↗

Snaha Bílého domu opatrně balancovat vede proti Bidenovi i ty voliče, kteří si myslí, že by neměl ustupovat a s chaosem na univerzitách se vypořádat spíše rázněji. Foto MATHIEU Lewis-Rolland Getty Images NA / AFP

Hlavním mottem masových protestů na amerických univerzitách je odpor ke způsobu, jakým Izrael vede válku v Gaze v reakci na teroristické útoky Hamásu ze 7. října minulého roku.

Ačkoliv v mediálním zpravodajství o těchto protestech, jak to bývá, hraje prim reportování excesů a dramat, většina studentů — bez násilí — především požaduje, aby jejich univerzity zmrazily ekonomickou spolupráci s Izraelem a s firmami na Izrael napojenými. A aby americká vláda přestala posílat do Izraele finanční a vojenskou pomoc.

S tím, zda se Izrael dopouští v Gaze nepřípustného jednání, nebo dle mnohých dokonce genocidy, jak tvrdí většina protestujících studentů, a zda ve své politice vůči Palestincům porušuje mezinárodní právo, mnozí kritici studentských protestů samozřejmě polemizují.

Jisté ale je, že studenti mají právo i na projevení takových názorů, ať už si o jejich „pomýlenosti“ myslí kdo chce, co che. Jisté je i to, že nejsou sami, protože podobná kritika politiky současné izraelské vlády zaznívá i z některých mezinárodních organizací či vlád jiných zemí, stále více dokonce i z Bílého domu.

Jak to v podobných vzedmutích masového odporu bývá, na studentské hnutí se nabalily různé radikální skupiny, takže na demonstracích zaznívají i hesla na podporu Hamásu nebo antisemitské výroky. A mezi studenty, kteří žádají konec izraelské intervence v Gaze i celkovou změnu izraelské politiky vůči Palestincům, a studenty, kteří Izrael hájí, vypukají i fyzické potyčky.

Dělení sil přitom není jednoznačné. Proti politice Izraele protestují i mnozí židovští studenti. A mezi studenty panují velké rozdíly, i pokud jde o militantnost jejich chování. Zatímco část chce jen mírumilovně vyjádřit svůj názor, jiní přistoupili k akcím, které porušují pravidla univerzitních samospráv, ba i zákon.