Čechistán nemá načalstvo

Jan Šícha

Týden po politicko-diplomatickém výbuchu v souvislosti se skladem ve Vrběticích Česká republika může převážně sčítat škody. Česká vláda promeškala prakticky všechny strategické příležitosti. Bilanci zachraňuje členství v EU a NATO.

Všechny šance zůstaly neproměněny, pokud rovnou nebyly z české strany aktivně zpackány. Nezískali jsme nic u Rusů a nic podstatného ani u svých spojenců. Rusové v nás právěm vidí zemi bez „načalstva“. Foto www.premier.gov.ru

Máme za sebou týden od politicko-diplomatického výbuchu, který následoval po skoro sedmi letech od reálného výbuchu v muničním skladu ve Vrběticích. Známe mnohá další fakta, ale jako kdybychom byli ještě rozpačitější z toho, jak s nimi zacházet, než když jsme jich před týdnem měli méně.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Rusové dělají přesně to co vždycky, profesionálně, jako dobře promazaný stroj. Jejich způsob komunikace je emocionální a patriotický. Jsou zvyklí, že se k nim nepřistupuje jako k sympaťákům a že musí zdůvodňovat nezdůvodnitelné. Češi připomínají školáka, co vlezl do řeky, málem se utopil a na břehu mu někdo mezitím ukradl kalhoty. Žadoní u kolemjdoucích o jiné.

Z diplomatického hlediska tady minulý týden ležela na zemi ohromná příležitost, jak získat solidaritu mezi spojenci a jak prožít s Ruskem kauzu, na které Česká republika v nějakém směru vydělá. Týden je dlouhá doba. Zatím to vypadá, že prakticky všechny šance zůstaly neproměněny, pokud rovnou nebyly z české strany aktivně zpackány. Nezískali jsme nic u Rusů a nic podstatného ani u svých spojenců.

Sluší se poděkovat Slovensku, které vyhostilo tři diplomaty, západním spojencům za vlídná slova, a baltským státům za další vyhošťovací akce. Za další týden se opět může něco změnit, ale otázkou je, jaká instituce a která osobnost v tom může sehrát pozitivní roli. Pan prezident ve svém projevu jen zahrál o čas, který pracuje pro zapomnění Vrbětic a Rosatom v Dukovanech.

Les náhradníků a zdrobnělin

Před týdnem jsme ještě nevěděli, jen tušili, že ministr zahraničí byl vicepremiérem odvolán v době, kdy už oba byli o kauze informováni. Když to vezmeme popořadě, měli jsme tady vcelku slušného, chytrého i když záporně charismatického ministra Petříčka jako náhradníka za navrženého skoroministra Pocheho. Toho měl nahradit také náhradník, totiž ministr Zaorálek, který se stal ministrem kultury za navrženého skoroministra Šmardu.

Zaorálek ale prohlásil, že na ministerstvu kultury má rozdělanou práci. Tomu je snadné uvěřit, zvláště když doplníme informaci, že ministerstvo kultury právě založilo v ministrově volebním obvodě v Ostravě novou příspěvkovou organizaci, snad dokonce shodou okolností ve Vítkovicích, ke kterým, tuším, má jistý vztah dlouholetý sponzor ČSSD, pan Světlík.

Kromě toho se právě definují pravidla užití kulturní částky osmi a půl miliardy z Evropského fondu obnovy, který se musí vyúčtovat do roku 2023. Je to hodně rozdělané práce. A hodně peněz.

Další náhradník a další zdrobnělina se jmenuje Kulhánek. Na ministerstvo nastoupil v době, kdy by normální stát už zhruba tři neděle intenzivně jednal se spojenci o podpoře a s Ruskou federací o civilizovaném zmírnění dopadů státního zločinu ve jménu lepších budoucích vztahů.

Vláda tedy byla informována o tom, že máme jako stát před sebou jednu z nejtěžších mezinárodně politických kauz. Namísto zřízení krizové skupiny, do níž by se tiše zařadili i lidé z opozice, kteří mají vhodná telefonní čísla, se tady ztrácíme v lese náhradníků. Mezi ně se ladně zařadil vicepremiér Hamáček jako náhradník za ministra zahraničí a rádoby soft James Bond, který předstíral zájem o cestu do Ruska. Hamáček na sjezdu ČSSD slíbil, že nebude spát. A to, co dělá, skutečně vykazuje příznaky spánkového deficitu.

Vládnímu matláctví navzdory se zdá, že lidé z opozice svá telefonní čísla použili. A výsledek zásluhou našeho členství v Evropské unii a NATO není naprostou katastrofou. Strategické příležitosti ale zůstaly zcela nevyužity.

Má načalstvo, nemá načalstvo

Znám německého novináře, který píše o Rusku a nestal se rusofilem. Vyprávěl mi, že se v Rusku ostatní země rozlišují na ty, které mají načalstvo, a na ty, které je nemají. Znamená to vedení či velení, znamená to skupinovou kázeň a schopnost o něco jako společenství usilovat. Rusové na vrbětickou kauzu zareagovali jako na problém se zemí, která načalstvo nemá.

Čím víc se bude mluvit o diplomatickém konfliktu, tím více v pozadí budou Vrbětice. Po období, kdy se to u nás hemžilo amatérskými epidemiology, by bylo fajn, aby tato profese, převážně u stejných mluvících hlav a píšících rukou, nebyla nahrazena amatérskými diplomaty. Ptejme se prakticky a jasně, co je opravdu důležité.

Zájmy týkající se přímo Vrbětic jsou stejné jako nizozemské zájmy v případě sestřelení malajského letadla nad povstaleckým územím Ukrajiny v roce 2014. Většinu jeho obětí tvořili Nizozemci. Soud s pravděpodobnými pachateli začal v Haagu 9. března loňského roku.

Na vyšetření události se podílely státy i občanské organizace. V případě Vrbětic, u kterých pan prezident nevyloučil, že by se mohlo jednat o zpravodajskou hru, existují velmi silné důvody, proč věřit, že zločin na českém území opravdu spáchal ruský stát.

Kde jsou zájmy občanek a občanů České republiky?

Občanky a občané České republiky nemají zájem na diplomatických tahanicích, které za Českou republiku, jak jsme viděli, momentálně provozují různí náhradníci a náhradníci náhradníků. V českém zájmu je vnímat Rusko jako bezpečnostní hrozbu a obchod s Ruskem jako vzájemně výhodný.

Politická koncepce drobných obchodních výhod výměnou za politické kompromisy se neosvědčila s Rusy ani s Číňany. Modelová situace léta vypadá přibližně, tak, že nám Rusové a Číňané říkají: „My pustíme na svůj trh vaše lichvářské půjčky a povolíme vaši účast v polostátních těžebních a jiných společnostech, vy budete čekat na politické pokyny, které vás neznemožní, a nám pomůžou.“

Tato strategie sloužila jen vybraným českým firmám, které daní mimo Českou republiku, a vybraným českým politikům, ne českým zájmům. Normální obchod si najde normální cesty, nenormální obchody s giganty přenechme jiným. Těm, kdo mají načalstvo a Rusové je berou vážně.

Město Praha zareagovalo opět racionálně, když od ruské ambasády chce kus Stromovky, který městu patří. Rusko zareagovalo takticky, když upozorňuje na Český dům v Moskvě. Z výnosu českého domu se po léta financovala Česká centra, která výnosné pronájmy také spravují.

S Českým domem se zachází jako s diplomatickou půdou, přestože není. Rusko, prý, mělo reciproční výhody na Brněnských veletrzích. Všechno toto jsou záděry, se kterými Rusko umí pracovat, Česká republika ne, na to se tady příliš často mění politická reprezentace.

V našem zájmu je věcné, otevřené, západní jednání, a to i v případě, že nás to bude něco stát. V našem zájmu je rozlišovat ruský lid a ruskou vládu, a mít co nejlepší sousedské vtahy s několika desítkami tisíců Rusů, kteří u nás našli domov a nejsou špioni.

Optimalizace diplomatických styků s Ruskem je v zájmu České republiky. Jestli je užitečnou taktikou začínat na dvou ambasádách téměř bez personálu je odborná otázka, kterou patrně budou řešit Kulhánkovi nástupci.

Naši lidé se v případě uzavření ambasády v Moskvě mohou obrátit na zastoupení kterékoli země Evropské unie a na evropskou reprezentaci. Vlastně to tam, v Moskvě, na uklidněnou, klidně můžeme na chvíli zavřít. Rodiny dvou obětí z Vrbětic by měly být okamžitě odškodněny za státní peníze.

Názorová inventura

Politicko-diplomatický výbuch má jeden bezprostřední a asi i měřitelný účinek. Je možné provést inventuru českého názorového rozdělení a zjistit míru lidové ochoty akceptovat ruskou verzi příběhu a proruských tendencí u nás.

Výbuch zapůsobil mobilizačním účinkem v celém názorovém spektru. Projev pana prezidenta byl očekáván, dostalo se mu velké pozornosti. Jeví se jako velmi slabý, pokud se vzápětí neobjeví drtivé důkazy, že šlo o zpravodajskou hru. Ty se s velkou pravděpodobností neobjeví, mají-li být pravé.

Na první pohled to vypadá, že Vrbětice proruským silám v České republice neprospěly. Za sebe bych dodal, že i kdyby se o zpravodajskou hru jednalo, mám radši zpravodajské hry od našich služeb a spojenců než odjinud, ale chápu, že je to věc vkusu. Jen si dovolím připomenout, že když se prokázalo, že Američané ze své ambasády v Berlíně odposlouchávali mobilní telefon německé kancléřky, tato vášnivě věcná žena řekla přibližně něco ve smyslu, že je to problém, ale je třeba vidět, že s Američany má Německo dobré vztahy.

Je mi ale jasné, že je to možné vidět i jinak a že česká manýra je být tak k smrti objektivní, až se nemusí nic udělat a ze všeho se dá provozně vylhat. Meziskóre Vrběticegate je takovéto: Čechistán nemá načalstvo, což je ale pořád lepší než mít načalstvo ruského typu. Teď je třeba se postarat o to, aby aspoň drobnou změnu k lepšímu přinesly volby.