↗

Hamáčkův problém po léta nespočívá v tom, co chce a co říká, to bývá často v pořádku. Jeho problém spočívá v tom, co dělá, a jaký to má dlouhodobý účinek. Janu Hamáčkovi úplně chybí něco jako státnický rozměr. Ilustrace BEUywube

Princeznu a půl království nabízí v pohádkách král, který má velký problém, jejž nevyřešili jeho poddaní, a vyřešit se musí. Nabízí nejvíc, co může, riskuje, že mu dceřinu modrou krev naředí nějaký Honza, dělí království, jež má zůstat vcelku, takže se automaticky předpokládá, že si tu druhou půlku nechává jen na dožití.

Zpráva, kterou král z pohádky vysílá do světa, a všichni ji tak chápou, zní, že nabízí úplně nejvíc. V pohádkách se následně vytvoří zástup dobrovolníků, kteří zbytečně umírají až do Honzova příchodu.

V našem příběhu ale začínáme u Honzy. Byl jednou jeden Honza, ale nebyl to Hamáček, protože svou účast popřel. Honza zjistil, že si může přát úplně všechno, co ho napadne. Přál si milion Sputniků a summit Vládi s Joem k tomu. A my se ptejme, zda si Honza přál něco, co prospěje jeho království.

Abychom byli trochu spravedliví, přiznejme, že to vicepremiér Hamáček nemá vůbec jednoduché. Strana se mu drolí, protože sociální demokracie dlouho dokázala v jedné ohradě udržet slepičky i krokodýly, lidi hodně rozdílné, které spojovalo elementární sociální cítění.

Potkal jsem hodně sociálních demokratů všech pohlaví. Prakticky všichni projevovali větší empatii s lidmi v dluhových pastech, v exekuci, bez slušného bydlení atd. Spojovalo je málo, ale něco důležitého ano.

Dnes je doba volebních agentur, stran s vyostřenými tématy, jež mají sil jako mladé manželství. Sociální demokracie byla široce rozkročená, s hodně členkami a členy, kteří jsou dlouho spolu, a vidí si až do detailů svačiny na předminulém sjezdu. Vicepremiér to má těžké, také protože jeho voliči se z naprosté většiny kryjí s voliči pana prezidenta.

Konec empatické vložky, zpátky k postavě Honzy. Deník Referendum se ve své reflexi Vrbětic zmínil o tom, že se podobná kauza dá za něco draho vyměnit. Nyní jsme se dověděli nepotvrzenou zprávu, co si postava českého Honzy, která se nekryje s vicepremiérem Hamáčkem, představovala pod pojmem „draho“.

Dověděli jsme se, co Honza považoval za princeznu a půl království. Bohužel v této hypotéze zjišťujeme, že Honza si přál jeden instrument politického chaosu — Sputnik V — a jeden instrument zbytečného obtěžování obyvatelstva dotčeného království kvůli nějaké velikášské bublině — summit Voloďa & Joe.

Deník Referendum ve vícero článcích napsal, že vakcína Sputnik V je neprověřená a zpolitizovaná. Sputnik V je určitě částí ruské zahraniční politiky, zbytek se neví jistě.

Summit Putin-Biden v Praze, Brně, Hradci, Olomouci či Ostravě-Vítkovicích, jsme tu ani nekomentovali, protože jeho představa vychází ze staré české iluze o tom, že jsme mostem mezi Východem a Západem. Nejsme most, dělejme politiku úměrnou svým silám a svému významu, nezpackejme tentokrát předsednictví Evropské unii jako posledně.

Co si postava Honzy mohla přát?

Přistihnout Honzu, že si přál špatně, není v tomto případě vůbec těžké. Je-li pravda, že si Sputniky a schůzku vicepremiér přál, měl by rezignovat, bez ohledu na to, že mu možná z Hradu řekli, co si přát musí.

Hamáčkův problém po léta nespočívá v tom, co chce a co říká, to bývá často v pořádku. Jeho problém spočívá v tom, co dělá, a jaký to má dlouhodobý účinek. Janu Hamáčkovi úplně chybí něco jako státnický rozměr.

Přání postavy pracovně pojmenované Honza bylo egoistické, hloupé a škodlivé. Kdyby ho Honzovi nějaký Hrad nutil, měl napřímo, státnicky odmítnout, a od Hradu se tak jedním vrzem osvobodit. Skutečnému Hamáčkovi se takových okamžiků už naskytlo hned několik.

Někdo musel udělat rozhodnutí, že kauzu raději společně s týdeníkem Respekt provalí, než ji nechá pojednat v podstatě velezrádným způsobem. Tento člověk, ať je kdokoli a kdekoli, prospěl České republice. Je-li odsud, je vlastenec. Děkujeme.

Dobrým výsledkem provalené kauzy je optimální obsazení ambasád a Rosatom ze hry. Dalším výsledkem by měl být lepší rozpočet pro zpravodajské služby, které hlídají ruské aktivity na našem území, kromě špionáže i mafii a dezinformace.

Rusko má u nás aktivity, ve kterých zneužívá demokratická pravidla a otevřenost našich zákonů. U spojenců v Evropské unii je to stejné. Na Ukrajině Rusko již napřímo a silou zneužívá její slabosti.

Ze všech svých někdejších satelitů by Rusko rádo udělalo další Ukrajiny. Tajné služby vědí o konkrétních kauzách, byly kompetentní pomoci s formulováním toho, co by si Honza mohl přát.

Otázka, co jsme si mohli přát, a Rusko nám mohlo splnit, zůstane hypotetická, ale má ještě jeden aspekt. K formulaci Honzova přání by bývala byla potřeba dohoda se spojenci. Z viditelné politiky mne jako příklady nositelů věrohodné značky a majitelů telefonních čísel napadají lidé jako Pavel Fischer.

Je jich mezi staršími víc, méně viditelní, ale spolehliví. Naději mezi mladšími bych spojoval s europoslanci za Piráty, protože mám v Evropě dobrou zkušenost s přijímáním čerstvých lidí, kteří za něčím stojí. Otevírají se jim dveře, a to i dveře vysoko.

Vše nasvědčuje tomu, že opozice je kompetentnější v otázkách bezpečnosti než současná vláda. U současné vlády se ptáme, do jaké míry je její bezpečnostní politika ve vleku Hradu.

Poslední kauza nepotvrzenými hloupými požadavky jen ukazuje, že je ve vleku Hradu víc, než to vypadalo před pár dny. Pohybujeme se tady na poli špatných a horších zpráv, ať je v tomto případě Honza fiktivní nebo je Honzou Jan Hamáček.

Otázka bezpečnosti je důležitější než před posledními volbami. ANO se pro bezpečnostní politiku nehodí, protože se věnuje firemním problémům, sociální demokracie je v této oblasti buď slabá, nebo kontaminovaná proruskými a pročínskými osobami.

Sám Hamáček k nim patří jen zčásti, ale má je v partě, která mu zbyla. Kdo by ještě váhal, může si položit sugestivní otázku obalenou historickými vzpomínkami: budeme volit Rusko nebo opozici?