Země, jež oslavila 24. září své čtyřicáté narozeniny, se neobjevuje v médiích často. Guinea-Bissau, bývalá portugalská kolonie a jedno z prvních míst kolonizovaných Evropany v Africe, má jen asi jeden a půl milionu obyvatel a rozlohu poloviny ČR.

Přesto by nás její čtyři desetiletí dlouhá cesta samostatnosti měla zajímat.

O afrických státech se obvykle mluví a píše ve dvou odlišných mediálních zkratkách. První, tradiční, se zaměřuje na Afriku jako apokalyptický kontinent nekonečného víru války, smrti a hladem umírajících dětí. Přestože tato zkratka pomalu ustupuje do pozadí, humanitární krize v Somálsku nebo Jižním Súdánu dokázala přivést pozornost světových médií i přitáhnout do postižených zemí miliardy dolarů. O něco novější, stále populárnější je pak zkratka o zázračném kontinentu. O nové Africe, vzešlé z obrovských nalezišť přírodních zdrojů a z obnoveného zájmu velmocí od Východu po Západ. Ta je rozšířená především mezi ekonomy a podnikateli.

Často se ovšem pod vlivem prizmatu zmaru nebo zázraku zapomíná, že existuje i jakási třetí Afrika, zahrnující značnou část kontinentu. Afrika bez velkých zásob ropy, zemního plynu nebo diamantů, bez ekonomického boomu, ale také bez krvavých konfliktů, které tak rády zabírají televizní kamery. Guinea-Bissau je příkladem přesně takové Afriky, která se nemůže spoléhat na zájem byznysmenů a velmocí kvůli svým zdrojům, ani globálních celebrit kvůli své tragické mizérii, a musí se pokusit najít svou vlastní roli v rámci kontinentu i zbytku světa.