Čechistán nemá načalstvo
Jan ŠíchaTýden po politicko-diplomatickém výbuchu v souvislosti se skladem ve Vrběticích Česká republika může převážně sčítat škody. Česká vláda promeškala prakticky všechny strategické příležitosti. Bilanci zachraňuje členství v EU a NATO.
Máme za sebou týden od politicko-diplomatického výbuchu, který následoval po skoro sedmi letech od reálného výbuchu v muničním skladu ve Vrběticích. Známe mnohá další fakta, ale jako kdybychom byli ještě rozpačitější z toho, jak s nimi zacházet, než když jsme jich před týdnem měli méně.
Rusové dělají přesně to co vždycky, profesionálně, jako dobře promazaný stroj. Jejich způsob komunikace je emocionální a patriotický. Jsou zvyklí, že se k nim nepřistupuje jako k sympaťákům a že musí zdůvodňovat nezdůvodnitelné. Češi připomínají školáka, co vlezl do řeky, málem se utopil a na břehu mu někdo mezitím ukradl kalhoty. Žadoní u kolemjdoucích o jiné.
Z diplomatického hlediska tady minulý týden ležela na zemi ohromná příležitost, jak získat solidaritu mezi spojenci a jak prožít s Ruskem kauzu, na které Česká republika v nějakém směru vydělá. Týden je dlouhá doba. Zatím to vypadá, že prakticky všechny šance zůstaly neproměněny, pokud rovnou nebyly z české strany aktivně zpackány. Nezískali jsme nic u Rusů a nic podstatného ani u svých spojenců.
Sluší se poděkovat Slovensku, které vyhostilo tři diplomaty, západním spojencům za vlídná slova, a baltským státům za další vyhošťovací akce. Za další týden se opět může něco změnit, ale otázkou je, jaká instituce a která osobnost v tom může sehrát pozitivní roli. Pan prezident ve svém projevu jen zahrál o čas, který pracuje pro zapomnění Vrbětic a Rosatom v Dukovanech.
Les náhradníků a zdrobnělin
Před týdnem jsme ještě nevěděli, jen tušili, že ministr zahraničí byl vicepremiérem odvolán v době, kdy už oba byli o kauze informováni. Když to vezmeme popořadě, měli jsme tady vcelku slušného, chytrého i když záporně charismatického ministra Petříčka jako náhradníka za navrženého skoroministra Pocheho. Toho měl nahradit také náhradník, totiž ministr Zaorálek, který se stal ministrem kultury za navrženého skoroministra Šmardu.
Zaorálek ale prohlásil, že na ministerstvu kultury má rozdělanou práci. Tomu je snadné uvěřit, zvláště když doplníme informaci, že ministerstvo kultury právě založilo v ministrově volebním obvodě v Ostravě novou příspěvkovou organizaci, snad dokonce shodou okolností ve Vítkovicích, ke kterým, tuším, má jistý vztah dlouholetý sponzor ČSSD, pan Světlík.
Kromě toho se právě definují pravidla užití kulturní částky osmi a půl miliardy z Evropského fondu obnovy, který se musí vyúčtovat do roku 2023. Je to hodně rozdělané práce. A hodně peněz.
Další náhradník a další zdrobnělina se jmenuje Kulhánek. Na ministerstvo nastoupil v době, kdy by normální stát už zhruba tři neděle intenzivně jednal se spojenci o podpoře a s Ruskou federací o civilizovaném zmírnění dopadů státního zločinu ve jménu lepších budoucích vztahů.