"Ušlechtilý populismus" - opravdu zajímavý termín, stojí za hlubší zamyšlení.

Vždyť je to jasné, pane Poláčku: Ušlechtilý populista nebude zakazovat knížky, ale zato zakáže hlad.

"Ušlechtilý populismus" je vyjádření poněkud nešikovné. Možná trochu jako "humanitární bombardování". Při dobré vůli ovšem lze obě snadno pochopit a nezesměšňovat a nezlehčovat.

Lidé zahrnutí přemírou informací dnes jen zřídka naslouchají projevům řečníků, kteří netlačí na pilu. Média z nich ve zprávách vysílají několikaslovné útržky. Nemívají právě sílu známých projevů z doby, kdy poselství vysílat nešlo, ač by si je mnozí bývali rádi poslechli.

O rétorice se říkalo, že její umění u nás upadlo za socialismu. Nyní se zdá, že problém je širší. Podržet si schopnost oslovit atomizovanou masu lidí, nehledících za nízký obzor, zvyklých na úzké infokanály a zavalených všudypřítomnou reklamou, to není jednoduchá věc. Pro nudné, technokratické patrony, kteří opravdu nepotřebují, aby se lidé do něčeho pletli, přímo nemožná.

"Ušlechtilý populismus", pane Nusharte, může být buďto nonsens, contradictio in adiecto; anebo se ale také může jednat o pozitivní překonání dialektického protikladu. Spojení zdánlivě nespojitelného.

Pokud si dobře vzpomínám, V. Bělohradský rozlišil mezi "demagogií" na straně jedné, a "populismem" na straně druhé. V krátkosti se dá říci, že populismus se obrací na lid, zatímco demagogie na chátru.

Populismus - samozřejmě, je to vždy krajně dvojsečná zbraň. Vždy v sobě bude mít potenciál, sklon k sklouznutí k demagogii. Ovšem - jak být politikem, zprostředkovat lidu obecnému často vysoce komplexní státní záležitosti, a nepoužívat přitom alespoň do jisté míry instrumentárium populismu?...

Zkrátka, populismus může mít za určitých okolností i pozitivní podobu; pokud je užíván v dobrém úmyslu, poctivě a v pouze naprosto nezbytném množství.

Kdybychom zakázali například zemětřesení, bylo by to, pane Poláčku, jistě v dobrém úmyslu. Je ovšem těžké rozhodnout, jestli bychom se tím obraceli na lid, nebo na chátru. (Podle mě bychom se tím obraceli na idioty.) Nemůžeme tudíž rozhodnout, jestli by se jednalo o demagogii, nebo o ušlechtilý populismus. Šlo by ale zcela jistě o vynikající způsob, jak lidu obecnému zprostředkovat často vysoce komplexní státní záležitosti.

Pane Nusharte, zakazovat zemětřesení není ani projevem populismu, ani projevem demagogie; nýbrž by bylo daleko spíše prostě projevem Vámi zmíněné idiocie.

Jsem přesvědčen že až si celou záležitost promyslíte poněkud důkladněji, že na to přijdete i Vy sám.

A jaký je rozdíl mezi zakazováním hladu a zakazováním zemětřesení?

Kdo "zakazuje hlad"?...

Podle autora článku přece ten chlápek, co si ho Kamala Harrisová vybrala za viceprezidenta.

Myslím, pane Nusharte, že určitý rozdíl mezi obojím je. Walzův populismus zde asi tkví ve výrazu "zakázat" místo slov "konečně zcela odstranit". Podle mého gusta by ovšem bylo, kdyby se slovně aspoň dotkl opatření, v nichž bude spočívat novost a úspěšnost jeho politiky, je-li její ambicí dospět v naznačeném směru do cíle, což se zřejmě (a podle Walze) nepodařilo ani jedné z předchozích vlád prezidentů jeho, tedy demokratické strany.

Naproti uvedenému bych považoval za populismus nikoli ušlechtilý, ale směšný, kdyby Walz sliboval zabudování soustavy táhel, s cílem stabilizovat pohyb tektonických desek podél zlomu San Andreas. Šlo by o hokus pokus...

Někdy je, pane Horáku, jedno, jestli chcete něco zakázat, nebo to chcete „konečně zcela odstranit“. Když například chcete kompletně přejít na ekologické zemědělství, jeví se to jistě jako ušlechtilý záměr. Před několika málo lety – ispirováni jednou indickou filozofkou vědy – se o to pokusili na Srí Lance. Potřebovali k tomu „konečně zcela odstranit“ (tedy zakázat) umělá hnojiva. Srí Lanka byla byla v té době (v roce 2020) z hlediska parity kupní síly asi na úrovni Maďarska. Následkem tohoto „ušlechtilého populismu“ byl nedostatek potravin, skokový nárůst jejich ceny, devalvace měny, nepokoje v ulicích...

Není tedy podle mě asi žádný velký rozdíl mezi tím, když například (vedeni ušlechtilými pohnutkami) chcete „konečně zcela odstranit“ umělá hnojiva a pesticidy ze zemědělství a mezi tím, když (také vedeni ušlechtilými pohnutkami) chcete „zakázat hlad“. V obou případech jde o hokus pokus...

Pane Nusharte, Vy si myslíte, že USA nemají na to, zajistit dostatek (zdravých a různorodých) potravin pro každého Američana, tedy i pro takového, který je v problémech? Obáváte se, aby příliš velkorysý program neučinil mnohé závislými na pomoci? Nebo, že bohatí tohle neskousnou a na srílanský scénář dojde z tohoto důvodu?

O aktuálním rozsahu výživových problémů v USA (oběma směry, abych tak řekl) nemám detailnější informace, ale zdá se, že Walz smích nesklidil. Zato jej sklízí (a měla by ještě více) představa, že všechno vyřeší trh. Třeba i zaostávající očekávanou dobu dožití afroamerických mužů (a nejen jich).

Kdybych byl, pane Horáku, v problémech, určitě bych nechtěl, aby se o mě staral „systém“, „program“, nebo dokonce „trh“. Spokojenější bych asi byl, kdyby to byl nějaký člověk, se kterým by bylo možné navázat lidský vztah.

Nejsem, pane Kolaříku, příznivcem zákazu umělých hnojiv ani zákazu očkování, a to právě proto, že si vážím ušlechtilé snahy, aby ty vámi jmenované nemoci ani hladomory nebyly již příčinou zbytečných úmrtí a dalšího lidského neštěstí. Nemoce ani hlad samozřejmě nejdou zakázat – nelze se jich tedy prostě zbavit tím, že je jednoduše zakážete. (To je pak ta demagogie.) No a například u těch umělých hnojiv je úplně jedno (a totéž), jestli je „zakážete“, nebo jestli je „konecně zcela odstraníte“, protože v obou případech budete mít při současné velikosti světové populace nakročeno k hladomoru.

Zemětřesení (kde to naštěstí zatím vidíme dost jasně), ale také i nemoci a hlad jsou projevy přírody – projevy, které jako lidstvo nemůžeme mít zcela ve své moci. Cílem liberalismu naopak vždy bylo (a patrně dosud snad i je) nepříznivé projevy přírody ovládnout a dostat je pod lidskou kontrolu. Představme si, pane Horáku, na malý okamžik nikoliv to, že by se člověku podařilo projevy zemětřesení ovládnout (například soustavou táhel mezi tektonickými deskami), ale naopak si čistě hypoteticky představme, že by v diskurzu převládla teorie, že za nárůst počtu zemětřesení ve světě nese v důsledku zintenzivnění lidské činnosti svoji nezpochybnitelnou vinu samo lidstvo. Co by se v takovém případě dělo, co by se zřejmě nutně muselo stát?

Hladomor již dávno, pradávno není věc přírody, ale společnosti. Jsou společnosti, které ho umožňují na periferiích své moci mimo centrum (irský a bangladéžský), společnosti, které ho prostě kalkulují (ukrajinský a ruský hladomor v SSSR) a jsou společnosti, ve kterých není možný.

Nemluvím o eminentně společenském hladomoru vyvolaném vraždící vojenskou lůzou ve jménu té či oné ideologie.

Blbost je přírodní jev stejně jako neúroda.