Odchod Francie ze Senegalu jako konec „starých časů“ v západní Africe

Jan Záhořík

Cesta senegalského prezidenta do Washingtonu poté, co Senegal opustili francouzští vojáci, potvrdila, že západní Afrika vstupuje do nové éry. Závislost na bývalých koloniálních mocnostech ustupuje snaze o multilaterální mezinárodní vztahy.

Senegálský prezident Bassirou Diomaye Faye podává v červnu 2024 před Elysejským palácem ruku francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi. Oslabování dosud silných vazeb africké a evropské země ovšem pokračuje. Foto Ludovic Marin, AFP

Francouzští vojáci si balí věci a opouštějí Senegal. Tak by se dal shrnout obsah řady mediálních výstupů, jež před několika týdny popisovaly pro někoho překvapivou, pro jiné zcela očekávatelnou a logickou událost. Do značné míry „tradiční“ spojenec Francie v západní Africe se na první pohled obrací k Paříži zády. Situace je však poněkud komplexnější.

Jednak není odchod francouzských jednotek ze Senegalu žádným překvapením v kontextu změn a transformací, jimiž zejména frankofonní Afrika v posledních letech prochází. Zároveň zapadá do kontextu změn, které v západní Africe probíhají přinejmenším od roku 2020 a jež někteří odborníci označují za „druhou vlnu dekolonizace“. V případě Dakaru jde ovšem ještě i o něco jiného — zatímco „vypuzení“ francouzských sil z Mali, Nigeru a Burkina Faso se v uplynulých letech týkalo vojenských režimů, v případě Senegalu jde o demokratickou zemi.

Po generace se francouzsko-senegalská spolupráce zdála být neotřesitelná a fyzická přítomnost Francouzů v Senegalu určitým způsobem „přirozená“ — Dakar je oblíbeným místem jak pro francouzské turisty, tak pro francouzské důchodce hledající na stáří nový domov.

Od roku 2020 však Západní Afrika čelí vlně proměn, jimž mnozí v Evropě nerozumí. Čas od času se v médiích objeví záběry z hlavních měst — jako z nigerského Niamey, burkinafaského Ouagadougou nebo senegalského Dakaru —, kde lidé skandují hesla s jasným sdělením: antikolonialistickou rétorikou a požadavky na proměnu vztahů mezi bývalou koloniální mocností a západoafrickými státy.

Zajímavé na senegalském případu je, že jen několik dní po odchodu Francouzů přistál senegalský prezident Bassirou Diomaye Faye v americkém Washingtonu, aby zde spolu s několika dalšími prezidenty menších západoafrických států jednal s Donaldem Trumpem mimo jiné o otázkách bezpečnosti. Tento krok je některými pozorovateli vnímán jako záměrný signál transformace Senegalu v zemi, která nechce být závislá na jedné mocnosti, ale která usiluje o diverzifikaci.

×