Nespokojenost s poměry v Jihoafrické republice byla v tamní společnosti už déle patrná. Koneckonců všechna média přinášela nekonečné články o vývoji uplynulých tří dekád, z nichž bylo zřejmé, že ani optimisté nejsou spokojeni. Všechny strany se tak před letošními parlamentními volbami shodly, že Jihoafrická republika čelí řadě problémů, jako je korupce, upadající hospodářství, nedostupnost veřejných služeb, výpadky elektřiny či bezpečnost. Recepty na jejich řešení se však dramaticky lišily.

Prohra Afrického národního kongresu se v zásadě očekávala, ale ani skeptici neodhadovali, že podpora strany po dlouhá léta spojené s Nelsonem Mandelou poklesne až k hranici čtyřiceti procent. Výsledky voleb způsobily značné rozrušení. Poprvé v historii se totiž otevřel prostor pro vznik koaliční vlády, s níž demokratická Jihoafrická republika nemá žádnou zkušenost.

Druhé místo zaujala opoziční Demokratická platforma (DA), která nepřetržitě vládla Západnímu Kapsku posledních třicet let. Dnešní Demokratická platforma je koalicí řady stran a hnutí, jež ve volbách spojovalo výstižné heslo „rescue SA“ neboli „zachraňte Jihoafrickou republiku“, čímž se rozumělo ukončení dominance Afrického národního kongresu.

S více než dvaceti procenty hlasů zůstala Demokratická platforma druhou nejsilnější politickou silou a do povolebních jednání vstupovala s jasnými reformními plány, v praxi realizovanými v Západním Kapsku. Za zády má podporu voličů všech ekonomicky aktivních skupin obyvatelstva a dávno již neplatí, že se jedná o pohrobka bělošských nacionalistů, kteří by nejraději vyhlásili takzvaný Capexit.

Skutečný šok však přinesl úspěch strany zformované teprve na podzim bývalým prezidentem Jacobem Zumou, který musel ze své funkce před několika lety odstoupit kvůli korupci. Veřejnost nelibě nesla jeho zneužívání státních prostředků kupříkladu k vybudování luxusní haciendy v Zumově rodné vsi, kde se plánoval usadit v důchodu, do nějž nakonec odešel dříve, než si myslel.

Jeho revival založený na kritice ANC za korupci a neschopnost se ukázal natolik efektivní, že až na čtvrté místo odsunul doposud hlavní populistickou sílu v čele s Juliem Malemou, jehož volební kampaň byla vizuálně rozhodně nejzdařilejší. Podobizny bývalého studentského vůdce v baretu na rudém pozadí doslova zaplavily zemi a můžeme jen spekulovat, kdo stál za financováním velkolepé kampaně, na které se rozhodně nešetřilo. S devíti procenty však zůstal za očekáváním, neboť protestní hlasy posbíral někdejší prezident Zuma, jehož program kromě prázdných floskulí neobsahuje zhola nic.

Zuma i Malema cílili ve volbách zejména na ekonomicky neaktivní obyvatele, kteří jsou nespokojeni se svým socioekonomickým postavením. Africký národní kongres po dobu své vlády sice realizoval řadu opatření, která měla vést k jejich ekonomickému posílení, zejména prosazoval pozitivní diskriminaci, výsledek ale nebyl uspokojivý.

Naopak ti, v jejichž neprospěch byla opatření realizována, si stěžují, že politika ANC poškodila konkurenceschopnost jihoafrické ekonomiky a že firmy si musí vybírat zaměstnance nikoliv podle jejich schopností, ale na základě barvy pleti.

V povolebních týdnech se hrálo zejména o to, zda Africký národní kongres vytvoří koalici s Demokratickou platformou či se Zumou. Finální rozhodnutí bylo pro ANC nakonec snadnější, než se mohlo zdát, protože zhrzený bývalý prezident Zuma udělal všechno proto, aby s ním jeho mateřská ANC nechtěla mít nic společného.

Zumova osobní nevraživost vůči Cyrilu Ramaphosovi, jenž ho v čele státu v roce 2018 nahradil, se ukázala natolik silná, že při hlasování o nové hlavě státu v jihoafrickém Národním shromáždění volbu ostentativně bojkotoval.

Změní se směřování uvnitř i na mezinárodní scéně

Pro směřování země je obsazení postu prezidenta určující, neboť role prezidenta v jihoafrickém politickém systému svým charakterem odpovídá prezidentovi USA. Jediným Ramaphosovým protikandidátem tak byl Julius Malema, jehož Bojovníci za ekonomickou svobodu zůstávají naštěstí politicky marginalizováni.