Enklávy demokracie
George MonbiotJednou z cest, jak můžeme zlepšovat svět tady a teď a tvořit alternativu k destruktivnímu společenskému systému založenému na koncentraci bohatství a moci, je budování komunit s participativní demokracií — enkláv demokracie.
Lze jen blahopřát některým z předních britských labouristů, kteří konečně začali objevovat některé návrhy politických reforem, pocházející už z devatenáctého století: poměrné zastoupení, decentralizaci rozhodování nebo zrušení Sněmovny lordů. O těchto „radikálních“ inovacích se totiž odhodlalo začít uvažovat několik vysoce postavených labouristických politiků.
Nemám nic proti tomu, abychom náš zkostnatělý způsob vlády z osmnáctého století řešili reformami ze století devatenáctého. Ale přece jen mi to nedá — ač jsem si vědom rizika, že by naši smělí novátoři mohli padnout do mdlob —, abych se zdvořile nedotázal, zda by přece jen nebylo přespříliš zkusit vzít na zřetel i některé novější myšlenky.
Ať už se příštím britským premiérem stane kterýkoli ze slizounů, jemuž se podaří přemoci ostatní slizouny mezi uchazeči o vedení Konzervativní strany, už nyní je jisté to, že nepřiměřenou moc opět získá někdo, kdo by se k ní neměl přiblížit ani zdálky. Ale i kdyby měl některý z uchazečů o místo po Borisi Johnsonovi svatozář a andělská křídla, stejně by nám dobře vládnout nemohl.
Společnost je složitý systém a jako takový jej nikdy nelze citlivě a pozorně řídit z centra. Centralizovaný, hierarchický systém totiž znamená koncentrovanou moc a koncentrovaná moc nadržuje koncentrovanému bohatství. Není proto divu, že politických systémů, jako je ten náš, se tak snadno zmocňují miliardáři a jejich mediální impéria.
Lidská touha se stát znovu pány svých životů, což nám ostatně vlády okázale slibují, ač přitom činí pravý opak, je nepopiratelná. A dnes bychom přece měli mít nad svými životy větší kontrolu, než jak tomu bylo kdykoli v dosavadních dějinách.
Bookchinův komunalismus
Možná proto je načase znovu objevit dílo pozapomenutého amerického myslitele Murraye Bookchina. Bookchin, který zemřel v roce 2006, se živil jako slévač, automobilový dělník, byl také odborovým předákem, a nakonec se stal profesorem v oboru, jejž pomáhal rozvíjet — v sociální ekologii.
"Společnost je složitý systém..." - jenže jsou to právě hlasatelé všech různých forem participativní demokracie, kteří tvrdošíjně odmítají tuto skutečnost vzít na vědomí. Jestliže Monbiot z této složitosti dovozuje, že společnost nikdy není možno řídit pouze z centra, pak naprosto stejně tak platí i to, že ji nikdy není možno dostatečně funkčně řídit z periferie. A je naprosto symptomatické, že Monbiot jakožto údajně "úspěšné" formy participace uvádí v zásadě velice zjednodušený polostátní útvar ve válečných podmínkách, a pak už jenom zřejmě na základě mimořádných okolností vzniklou přechodnou komunaritu odněkud z Jižní Ameriky.
Nic proti posilování prvků účasti "dolního lidu" na politice; ale dokud hlasatelé participace skutečně nepochopí tuto prostou pravdu, že lidská společnost je příliš složitým útvarem nežli aby ji bylo možno řídit jenom prostřednictvím jakýchsi "shromáždění občanů", pak jsou všechny jejich vize jenom vznášením se v říši iluzí.