Na jaře na nás tak jako každoročně z kalendáře hledí výročí porážky německých okupantů na různých místech českého území. Vezmeme-li v úvahu významná centra, tak to bylo obsazení Brna 26. dubna po několikadenních bojích Sovětskou armádou s jejími rumunskými spolubojovníky. V posledních dnech téhož měsíce byla dobyta za spolupůsobení československého armádního sboru Ostrava a v dalších dnech její okolí. Pak následuje osvobození Plzně 6. května Američany za účasti, což se příliš nepřipomíná, vojáků nedávno předtím osvobozené Belgie. A když válka pro Evropu skončila kapitulací Říše, vstoupila Sovětská armáda do Prahy.

Tyto události jsou souhrnně označovány jako osvobození. Tak to bylo tehdejšími obyvateli českého teritoria chápáno. Měli jsme být jako národ likvidováni. Heydrichův plán na konečné řešení české otázky počítal s poněmčením povolných a rasově vyhovujících. Nepřizpůsobiví Češi špatné rasy by byli vysídleni. Uvažovalo se o Patagonii. Před tímto osudem nás zachránili vítězní spojenci včetně Rusů. V tomto smyslu by se dalo mluvit o osvobození.

Dvě věže