Ušlechtilý populismus Tima Walze
John NicholsPřední americký politický komentátor vysvětluje, proč si demokratická kandidátka na prezidentku vybrala jako svého potenciálního viceprezidenta — pro mnohé zcela překvapivě — minnesotského guvernéra Tima Walze.
Kamala Harrisová uspořádala v Demokratické straně cosi jako virtuální primárky pro své stranické kolegy, kteří se ucházeli o pozici její dvojky — kandidáta na viceprezidenta. Všem guvernérům a senátorům, levicovějším demokratům i centristům, ať už přicházeli z východního či západního pobřeží, z Jihu či Středozápadu, pokud měli o post zájem, nabídla příležitost nominaci pro sebe získat. A všichni se o to opravdu ze všech sil pokoušeli.
Jak se tedy stalo, že jako nejméně známý a nejméně politicky protřelý ze všech finalistů, vystřelil kupředu z chvostu v pořadí uchazečů a získal si důvěru Kamaly Harrisové právě guvernér Minnesoty Tim Walz? I znalci útrob Demokratické strany a političtí komentátoři, kteří jim naslouchají, ztěžka hledají vysvětlení toho, co se stalo. Za Walzovým nástupem přitom ale nic tak komplikovaného nestojí.
Walz mnohem lépe než středoví a politicky opatrnější uchazeči o viceprezidentskou nominaci — jako arizonský senátor Mark Kelly či guvernér Pensylvánie Josh Shapiro — pochopil, že demokratická členská základna si po boku Harrisové přeje vidět bojovníka s otevřeným hledím, z něhož srší optimismus a radost. Právě takto totiž bylo možné ještě zvýraznit morální vzpruhu, kterou nahrazení vadnoucího Joea Bidena Kamalou Harrisovou přineslo a které se prakticky ihned začalo promítat i do volebních průzkumů.
Walz takové zadání splňoval dokonale. Jeho dosavadní výkony a prokázané politické instinkty z něj činí kandidáta schopného vyhrát právě tam, kde to demokraté potřebují, mají-li ve střetu s republikánskou alternativou představovanou Donaldem Trumpem a jeho viceprezidentským nominantem J. D. Vancem uspět.
Walz je demokrat, který vyhrál šest politických soubojů ve venkovském, k republikánům tíhnoucím obvodě na jihu Minnesoty, a pak i dva střety o post guvernéra v uvedeném, politicky velmi vyrovnaném státě na středozápadě USA. Walz ví tudíž dokonale, jak zmobilizovat progresivně smýšlející nezávislé voliče, jejichž podpora je k porážce republikánské pravice nezbytná.
Zatímco jiní demokratičtí kandidáti a straničtí stratégové roky hledali způsob, jak označit Trumpa a jeho kliku krajně pravicových poděsů, kteří se Republikánské strany zmocnili, Walz to vyhmátl v prvním rozhovoru, který jako uchazeč o post viceprezidenta poskytl. „Víte, na způsobu, jakým ti lidé mluví o svobodě, není něco v pořádku: chtějí pro sebe svobodu lézt vám do ložnice, svobodu sledovat vás při zkouškách na univerzitě, svobodu předepisovat vašim dětem, co si mají číst,“ řekl Walz moderátorce MSNBC Jen Psakiové. A dodal: „To je přece bizár.“
Poslední věta s klíčovým slovem bizár („weird“) se začala lavinově šířit, když si demokraté napříč ideologickým spektrem rychle osvojili slůvko, které se ukázalo jako vysoce účinný stěr Trumpa s Vancem. Walzovo kouzlo má ovšem mnohem hlubší základ.
Walz je bývalým učitelem a vyšším důstojníkem Národní gardy — rezervních složek armády USA. Na konci července, v době, kdy byl ještě na chvostu pole demokratických uchazečů o pozici viceprezidenta, zaujal v pozoruhodné sérii vystoupení v kabelových televizích argumentací ve prospěch Harrisové a Demokratické strany vedené z hodnotových pozic venkova a znevýhodněných oblastí, kde demokraté v posledních letech tahali spíše za kratší konec.
„Vyrostl jsem v malém městečku, kde žilo čtyři sta lidí. Do naší třídy chodilo čtyřiadvacet dětí — a dvanáct z nich byli bratranci a sestřenice. Takhle to vypadá na americkém maloměstě,“ začal Walz jedno ze svých prvních vystoupení v přesně mířeném ataku na Trumpa s Vancem. „Říkávám, že je tu jedna věc, která mi vůbec nejde na rozum… Jak se zkrachovalý newyorský obchodník s realitami, který nemá šajnu o tom, jak to na malých amerických městech chodí, a chlápek, který napsal knížku urážející mé sousedy, v níž se jim pokouší vysvětlit, že jsou jen jakýsi kulturní fenomén, mohou tvářit jako jejich reprezentanti?“
A pokračoval: „Myslím, že příčina toho, proč je na tom americký venkov tak zle, proč tam mizí pracovní příležitosti, ve skutečnosti spočívá v politice, kterou prosazují lidé jako Trump a Vance. Jim na lidech žijících na venkově přece vůbec nesejde.“
Odtud Walz přešel k tématům, která jsou pro venkovské regiony, obce a maloměsta, kde demokraté potřebují zlepšit své výsledky, mají-li uspět, skutečně podstatná. Je to ten typ regionů, díky nimž demokraté, uhrají-li si tam svoje způsobem, jakým to dokázal Barack Obama v letech 2008 a 2012, zvítězí takřka ve všech státech, kde se nyní předpokládá těsný výsledek. A dokonce možná i v několika ze států, které se nyní berou za republikánskou jistotu.
„Když žijete ve městečku o čtyři sta lidech, jsou pro váš život nejdůležitější dvě instituce: škola a zdravotní středisko, pokud tam tedy něco takového vůbec máte,“ řekl Walz v interview pro televizi MSNBC. „A na obě uvedené instituce mají republikáni spadeno. Šest a půl roku nám vykládají, že mají plán pro zdravotnictví. To je pravda. Jeho podstatou je privatizacemi ztížit většině lidí už tak omezený přístup ke zdravotní péči. To stejné chtějí udělat se školstvím.“
Walz pak zpříma odmítl otřepaný, nesčetněkrát vyvrácený republikánský argument, podle něhož soukromé školy fungují vždy lépe než školy veřejné, a to jednoduchou tezí: „Jasně, oni říkají ‚Zprivatizujeme to,‘ což v překladu znamená, že veřejnému školství prostě seberou peníze daňových poplatníků ve prospěch elitních privátních škol na podporu lidí, kteří si už dnes mohou dovolit své děti do nich posílat. Jinak řečeno prokletím těch chlápků je, že vůbec nevědí, čím středostavovská Amerika žije. Neznají nás.“
Tohle je řeč ušlechtilého populismu, který má v demokratické politické tradici hluboké kořeny a v níž vynikají postavy jako Franklin Delano Roosevelt či Harry Truman, ale také Jimmy Carter, Bill Clinton a Barack Obama, kteří všichni dokázali na menších městech uspět a převážit tak na demokratickou stranu výsledek voleb v letech 1976, 1992, 1996, 2008 a 2012.
Z ní čerpají také výsledky kongresmana za venkovský obvod Minnesoty, který v něm dokázal mezi lety 2006 až 2016 opakovaně vyhrávat obtížné volební střety, a také demokratického guvernéra, jenž si ve státě, často působícím jako vyrovnané bitevní pole mezi demokraty a republikány, zapsal dvě výrazná vítězství v letech 2018 a 2022.
Vzpomínaje na svá kongresová vítězství, Walz dnes říká: „Zastupoval jsem obvod, v němž Trump naposledy vyhrál o osmnáct procentních bodů, a je to tam těžší a těžší.“ Ale namísto odevzdanosti Walz mobilizuje: „Je třeba, abychom jejich populistickou řeč — o ekonomice a svobodě — vzali vážně: Ti chlápci nejsou pro svobodu. Jejich představa o svobodě znamená, že vám budou stát za zadkem při zkouškách, anebo v ložnici. Zatímco oni chtějí zakazovat knížky, my chceme zakázat hlad. Takhle vypadá demokratická politika. A myslím, že pro lidi v Missouri nebo v Montaně jsou tohle zásadní věci. Jenomže co jim Donald Trump nabízí? Přijdete na jeho mítink a on tam mele cosi o Hannibalu Lecterovi.“
A toto opravdu je — řečeno s Timem Walzem — „bizár“.
Z anglického originálu článku The Progressive Populism of Tim Walz publikovaného na webu Common Dreams přeložil JAKUB PATOČKA. Text v DR vychází v rámci spolupráce s Friedrich-Ebert-Stiftung Praha.
"Ušlechtilý populismus" - opravdu zajímavý termín, stojí za hlubší zamyšlení.
Vždyť je to jasné, pane Poláčku: Ušlechtilý populista nebude zakazovat knížky, ale zato zakáže hlad.
"Ušlechtilý populismus" je vyjádření poněkud nešikovné. Možná trochu jako "humanitární bombardování". Při dobré vůli ovšem lze obě snadno pochopit a nezesměšňovat a nezlehčovat.
Lidé zahrnutí přemírou informací dnes jen zřídka naslouchají projevům řečníků, kteří netlačí na pilu. Média z nich ve zprávách vysílají několikaslovné útržky. Nemívají právě sílu známých projevů z doby, kdy poselství vysílat nešlo, ač by si je mnozí bývali rádi poslechli.
O rétorice se říkalo, že její umění u nás upadlo za socialismu. Nyní se zdá, že problém je širší. Podržet si schopnost oslovit atomizovanou masu lidí, nehledících za nízký obzor, zvyklých na úzké infokanály a zavalených všudypřítomnou reklamou, to není jednoduchá věc. Pro nudné, technokratické patrony, kteří opravdu nepotřebují, aby se lidé do něčeho pletli, přímo nemožná.
"Ušlechtilý populismus", pane Nusharte, může být buďto nonsens, contradictio in adiecto; anebo se ale také může jednat o pozitivní překonání dialektického protikladu. Spojení zdánlivě nespojitelného.
Pokud si dobře vzpomínám, V. Bělohradský rozlišil mezi "demagogií" na straně jedné, a "populismem" na straně druhé. V krátkosti se dá říci, že populismus se obrací na lid, zatímco demagogie na chátru.
Populismus - samozřejmě, je to vždy krajně dvojsečná zbraň. Vždy v sobě bude mít potenciál, sklon k sklouznutí k demagogii. Ovšem - jak být politikem, zprostředkovat lidu obecnému často vysoce komplexní státní záležitosti, a nepoužívat přitom alespoň do jisté míry instrumentárium populismu?...
Zkrátka, populismus může mít za určitých okolností i pozitivní podobu; pokud je užíván v dobrém úmyslu, poctivě a v pouze naprosto nezbytném množství.
Kdybychom zakázali například zemětřesení, bylo by to, pane Poláčku, jistě v dobrém úmyslu. Je ovšem těžké rozhodnout, jestli bychom se tím obraceli na lid, nebo na chátru. (Podle mě bychom se tím obraceli na idioty.) Nemůžeme tudíž rozhodnout, jestli by se jednalo o demagogii, nebo o ušlechtilý populismus. Šlo by ale zcela jistě o vynikající způsob, jak lidu obecnému zprostředkovat často vysoce komplexní státní záležitosti.
Pane Nusharte, zakazovat zemětřesení není ani projevem populismu, ani projevem demagogie; nýbrž by bylo daleko spíše prostě projevem Vámi zmíněné idiocie.
Jsem přesvědčen že až si celou záležitost promyslíte poněkud důkladněji, že na to přijdete i Vy sám.
A jaký je rozdíl mezi zakazováním hladu a zakazováním zemětřesení?
Kdo "zakazuje hlad"?...
Podle autora článku přece ten chlápek, co si ho Kamala Harrisová vybrala za viceprezidenta.
Myslím, pane Nusharte, že určitý rozdíl mezi obojím je. Walzův populismus zde asi tkví ve výrazu "zakázat" místo slov "konečně zcela odstranit". Podle mého gusta by ovšem bylo, kdyby se slovně aspoň dotkl opatření, v nichž bude spočívat novost a úspěšnost jeho politiky, je-li její ambicí dospět v naznačeném směru do cíle, což se zřejmě (a podle Walze) nepodařilo ani jedné z předchozích vlád prezidentů jeho, tedy demokratické strany.
Naproti uvedenému bych považoval za populismus nikoli ušlechtilý, ale směšný, kdyby Walz sliboval zabudování soustavy táhel, s cílem stabilizovat pohyb tektonických desek podél zlomu San Andreas. Šlo by o hokus pokus...
Někdy je, pane Horáku, jedno, jestli chcete něco zakázat, nebo to chcete „konečně zcela odstranit“. Když například chcete kompletně přejít na ekologické zemědělství, jeví se to jistě jako ušlechtilý záměr. Před několika málo lety – ispirováni jednou indickou filozofkou vědy – se o to pokusili na Srí Lance. Potřebovali k tomu „konečně zcela odstranit“ (tedy zakázat) umělá hnojiva. Srí Lanka byla byla v té době (v roce 2020) z hlediska parity kupní síly asi na úrovni Maďarska. Následkem tohoto „ušlechtilého populismu“ byl nedostatek potravin, skokový nárůst jejich ceny, devalvace měny, nepokoje v ulicích...
Není tedy podle mě asi žádný velký rozdíl mezi tím, když například (vedeni ušlechtilými pohnutkami) chcete „konečně zcela odstranit“ umělá hnojiva a pesticidy ze zemědělství a mezi tím, když (také vedeni ušlechtilými pohnutkami) chcete „zakázat hlad“. V obou případech jde o hokus pokus...
Pane Nusharte, Vy si myslíte, že USA nemají na to, zajistit dostatek (zdravých a různorodých) potravin pro každého Američana, tedy i pro takového, který je v problémech? Obáváte se, aby příliš velkorysý program neučinil mnohé závislými na pomoci? Nebo, že bohatí tohle neskousnou a na srílanský scénář dojde z tohoto důvodu?
O aktuálním rozsahu výživových problémů v USA (oběma směry, abych tak řekl) nemám detailnější informace, ale zdá se, že Walz smích nesklidil. Zato jej sklízí (a měla by ještě více) představa, že všechno vyřeší trh. Třeba i zaostávající očekávanou dobu dožití afroamerických mužů (a nejen jich).
jedno, jestli chcete něco zakázat, nebo to chcete „konečně zcela odstranit“
Pane Nusharte, budete stejně shazovat ty, kteří se snažili zcela odstranit dětskou obrnu, záškrt, neštovice, a mnohé další nemoce?
Bude se jim vysmívat, že se např. snaží "zakázat AIDS", nebo "zakázat rakovinu"?
V poslední době jste se jevil docela rozumně.
Kdybych byl, pane Horáku, v problémech, určitě bych nechtěl, aby se o mě staral „systém“, „program“, nebo dokonce „trh“. Spokojenější bych asi byl, kdyby to byl nějaký člověk, se kterým by bylo možné navázat lidský vztah.
Nejsem, pane Kolaříku, příznivcem zákazu umělých hnojiv ani zákazu očkování, a to právě proto, že si vážím ušlechtilé snahy, aby ty vámi jmenované nemoci ani hladomory nebyly již příčinou zbytečných úmrtí a dalšího lidského neštěstí. Nemoce ani hlad samozřejmě nejdou zakázat – nelze se jich tedy prostě zbavit tím, že je jednoduše zakážete. (To je pak ta demagogie.) No a například u těch umělých hnojiv je úplně jedno (a totéž), jestli je „zakážete“, nebo jestli je „konecně zcela odstraníte“, protože v obou případech budete mít při současné velikosti světové populace nakročeno k hladomoru.
Zemětřesení (kde to naštěstí zatím vidíme dost jasně), ale také i nemoci a hlad jsou projevy přírody – projevy, které jako lidstvo nemůžeme mít zcela ve své moci. Cílem liberalismu naopak vždy bylo (a patrně dosud snad i je) nepříznivé projevy přírody ovládnout a dostat je pod lidskou kontrolu. Představme si, pane Horáku, na malý okamžik nikoliv to, že by se člověku podařilo projevy zemětřesení ovládnout (například soustavou táhel mezi tektonickými deskami), ale naopak si čistě hypoteticky představme, že by v diskurzu převládla teorie, že za nárůst počtu zemětřesení ve světě nese v důsledku zintenzivnění lidské činnosti svoji nezpochybnitelnou vinu samo lidstvo. Co by se v takovém případě dělo, co by se zřejmě nutně muselo stát?
Hladomor již dávno, pradávno není věc přírody, ale společnosti. Jsou společnosti, které ho umožňují na periferiích své moci mimo centrum (irský a bangladéžský), společnosti, které ho prostě kalkulují (ukrajinský a ruský hladomor v SSSR) a jsou společnosti, ve kterých není možný.
Nemluvím o eminentně společenském hladomoru vyvolaném vraždící vojenskou lůzou ve jménu té či oné ideologie.
Blbost je přírodní jev stejně jako neúroda.
Mravenec si možná možná myslí, že mraveniště je výtvorem mravence. Člověk si možná myslí, že společnost je výtvorem člověka. Chytřejší mravenci si možná myslí, že mraveniště samo jedná rozumně a případné zničení mraveniště proto již pradávno není věc přírody.
"eminentně společenském hladomoru vyvolaném vraždící vojenskou lůzou"
Bývaly časy, kdy za slovo "lůza" se vylučovalo ze zdejších diskusí. Jsem rád, že toto tabu padlo, a že již mohu bez obav psát o antisemitské lůze podporující teroristické bestie, a že mi to dokonce zdejší cenzor ani nesmaže.