Před několika dny vydala mezinárodní organizace Human Rights Watch (HRW) obsáhlou zprávu k situaci v africkém Mosambiku, kde aktivity těžebních společností vedou k vysídlování tisíců lidí a brutální invazi těžkého průmyslu do zanikajících zemědělských komunit. Zpráva prošla českými médii nepovšimnuta. I když to, co se právě děje v Mosambiku, je symptomatické pro celý „černý kontinent“ plný protikladů.

Dlouho vysmívaná a podceňovaná Afrika je dnes nejrychleji rostoucí částí světa. Pomalu padají mýty o místě bez budoucnosti plném ozbrojených konfliktů, kam by člověk ze západu pro vlastní dobro neměl raději ani jezdit na dovolenou. Natož tam podnikat. Afrika nyní přitahuje zvýšenou pozornost zemí z celého světa především pro nově objevované obrovské zásoby surovinového bohatství. A také jako prostor podnikání bez pravidel a důrazu na lidská práva a životní prostředí.

Mosambik je symbolem obou kontinentů; „staré“ Afriky, která je nebezpečná, nepředstavitelně chudá, nevýznamná. Tato bývalá portugalská kolonie dosáhla nezávislosti po zhroucení Salazarova autoritářského režimu v roce 1974 a okamžitě zde vypukla nekonečná občanská válka. Po převratu byla země ovládnuta radikálními komunisty z hnutí FRELIMO (Frente de Libertação de Moçambique; Fronta za osvobození Mosambiku), která vedla krvavý boj proti antikomunistům z hnutí RENAMO (Resistência Nacional Moçambicana; Mosambický národní odpor). Jak bylo ve studené válce zvykem, každou ze stran podporovala finančně a technologicky jiná část světa. Komunisty z FRELIMO Sovětský svaz, jejich protivníky především Jižní Afrika a Rhodesie.

Na stranu druhou se Mosambik stal v nedávných letech také symbolem „afrického snu“. Po skončení války a uzavření příměří v roce 1994 se obě znepřátelené frakce staly politickými stranami, které nyní soutěží v relativně svobodných volbách a FRELIMO se úspěšně zbavilo reziduí komunistické ideologie. Poté přišel další pozitivní „šok“. Průzkumy zahraničních koncernů potvrdily, že v provincii Tete na západě země jsou zřejmě největší zásoby uhlí na světě.

Mosambik se stal překvapivě populární zemí. Vláda vydala desítky koncesí zahraničním společnostem, které provádí průzkumy ložisek. Začalo se s výstavbou nové infrastruktury, ve městě Beira vzniká obří nákladní přístav k uspokojení nové poptávky. A pak byla zahájena vlastní těžba.

Zatímco mosambické vládě přitékají miliardy dolarů, obyvatelé této mimořádně chudé země mnohdy díky ní přichází o živobytí. Brazilská společnost Vale SA a australsko-britský koncern Rio Tinto stihly za několik let vysídlit na jeden a půl tisíce rodin. Tyto rodiny měly být podle dohod vlády s těžaři odškodněny úrodnou půdou, na které by mohly pokračovat ve své dosavadní zemědělské činnosti, jež je tradičně udržovala naživu.