↗

Proč by běžní občané a občanky nemohli spolurozhodovat o problémech dopravy, urbanismu nebo životního prostředí? Kolik poslanců se v podobných tématech orientuje alespoň na úrovni poučených laiků? Foto FB Gretl - Zentrum für Nachbarschaft in Margareten

Do institucionální politiky vstupují lidé na základě rozdílných motivací a cílů — více, nebo méně ušlechtilých. Čtyřleté volební období je nicméně krátké a na jeho konci není většinou slíbené dílo dokonáno. Největší brzdou splnění avizovaných změn a daných slibů je paradoxně snaha o znovuzvolení, která velí voliče příliš nenaštvat.

Řešení některých problémů jsou totiž zhusta krátkodobě nepopulární. Obavy ze ztráty vlivu a moci pak vedou k polovičatým krokům, odkladům a dlouholetým tahanicím, v důsledku nichž se žádoucí řešení často stává stále dražším a obtížnějším. Platí to v energetice, v oblasti klimatických opatření, bydlení i dopravě. Extremisté využívají pomalosti demokratického procesu a lidských chyb a slibují přímočaré postupy a rychlé výsledky — ovšem na úkor univerzálních práv a hodnot. Proto bychom měli o demokracii pečovat.

Jedním z příznaků jejího neuspokojivého stavu je malý společenský zájem o věci veřejné. „Politika? To mě nezajímá,“ řekla mi žena na ulici během kampaně před komunálními volbami. „Jste zklamaná? Rozumím vám, ale v těchto volbách jde o to, jestli tu budeme mít opravené chodníky nebo fungující MHD,“ odvětila jsem jí. Nevím, jestli šla nakonec k volbám, ale její postoj rozhodně není něčím ojedinělým. Volební účast byla při posledních volbách v loňském roce kolem pětačtyřiceti procent. Nevoliči v naší společnosti tedy převažují.

Jak dostat do politiky i ty, kteří jsou rezignovaní či zklamaní? Jak překonat jejich nezájem a apatii a přitom zabránit vzestupu extremistů a populistů, kteří na společném zájmu jen parazitují? Potřebujeme rozšířit a prohloubit občanskou participaci. Jednou z jejích forem je občanské shromáždění, s úspěchem uplatňované v mnoha městech a zemích Evropy, Ameriky i jinde.