Epidemie covidu-19 v České republice pokračuje ve svém ústupu. Skončil nouzový stav, padly některé zákazy, do škol se vrátila část žáků a společnost dílem toužebně, dílem s obavami vyhlíží další rozvolnění plošných restrikcí. V souladu s dlouhodobou logikou infekce ale pokles epidemických křivek trvá dlouho. Ukvapené jednání může přinést nehezké a vleklé následky. Jaká je aktuální situace?

Týdenní medián každodenních přírůstků covidu-19 činí zhruba 4800, průměr zkreslovaný menší mírou víkendového testování 4170. Nedělní necelý tisíc byl nejnižší hodnotou zhruba od poloviny září. Trend je delší dobu zřetelně klesající, byť se stávající hodnoty zdají nízké hlavně proto, že jsme zvyklí na extrémní čísla.

Navzdory trendu vylétlo hojně uváděné reprodukční číslo za poslední týden ze zhruba 0,7 nad jedna. Změna neukazuje objektivní vývoj, nýbrž prostou matematikou odráží nekompletní data z Velikonoc. Parametr se počítá jako podíl z hodnot částečně se překrývajících sedmidenních úseků. Protože se přes svátky — očekávaně a srovnatelně s jinými dny volna — odhalilo mnohem méně případů, srovnání teď nemá smysl.

Když se do dat promítly Velikonoce, R se zákonitě propadlo. Teď rovnice se svátečními čísly poměřuje pozdější data, R tedy poskočilo vzhůru. Opět se ukazuje, že zjednodušené reprodukční číslo, jakkoli mediálně oblíbené, představuje jen velmi orientační údaj, který je vždy nutné chápat v kontextu.

Nemocnice evidují přes pět tisíc pacientů s aktivním covidem-19. Podle centrálního portálu ministerstva zdravotnictví je stále volná jen pětina lůžek vybavených umělou plicní či neinvazivní ventilací. Nadále jde o drastické číslo, zvláště vezmeme-li v úvahu, že mnoho nemocných bude potřebovat odbornou pomoc i po překonání akutní fáze. Trend je nicméně sestupný.

Ve velmi těžkém stavu či ve zvlášť intenzivní péči je necelých 1100 osob, počet srovnatelný se začátkem ledna, potažmo s podzimní vlnou. Přestože intenzivní péče tvoří „pomalá“ data, jež klesají mnohem pozvolněji než jiné epidemické křivky, i zde zhruba od poloviny března vidíme soustavný trend poklesu.

Na covid-19 umíralo minulý týden v průměru přes 110 lidí denně. Směr je také zjevně sestupný, počty klesají od poloviny března. Ke středečnímu ránu se eviduje celkem 28 124 obětí epidemie, reálná bilance je velmi pravděpodobně vyšší. U relativně nejohroženějších skupin populace se ale již nějakou dobu promítá účinek očkování. Obě potřebné injekce dostala polovina Čechů starších osmdesáti let.

Zastoupení nejstarších ve statistice úmrtí i hospitalizací se snižuje. Na podzim měl přes osmdesát let každý druhý zemřelý, k březnu bylo z dané věkové skupiny šestatřicet procent mrtvých. Podíl v počtech hospitalizovaných klesl skoro o třetinu, z přibližně třiceti na dvacet procent.

První infekce očkovaného byla otázkou času

Zřejmě se objevila první infekce plně očkovaného člověka na českém území. Bývalý národní koordinátor testování Marián Hajdúch, který na případ upozornil, uvedl, že na vině je takzvaně jihoafrická varianta SARS-Cov-2. B.1.351. Ta se u nás v omezené míře objevila již před měsícem. Je vybavena „únikovými“ mutacemi, jež snižují vazbu protilátek. Současně je v souladu s dlouhodobějším evolučním trendem nakažlivější. V aktuálním portfoliu nového koronaviru představuje ve vztahu k očkování asi to nejhorší, co lze do země zavléct.

Samotná infekce očkovaného není překvapivá, byla vlastně jen otázkou času. Ukazuje ovšem, co se může dít častěji, pokud se nepodaří snížit přenos viru na minimum, aby hygienici mohli účinně izolovat ohniska a nejhorší virové varianty.

Obavy vzbudily i zprávy o záchytu takzvaně brazilské varianty na severu Čech — konkrétně na Děčínsku, jež spolu se sousedním Českolipskem tvoří jedno z aktuálních širších center nákazy. Genetických linií spojovaných s Brazílií existuje více. Vedoucí Národní referenční laboratoře Helena Jiřincová vysvětlila, že v našem případě naštěstí nejde o nejhorší z nich, P.1, ale o starší a evolučně méně vyspělou variantu.

Opět zbožně věříme antigenním testům

Nově jsou otevřené nižší stupně základních škol. Akci provází rozsáhlé nasazení neinvazivních antigenních samotestů. Odborníci dlouhodobě varují, že se k testování asymptomatických skupin s pravděpodobně nízkým výskytem infekce příliš nehodí: citlivost je mnohdy tak omezená, že může určit chybně i desítky procent případů. V případě falešné negativity následně hrozí nejen nezachycení infikovaného, ale co hůř, jeho uchlácholení negativním výsledkem. Ten někteří lidé nesprávně vnímají jako průkaz bezinfekčnosti.

Omezení má sice vyvažovat vyšší frekvence — dva testy týdně —, přesto se volá po vyšším zastoupení „zlatého standardu“ v podobě PCR. Ministr zdravotnictví Petr Arenberger (nestr. za ANO) v úterý uvedl, že prověřuje možnosti. Problém PCR spočívá ve větší složitosti a nárocích na logistiku.

Záchyt infekcí na školách je zatím velmi nízký. „Bylo otestováno 354 648 žáků a 138 766 zaměstnanců. Z testování vyšly nižší stovky pozitivních případů,“ uvedlo ministerstvo zdravotnictví. Například Praha hlásila patnáct pozitivních testů na téměř 38 tisíc dětí a pět pozitivních z 13 tisíc školských pracovníků. Obě hodnoty znamenají podíl asi 0,04 procenta, zhruba desetkrát méně, než činí průměrná pozitivita při antigenním testování veřejnosti. Podobné výsledky se objevily i jinde, ale například na Zlínsku byly vyšší. Arenbergera nízký výskyt nepřekvapuje.

Je ale poněkud zarážející, že pozitivita nedosahuje ani hodnot, jaké by teoreticky měly připadat na falešně pozitivní výsledky. I pokud budeme věřit udávanému parametru vysoké přesnosti negativních výsledků (specifity) 99,6 procenta, při takto velkém testovaném vzorku by se pozitivit — byť nesprávných — dalo čekat i násobně více, než kolik jich aktuálně vidíme. Hajdúch, od zimy varující před přílišným spoléháním na antigenní testy, nízký záchyt přisuzuje i nesprávnému odběru či zpracování.

Doufejme však, že testování povede k zachycení alespoň části nakažených, a pomůže tak předejít nejen nákazám dalších dětí, ale i takzvaně sekundárnímu přenosu dál do rodin a mezi nimi. Uvedená úskalí ovšem neznamenají, že by testy principiálně nedávaly smysl. Zvláště pokud se systém zdokonalí a umožní nasazení dalších, přesnějších metod.

Aby něco náhodou nešlo příliš snadno, jsou tu lidé

Dílčí problém představuje i úsilí některých rodičů již tak složitý a nedokonalý proces dále komplikovat. Vidíme snahy obcházet či sabotovat nejen testování dětí, ale i nošení „roušek“ ve školách.

Na sociálních sítích i webech spjatých se zlehčováním epidemie si lidé radí, jak pedagogy donutit k rezignaci na protiepidemická opatření. Tematická facebooková skupina „Děti do škol/školek BEZ testů a roušek!!!“ má přes 20 tisíc členů. Bouřící se rodiče si často vyměňují hlavně názory a negativní zkušenosti s testováním, rétoricky i personálně lze ale sledovat alespoň dílčí návaznost na „protirouškové hnutí“. V kontextu protestů proti testování či „rouškám“ u dětí znějí pavědecké až konspirační teorie, davová hysterie a emoční vydírání.

V různých variacích se opakují obavy, podle kterých se člověku nosícímu „roušku“ či respirátor stane cosi strašného. Společným rysem je absence důkazů, někdy přímo neznalost základních vědeckých principů, odvolávání se na údajné autority z internetu a pocit, že „nám všichni lžou“. Občas se navazuje odporem k očkování. Obsáhlejší polemika s pavědou přesahuje ambice tohoto textu, a pokračujme tudíž stručně:

Odborný Žurnál americké lékařské asociace (JAMA) nedávno vydal menší studii založenou na experimentu s dětmi nosícími chirurgické ústenky během běžných aktivit a chůze. Jedna ze skupin zahrnovala i mladší dvou let. Mezi netradičními výzkumnými subjekty se neprojevily změny v saturaci kyslíkem ani žádné klinické známky dýchacích obtíží. „Zjištění ukazují, že během pandemie covidu-19 může být u dětí prosazováno nošení ústenek, zvláště v kontextu znovuotevírání škol,“ píší vědci.

Děti se v „rouškách“ neudusí. Obavy či obyčejná averze k zatěžování ratolestí protiepidemickými opatřeními je plně pochopitelná — zvláště když některé děti může zakrytí obličeje iritovat, nebo i strašit —, nelze se ale uchylovat k absurdním teoriím, jichž jsou sociální sítě plné. Když lidé doslova tvrdí, že kvůli nošení „roušky“ nastane otrava, děti se zahltí vydechovanými viry nebo se jim zhroutí imunita, zkrátka se mýlí nebo byli obelháni.

Totéž platí pro testování. Jakkoli má nasazení antigenních testů ve školách zmíněné limity a nelze vyloučit, že děti může děsit, představa, podle níž se testovaným děje něco tajemného a nebezpečného, je zcestná. Rodiče snažící se testování sabotovat, obcházet či zastrašovat pedagogy právními návody z internetu jsou sice pochopitelně rozhořčeni z nepříjemné situace, svým jednáním ale v důsledku zhoršují výhledy na návrat výuky do normálu. Lze ale snad odhadovat, že takových lidí bude podstatně méně, než se ze sociálních sítí může zdát.

Míříme daleko, proto nesprintujme

Umanutý odpor části veřejnosti ani chyby v testování neznamenají, že nastane katastrofa. Jak jsme dříve popisovali, školy nelze ve vztahu k infekci označit za ultimátní nebezpečí, ale ani naopak. Jejich možná rizikovost se odvíjí od nastavených hygienických opatření, vyvažovacích mechanismů ve zbytku společenského provozu, a hlavně od objektivního vývoje celé epidemie. Pokud bude kontext příznivý, mohou představovat vcelku bezpečné prostředí.

Proto je zásadní neukvapit se v dalším rozvolňování. To se má řídit logikou, již shrnuje imunolog a člen Mezioborové skupiny pro epidemické situace (MESES) Zdeněk Hel do stručného „data, ne datumy“. Za hranici relativního bezpečí se pokládá pokles nových záchytů covidu-19 na sto ku 100 tisícům obyvatel, tedy zhruba 1400 denně. Maximálně a s nadále klesajícím trendem.

MESES prozatím doporučuje počkat i s dalšími fázemi návratu žáků do tříd. Prezenční výuku pro druhý stupeň základních škol, praktickou výuku vysokoškoláků a možná i otevření mateřských škol odhaduje nejdříve po šestadvacátém dubnu, a to v regionech pod zmíněnou hranicí výskytu infekce a reprodukčním číslem pod jedna.