Proč česká policie nepokládá posílání „lidí do plynu“ za projev nenávisti?
Veronika StaňkováS nenávistnými projevy se na sociálních sítích setkáváme prakticky denně. Přes opakované proklamace o potřebě jejich postihování zůstává policie mnohdy v nečinnosti. Opakovaně se o tom přesvědčila i vedoucí redakce DR.
Neuběhl ještě ani měsíc od tragické střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do centra pozornosti se dostala mimo jiné i práce Policie České republiky. U monitorů notebooků se místo zástupů fotbalových trenérů, virologů a právních expertů najednou vyrojili odborníci na policejní práci — a nešetřili sžíravou kritikou. Osobně jsem naopak měla pocit, že v tak krizové a v našich poměrech nevídané situaci policie obstála.
Nemohu, na rozdíl od oněch expertů, posoudit, zda opravdu všechny kroky a úkony byly bezchybné, zda se v oněch pár dnech a následně minutách neopomněly skutečnosti, které by mohly celé tragédii zamezit. Svým veřejným vystupováním mě ale zástupci policie dokázali přesvědčit, že udělali maximum. Ať už průběžným, rychlým, věcným a současně v maximální míře ohleduplným informováním prostřednictvím briefingů nebo na sociálních sítích, tak především dnes už téměř „legendární“ více než hodinu trvající tiskovou konferencí.
Jedním ze sdělení vedení Policie České republiky bylo také to, že od okamžiku tragédie bedlivě monitoruje vyjádření na sociálních sítích a že ke každému, kdo by jakýmkoliv způsobem schvaloval, adoroval či zesměšňoval smrtící řádění střelce, bude policie „aktivní a nekompromisní“.
Člověk by se mohl snadno nechat unést a věřit, že i v tomto směru může být na práci policie hrdý. Každodenní realita ho však z patosu spolehlivě léčí.
Autorka má sice v zásadě pravdu, ale nedá se nic dělat, je nutno být i do jisté míry realisty. Pokud to trochu přeženeme: kdyby policie důsledně stíhala všechny výroky na internetu (a to včetně i takových náznakových jako ten zde citovaný), pak by se vůbec nedostala ke stíhání vražd.
Není reálně možné všechno shnilé ve společnosti nechat řešit policií. Primárním aktérem zde vždy musí být především sama občanská společnost. Kdyby občanská společnost byla zdravá, pak by autoři takovýchto výroků byli vzápětí zahrnuti "shitstormem", a brzy by pochopili že se se svými nenávistnými postoji dostávají do naprosté izolace. Jenže dokud se občanská společnost k takovýmto výlevům chová indiferentně či dokonce souhlasně, pak oni z toho čerpají energii pro své další řádění.
Zacházel bych se slovem antisemitismus opatrněji. Vlna antisemitismu mířící proti Židům nebo osobám mojžišského vyznání -- řečeno jazykem c. a .k. statistik -- se u nás nezvedla.
Tato forma kolektivní nenávisti se nadále udržuje na velmi nízké úrovni a v suterénních nikách veřejného prostoru.
Židy v roli obětních beránků, na které si vylévají své frustrace ti, co mají pocit, že je jejich život na hovno -- což politické elity vesměs mlčky tolerují a tu a tam využívají k přihřátí vlastní polivčičky -- nahradily jiné skupiny.
Takže v této zemi můžete bez rizika a s očekávatelným souhlasem části společnosti navrhovat, aby se do plynu posílali Romové (tedy v podání navrhovatele "cígoši"), lidé s dalněvýchodními kořeny (t.j. "rákosnící") i ti s blízkovýchodními (slimáci, čmoudové), ale velmi by riskovatel ten, kdo by totéž navrhoval u Židů * nebo ćernochů. K českým specifikům, dnes mírně podněcovaným podníceným sociální idiocií současné vlády, patří, že pravděpodobně bez trestní nebo společenské penalizace projde návrh posílat do plynu bezdomovce a starobní důchodce včetně prasat (pro neznalé, "prase" je u části české lumpenburžoazie označení pro "pra-cujíciho se-niora"")
To, co se u nás mírně vzedmulo, je kritika masakrování civilních obyvatel moderní armádou -- masakrování, které nelze přesvědčivě zdůvodnit ani strategickou, ani taktickou situací.
* Četl jsem nedávno se studenty Horkheimerův text Die Juden und Europa a díky Bohu nikdo z nich neznal pejorativum "icik".
Reagoval jsem na vaše "u nás". Důvod je dosti banální, máme tu jen malou skupinu lidí s blízkovýchodními kořeny. A hlavně tu chybí frustrovaná třetí generace odpovídající imigraci v západních zemích EU.
Na druhou stranu bych řekl, že rozlišování pojmu antisemitismu -- s jeho kritickým nábojem, získaným zpracováním fašistické, do holokaustu vyústivší katastrofy -- a současného odmítavého postoje vůči politice Státu Izrael je o to naléhavější.
Protože bez jasného oddělení tlače ten druhý postoj do hnusu toho prvního. Nemyslím si, že by např. Yara Abu Aataya byla antisemitská.