sánchez se vedle uvedených výroků hájí i skutečností, že milost není absolutní — devět propuštěných lídru nemůže po zbývající léta trestu kandidovat do volených funkcí. Jejich pobyt na svobodě je také podmíněn tím, že „nebudou páchat další protizákonnou činnost“.

Ve španělském tisku se objevuje často názor, že Sánchez si milostmi především předjednal podporu od zástupců Aragonèsovy Katalánské republikánské levice (ERC), která od loňska pomáhá jeho vládě v celošpanělském parlamentu.

Řada pozorovatelů také míní, že milosti katalánský separatismus ještě povzbudí. Pro odtržení se teď vyslovuje v průzkumech lehce nad padesát procent Katalánců.

Shoda panuje na tom, že politicky jde od Sáncheze o mimořádně riskantní krok. Proti milostem se v šetřeních staví přes šedesát procent Španělů. V zemi se přitom jedná o tak silné téma, že dokáže rozhodnout celé volby, a štěpí i Sánchezovu vlastní stranu PSOE.

Podpora socialistů navíc v posledních měsících soustavně klesá. Od nedávného poprasku v madridských volbách jsou nejoblíbenější stranou v zemi už zase pravicoví lidovci.

„Sánchezův tým zjevně doufá, že z Katalánska začnou přicházet dobré zprávy a trend se v dalších měsících otočí,“ uvádí Simon Hunter ve středečním vydání El País.

Vývoj podpory hlavních španělských stran od posledních voleb. Jarní pád PSOE a vzestup PP zde dobře patrný. Grafika WmC

Další informace:

advertisment