Kamala Harrisová uspořádala v Demokratické straně cosi jako virtuální primárky pro své stranické kolegy, kteří se ucházeli o pozici její dvojky — kandidáta na viceprezidenta. Všem guvernérům a senátorům, levicovějším demokratům i centristům, ať už přicházeli z východního či západního pobřeží, z Jihu či Středozápadu, pokud měli o post zájem, nabídla příležitost nominaci pro sebe získat. A všichni se o to opravdu ze všech sil pokoušeli.

Jak se tedy stalo, že jako nejméně známý a nejméně politicky protřelý ze všech finalistů, vystřelil kupředu z chvostu v pořadí uchazečů a získal si důvěru Kamaly Harrisové právě guvernér Minnesoty Tim Walz? I znalci útrob Demokratické strany a političtí komentátoři, kteří jim naslouchají, ztěžka hledají vysvětlení toho, co se stalo. Za Walzovým nástupem přitom ale nic tak komplikovaného nestojí.

Walz mnohem lépe než středoví a politicky opatrnější uchazeči o viceprezidentskou nominaci — jako arizonský senátor Mark Kelly či guvernér Pensylvánie Josh Shapiro — pochopil, že demokratická členská základna si po boku Harrisové přeje vidět bojovníka s otevřeným hledím, z něhož srší optimismus a radost. Právě takto totiž bylo možné ještě zvýraznit morální vzpruhu, kterou nahrazení vadnoucího Joea Bidena Kamalou Harrisovou přineslo a které se prakticky ihned začalo promítat i do volebních průzkumů.

Walz takové zadání splňoval dokonale. Jeho dosavadní výkony a prokázané politické instinkty z něj činí kandidáta schopného vyhrát právě tam, kde to demokraté potřebují, mají-li ve střetu s republikánskou alternativou představovanou Donaldem Trumpem a jeho viceprezidentským nominantem J. D. Vancem uspět.

Walz je demokrat, který vyhrál šest politických soubojů ve venkovském, k republikánům tíhnoucím obvodě na jihu Minnesoty, a pak i dva střety o post guvernéra v uvedeném, politicky velmi vyrovnaném státě na středozápadě USA. Walz ví tudíž dokonale, jak zmobilizovat progresivně smýšlející nezávislé voliče, jejichž podpora je k porážce republikánské pravice nezbytná.

Zatímco jiní demokratičtí kandidáti a straničtí stratégové roky hledali způsob, jak označit Trumpa a jeho kliku krajně pravicových poděsů, kteří se Republikánské strany zmocnili, Walz to vyhmátl v prvním rozhovoru, který jako uchazeč o post viceprezidenta poskytl. „Víte, na způsobu, jakým ti lidé mluví o svobodě, není něco v pořádku: chtějí pro sebe svobodu lézt vám do ložnice, svobodu sledovat vás při zkouškách na univerzitě, svobodu předepisovat vašim dětem, co si mají číst,“ řekl Walz moderátorce MSNBC Jen Psakiové. A dodal: „To je přece bizár.“

Poslední věta s klíčovým slovem bizár („weird“) se začala lavinově šířit, když si demokraté napříč ideologickým spektrem rychle osvojili slůvko, které se ukázalo jako vysoce účinný stěr Trumpa s Vancem. Walzovo kouzlo má ovšem mnohem hlubší základ.

Walz je bývalým učitelem a vyšším důstojníkem Národní gardy — rezervních složek armády USA. Na konci července, v době, kdy byl ještě na chvostu pole demokratických uchazečů o pozici viceprezidenta, zaujal v pozoruhodné sérii vystoupení v kabelových televizích argumentací ve prospěch Harrisové a Demokratické strany vedené z hodnotových pozic venkova a znevýhodněných oblastí, kde demokraté v posledních letech tahali spíše za kratší konec.

„Vyrostl jsem v malém městečku, kde žilo čtyři sta lidí. Do naší třídy chodilo čtyřiadvacet dětí — a dvanáct z nich byli bratranci a sestřenice. Takhle to vypadá na americkém maloměstě,“ začal Walz jedno ze svých prvních vystoupení v přesně mířeném ataku na Trumpa s Vancem. „Říkávám, že je tu jedna věc, která mi vůbec nejde na rozum… Jak se zkrachovalý newyorský obchodník s realitami, který nemá šajnu o tom, jak to na malých amerických městech chodí, a chlápek, který napsal knížku urážející mé sousedy, v níž se jim pokouší vysvětlit, že jsou jen jakýsi kulturní fenomén, mohou tvářit jako jejich reprezentanti?“

A pokračoval: „Myslím, že příčina toho, proč je na tom americký venkov tak zle, proč tam mizí pracovní příležitosti, ve skutečnosti spočívá v politice, kterou prosazují lidé jako Trump a Vance. Jim na lidech žijících na venkově přece vůbec nesejde.“

Odtud Walz přešel k tématům, která jsou pro venkovské regiony, obce a maloměsta, kde demokraté potřebují zlepšit své výsledky, mají-li uspět, skutečně podstatná. Je to ten typ regionů, díky nimž demokraté, uhrají-li si tam svoje způsobem, jakým to dokázal Barack Obama v letech 2008 a 2012, zvítězí takřka ve všech státech, kde se nyní předpokládá těsný výsledek. A dokonce možná i v několika ze států, které se nyní berou za republikánskou jistotu.

„Když žijete ve městečku o čtyři sta lidech, jsou pro váš život nejdůležitější dvě instituce: škola a zdravotní středisko, pokud tam tedy něco takového vůbec máte,“ řekl Walz v interview pro televizi MSNBC. „A na obě uvedené instituce mají republikáni spadeno. Šest a půl roku nám vykládají, že mají plán pro zdravotnictví. To je pravda. Jeho podstatou je privatizacemi ztížit většině lidí už tak omezený přístup ke zdravotní péči. To stejné chtějí udělat se školstvím.“

Walz pak zpříma odmítl otřepaný, nesčetněkrát vyvrácený republikánský argument, podle něhož soukromé školy fungují vždy lépe než školy veřejné, a to jednoduchou tezí: „Jasně, oni říkají ‚Zprivatizujeme to,‘ což v překladu znamená, že veřejnému školství prostě seberou peníze daňových poplatníků ve prospěch elitních privátních škol na podporu lidí, kteří si už dnes mohou dovolit své děti do nich posílat. Jinak řečeno prokletím těch chlápků je, že vůbec nevědí, čím středostavovská Amerika žije. Neznají nás.“

Tohle je řeč ušlechtilého populismu, který má v demokratické politické tradici hluboké kořeny a v níž vynikají postavy jako Franklin Delano Roosevelt či Harry Truman, ale také Jimmy Carter, Bill Clinton a Barack Obama, kteří všichni dokázali na menších městech uspět a převážit tak na demokratickou stranu výsledek voleb v letech 1976, 1992, 1996, 2008 a 2012.

Z ní čerpají také výsledky kongresmana za venkovský obvod Minnesoty, který v něm dokázal mezi lety 2006 až 2016 opakovaně vyhrávat obtížné volební střety, a také demokratického guvernéra, jenž si ve státě, často působícím jako vyrovnané bitevní pole mezi demokraty a republikány, zapsal dvě výrazná vítězství v letech 2018 a 2022.

Vzpomínaje na svá kongresová vítězství, Walz dnes říká: „Zastupoval jsem obvod, v němž Trump naposledy vyhrál o osmnáct procentních bodů, a je to tam těžší a těžší.“ Ale namísto odevzdanosti Walz mobilizuje: „Je třeba, abychom jejich populistickou řeč — o ekonomice a svobodě — vzali vážně: Ti chlápci nejsou pro svobodu. Jejich představa o svobodě znamená, že vám budou stát za zadkem při zkouškách, anebo v ložnici. Zatímco oni chtějí zakazovat knížky, my chceme zakázat hlad. Takhle vypadá demokratická politika. A myslím, že pro lidi v Missouri nebo v Montaně jsou tohle zásadní věci. Jenomže co jim Donald Trump nabízí? Přijdete na jeho mítink a on tam mele cosi o Hannibalu Lecterovi.“

A toto opravdu je — řečeno s Timem Walzem — „bizár“.

Z anglického originálu článku The Progressive Populism of Tim Walz publikovaného na webu Common Dreams přeložil JAKUB PATOČKA. Text v DR vychází v rámci spolupráce s Friedrich-Ebert-Stiftung Praha.