Věznění katalánští separatisté jsou už na svobodě, spory však trvají
Petr JedličkaNa základě milosti oznámené španělským premiérem Sánchezem bylo propuštěno všech devět uvězněných separatistických politiků a předních aktivistů. Sánchez je nyní kritizován většinou stran i společnosti. Živě se debatuje nad jeho motivy.
Lídři katalánských separatistů uvěznění po pokusu o odtržení své země od Španělska v roce 2017 jsou konečně na svobodě. Je tomu tak od středečního poledne. Celkově devět politiků bylo propuštěno na základě milosti ohlášené španělským premiérem Pedrem Sánchezem o den dříve.
Původně byli separatističtí lídři odsouzeni za rozvracení státu, zneužití pravomocí a nezákonné nakládání s veřejnými prostředky, každý na devět až třináct let. Díky milosti strávili ve vazbě a ve vězení nakonec přibližně tři a půl roku.
„Gesto Madridu vítáme (…) jde ale pouze o jeden z nutných kroků. Je čas opustit cestu represe. Je čas dohodnout se na (novém) referendu, jak si to většina Katalánců přeje,“ uvedl v reakci na událost Pere Aragonès, předseda nové katalánské vlády, jíž po letošních únorových volbách sestavili opět separatisté.
Sánchez odůvodnil milost potřebou „znovunalezení způsobu harmonického soužití“, „otevření nové fáze dialogu“, „usmíření“ a „znovusjednocení“. Jeho vláda se snaží s Katalánci jednat už od svého vzniku. Právě propuštění vězněných lídrů bylo přitom jednou z podmínek, bez jejichž splnění separatisté rozhovory odmítali.
Pere Aragonès by se měl nyní 29. června setkat přímo se Sánchezem a dohodnout se na dalším postupu. Obecně žádají separatisté plnou amnestii pro všechny, kteří byli nějak perzekuování v souvislosti s událostmi roku 2017, a nové závazné referendum o odtržení.
Španělská vláda tvořená v současnosti Sánchezovými socialisty (PSOE) a stranou Unidas Podemos jeví sklon Kataláncům nabízet různé formy kompenzací za jejich nepoměrně větší příspěvek do španělského rozpočtu (zejména velké infrastrukturní projekty v Katalánsku) a rozšíření katalánské autonomie.
Španělští socialisté jinak dlouhodobě prosazují velkou ústavní reformu, jež by ze Španělska učinila klasickou federaci. V současnosti má totiž každý ze sedmnácti španělských státotvorných celků (Katalánsko, Galície, Andalúsie atd., takzvaná autonomní společenství) trochu jiná práva a postavení.
Reakce na milosti a spor nad motivy
Téma omilostnění katalánských lídrů a katalánského separatismu obecně je ve Španělsku značně výbušné. Již dopředu bylo jasné, že Sánchez krokem neuspokojí téměř nikoho. Separatisté jej vnímají buď jen skutečně jako dílčí gesto, neboť veškerou perzekuci zastánců odtržení považují za nespravedlivou, nebo jako úspěch své vlastní politiky.
„Jediný důvod, proč jsme dnes my, političtí vězni, na svobodě, je, že Španělsko si již nemohlo dovolit nás dále věznit. Nemohlo si to dovolit kvůli tlaku, který se vzedmul v Evropě. Nemohlo si to dovolit kvůli tlaku, jež cítilo od Katalánců,“ uvedl po propuštění například Jordi Cuixart, přední separatistický aktivista.
Španělské opoziční strany pak odmítají Sánchezův krok zcela. Dle pravicových lidovců (PP) je „neodpovědný“ a „ostudný“, dle krajně pravicového Voxu přímo „vlastizrádný“.