Vůdce španělských Ciudadanos odchází z politiky, „velký skok“ doprava nevyšel

Petr Jedlička

Albert Rivera se snažil učinit Ciudadanos na pravém středu tím, čím se pokoušeli být na levici Podemos. Podle analytiků doplatil na vlastní ego, přílišné taktizování i ochotu spolupracovat s krajní pravicí.

Vůdčí postava a první, respektive dosud jediný předseda španělské liberální strany Ciudadanos (Občanané) Albert Rivera odchází z politiky. Ohlásil to sám na zvláštní tiskové konferenci v pondělí. Za důvod označil drtivou porážku své strany v nedělních parlamentních volbách. Ta je dle pozorovatelů zároveň debaklem i Riverovy poslední politické strategie — pokusu Ciudadanos vytlačit konzervativní lidovce z Partido Popular (PP) z pozice vůdčí síly španělské pravice, a to jasným programovým, sebeidentifikačním i rétorickým posunem doprava, tzv. velkým skokem.

„(Výsledek nedělních voleb) je pro Ciudadanos špatný výsledek. To je zapotřebí přiznat bez výmluv či dovolávání se polehčujících okolností (...) Já jako lídr teď musím přijmout odpovědnost. (...) Nikdy jsem nelpěl na své pozici (...) a nyní je čas uvolnit místo někomu jinému,“ řekl Rivera doslova.

Ciudadanos získali v neděli 6,8 procenta, respektive 1,6 milionu hlasů a za ně deset poslaneckých křesel. V předchozích volbách získali přitom 15,9 procenta, respektive 4,2 milionu hlasů a za ně 57 mandátů.

Ještě v průběhu letošního jara se psalo o dnes čtyřicetiletém Riverovi jako o „budoucím premiérovi“, „kingmakerovi“, „druhém Trudeauovi“ či „španělském Macronovi“. Nyní je všemu konec.

„Osobně nebudu už ani vykonávat poslanecký mandát, který jsem získal ve volbách. Uvolním jej svému zástupci (...) Odcházím celkově z politiky, z veřejného života,“ upřesnil Rivera ještě na novinářský dotaz v pondělí.

Nástup a pád

Albert Rivera stál v čele Ciudadanos od zakládajícího kongresu strany v roce 2006. Ciudadanos tehdy vznikli jako katalánská alternativa k tamnímu separatistickému mainstreamu. Slibovali spojovat, vést vpřed a postupovat naprosto transparentně. Bývalý hráč vodního póla Rivera se nechal dokonce na předvolební plakáty zvěčnit ve vší nahotě.

V roce 2014 začala strana vést v atmosféře poptávky po náhradě za tradiční politické hegemony — PP a socialistickou PSOE — celošpanělskou kampaň, a to s image nového, protikorupčního a radikálně reformního tělesa oscilujícího kolem politického středu. Získávala tak hlasy socialistických, lidoveckých i politicky nevyhraněných voličů požadujících změnu, pro něž však byla zároveň příliš radikální jiná tehdy již existující alternativa: levicoví Podemos.

Při volbách v prosinci 2015 získali Ciudadanos 13,9 procenta, resp. 3,5 milionu hlasů, a za ně 40 poslaneckých mandátů, přičemž zůstali vůči lidovecké vládě v opozici; při opakovaných volbách v roce 2016 mírně oslabili, ale zůstali nad třinácti procenty.

Během opozičních let se programově velmi sblížili s PSOE a když vázla spolupráce mezi PSOE a Podemos, předpokládalo se obecně, že další koalice bude ve Španělsku středolevicová — právě mezi PSOE a Ciudadanos.

Rokem 2018 počínaje se ovšem začali Ciudadanos posouvat rychle doprava. Důvody byly taktické i personální — Riverovo vedení vycítilo oslabení lidovců korupční minulostí a po krizi s katalánským vyhlášením nezávislosti velkou poptávku unifikační rétorice; Rivera osobně měl navíc komplikovaný vztah s navrátivším se lídrem socialistů Pedrem Sánchezem.

Pro volby v dubnu 2019 strategie „velkého skoku“ zafungovala — Ciudadanos získali jen o 200 tisíc hlasů méně než lidovci oslabení skandály, a navíc pětadvacet křesel. Uvnitř strany nicméně narůstalo nové napětí. S nástupem krajně pravicové strany Vox do vysoké politiky totiž vznikla otázka, zda držet záměr stát se vedoucí silou pravice i za cenu spolupráce s touto formací. Rivera přitom možnost spolupráce hájil — a zároveň stále odmítal koalici s PSOE se Sánchezem jako premiérem, třebaže tato by měla po dubnových volbách většinu.

Ciudadanos tehdy opustila skupina osobností, větší část vedení nicméně vyjádřila předsedově linii důvěru. Od června 2019 už ale podpora strany jen klesala.

„(Na jaře a v létě 2019) mělo Španělsko historickou příležitost vytvořit stabilní vládu dvou programově blízkých stran a stanout v čele liberálně-progresivního proudu v celé Evropě. Ta je dnes pryč. Ještě se ukáže, jak vážnou chybou bylo, že jsme ji tehdy nevyužili,“ uvedl k poslednímu vývoji Toni Roldán, někdejší stínový ministr hospodářství Ciudadanos a vůdčí postava skupiny, jež stranu na protest proti „velkému skoku“ opustila.

Co bude nyní

Ciudadanos čeká teď mimořádný kongres, volba nového vedení a velká debata nad dalším postupem. Favoritkou na zisk předsednictví je podle komentátorů Inés Arrimadasová — osmatřicetiletá politička, jež vedla v minulosti katalánskou část Ciudadanos a také stranický poslanecký klub.

Dalším pravděpodobným uchazečem je dvaapadesátiletý ekonom Luis Garicano. Ten byl doposud nejvýraznější tváří strany v Evropském parlamentu.

Z hlediska celkové strategie strany platí prozatím stále distanc od Sánchezových socialistů. Nově dávají Ciudadanos výrazněji najevo ochotu účastnit se případné supervelké koalice PSOE — PP — Ciudadanos.

Jak však ukazují poslední zprávy, Sánchez a socialisté chtějí vést jednání přednostně s jinými subjekty — s regionalisty a s důslednou levicí.

Další informace:

RTVE Albert Rivera dimite como presidente de Ciudadanos

The Local — Spain Albert Rivera resigns as Ciudadanos leader after Spain election drubbing and bows out of politics altogether

El País Ciudadanos leader Albert Rivera quits after election debacle

El País Spain’s Ciudadanos party faces internal crisis over shift to the right

FP Why Spain’s Top Populist Is a Centrist

EuroNews El líder de Ciudadanos abandona la política tras el fracaso electoral