Zimbabwané schválili novou ústavu, má jim pomoci k demokracii
Petr JedličkaLéta spoluvládnutí Zanu-PF Roberta Mugabeho a někdejšího opozičního hnutí MDC přinesla konečně výsledek. Zemi teď čekají nové volby a snad i období postupné transformace.
Občané jihoafrické republiky Zimbabwe schválili návrh nové — demokratizační — ústavy. Informovala o tom v úterý tamní volební komise. Nová konstituce byla sepsána na základě dohody hlavních sil místní politiky, Zimbabwské africké národní unie — Vlastenecké fronty (Zanu-PF) prezidenta Roberta Mugabeho a druhdy opozičního Hnutí za demokratickou změnu (MDC) premiéra Morgana Tsvangiraie. Konečnou verzi ústavy schválilo v sobotu přes 94 procent účastníků celonárodního referenda.
„Lidé se vyslovili pro demokratické změny nahlas a jednoznačně. Těžko si představit silnější stimul,“ uvedl v reakci na výsledky Jameson Timba, jeden z Tsvangiraiových ministrů.
„Platné hlasy odevzdalo 55 procent registrovaných voličů. Referendum je tudíž legitimní a spolehlivě odráží vůli lidu,“ doplnil Timba.
Zanu-PF, resp. Mugabe osobně je v Zimbabwe u moci od získání plné nezávislosti na Británii v roce 1980. MDC bylo přijato k spoluvládnutí teprve po protestech a střetech, které provázely volby v roce 2008.
Západní mocnosti s Mugabem léta spolupracovaly; po vyvlastnění 4500 velkých farem a zemědělských plantáží v předminulé dekádě však jeho režim upadl v nemilost. Země izolovaná nejrůznějšími sankcemi se ještě více uzavřela a mocensky zakonzervovala. Posun k otevřenosti nastal právě až po dohodě o rozdělení moci s MDC.
Nynější schválení ústavy se může dle znalců ukázat podobně významnou událostí jako zmíněná dohoda. Zřejmě již v červenci mají dle nových pravidel proběhnout i nové volby.
Co se mění
Návrh ústavy ve schváleném znění omezuje možnosti znovuzvolení jedné osoby do čela státu (týž člověk nemůže být zvolen prezidentem více než dvakrát za sebou), znemožňuje prezidentovi absolutně vetovat zákony a přesouvá některé pravomoci na provinční vlády. Dále garantuje nezávislost státního žalobce a volebních komisí, ustavuje protikorupční policii, komisi pro mír a usmíření a zřizuje orgán, který má provést pozemkový audit.
Součástí nové ústavy je i Listina základních práv a svobod, která rozšiřuje svobodu tisku a vyjadřování, ukotvuje práva žen a zakazuje mučení.
Tsvangiraiova strana si do návrhu prosadila legalizaci dvojího občanství (mnoho Zimbabwanů se narodilo rodičům v Zambii či v Malawi a dosud měli neplnoprávné postavení). Zanu-PF zase uhájila zásadu právní nezpochybnitelnosti zmíněného vyvlastnění farem a pozemkové reformy.
Komise pro mír a usmíření a orgán, jenž bude provádět pozemkový audit, budou sice mít pravomoc přiznat některým z poškozených kompenzace; alespoň teoretický nárok však budou mít jenom „původní obyvatelé“, to jest nikoliv běloši, kteří představovali většinu někdejších vlastníků.
Jak připomíná Petina Gappahová v listu The Guardian, i vlastní přechod k demokracii má podle schváleného návrhu probíhat velice pozvolně. Řada změn nebude uplatněna ihned. Pokud například některý z prezidentů v příštích deseti letech umře či odstoupí, bude nahrazen pro zbytek funkčního období kandidátem svojí původní strany — nikoliv tedy vítězem nových voleb.
Výhrady komentátorů
Komentátoři z agentur hodnotí referendum i celý ústavodárný proces kladně, ale s výhradami. Přispěvatelé BBC a AP poukazují na zprávu lidskoprávní organizace Human Rights Watch, dle níž jsou kritikové zimbabwského režimu stále perzekuováni. Jmenovitě pak vyzdvihují případ čerstvě zadržené právničky Beatrice Mtetwaové.
Kmenoví autoři AFP zase zdůrazňují, že textů návrhu bylo před referendem vytištěno jen 90 tisíc. Více než šesti milionům voličů v zemi s omezeným přistupem k internetu byl přitom dán na prostudování materiálu ani ne měsíc.
Reuters i Guardian pak ve shodě poukazují na vyloučení širší veřejnosti z ústavodárného procesu. Návrh byl připravován výhradně zástupci Mugabeho Zanu-PF a Tsvangiraiova MDC zastoupenými v dnešním parlamentu. Ani občanská sdružení, ani další opoziční strany nemohly materiál byť jen připomínkovat.
Další vývoj
Podle AP ústava i celé referendum sice otevřou cestu k demokracii, zároveň ale umožní legitimizaci Mugabeho vládnutí, ba co víc, jeho pokračování. Robert Mugabe sice nedávno oslavil již devětaosmdesáté narozeniny (přičemž od guvernéra centrální banky dostal jako dar stejný počet krav); schválení nové ústavy mu ovšem umožňuje kandidovat i nadále. Sám starý vůdce se dal už v únoru slyšet, že práva „ještě jednou“ využije.
Petina Gappahová v Guardianu připomíná, že Mugabe, resp. Zanu-PF se může spolehnout na širokou členskou základnu a stálou podporu veteránů protikoloniálního odboje, kteří dnes hospodaří právě na vyvlastněných farmách. Obliba Tsvangiraiova MDC naopak po letech spoluvládnutí klesla.
Znalci poměrů v zimbabwské politice nicméně upozorňují, že není ani tak důležité. která strana či která osobnost volby vyhraje — čelní představitelé zimbabwské moci i opozice se znají většinou od mládí, společně studovali a dokážou spolu vyjít. Mnohem důležitější je proto změna poměrů a právního rámce, kterou schválení ústavy přeci jen do značné míry uvozuje.
Další informace:
AllAfrica.com Zimbabweans Approve New Constitution
BBC News Zimbabwe approves new constitution
The Guardian Zimbabwe constitution: this referendum apathy suits Mugabe
The Guardian Zimbabwe referendum marred by intimidation and arrests
AP Zimbabwe rights lawyer Beatrice Mtetwa spends third night in jail
IPS Voting Will Change the Lives of Zimbabwe’s Women
Chtěl bych vidět, jak u nás budeme diskutovat ústavu podobně!
Samotné vytištění ústavy je zavádějící fakt. Jednotlivé body se totiž probírali na seminářích po celé zemi, aby se diskuse mohli účastnit i lidé, kteří neumí číst a psát.
Zkreslující informace britského tisku jsou dané tím, že Mugabe byl zatím jediným vůdcem, který zpochybnil po národním osvobození právo kolonizačních okupantů na majetek. O tom více v mém článku, který je uveden, jako související.
To je hezká formulace. Autor zapomněl poznamenat, že po vyvlastnění (=ukradení a vyhnání původních farmářů) došlo hlavně k hospodářskému rozvratu a nejvyšší inflaci popsané v moderních dějinách lidstva. Z prosperující země vyvážející potraviny se stala hospodářská troska zcela závislá na zahraniční pomoci, a to všechno vinou mocenských ambicí jediného šíleného diktátora.
Demokratické přijímání nové ústavy bych nepřeceňoval. Trochu mi to připomíná stalinskou ústavu ze 30.let v sovětovém Rusku,která byla také široce diskutována na pracovištích i kolchozech, a zajišťovala nevídaná práva pracujícím, ženám, a vůbec všem. Jen co byla přijata, začalo velké vraždění r. 1937.....
Jinak do jaké míry je vyvlastnění krádeží, je podle mě otázka pohledu - zvláště, když je řeč o (postk)oloniální oblasti. Stejně adekvátně lze nazvat krádeží nevýhodnou, resp. občany neschválenou privatizaci, a přesto to není zvykem dělat. Já tohle slovo nepoužívám ani v jednom, ani ve druhém případě.
A ta ústava ... no uvidíme. Co se diktátorských praktik týče, je Mugabe srovnatelný s jinými současnými prezidenty (zvláště ve střední Africe) a situace v Zimbabwe se v posledních letech přeci jen trochu zlepšuje. Spolu s Tsvangiraiem dokázali vládnout více než tři roky vedle sebe ... a navíc on už je opravdu hodně statrý. Já bych se tedy vraždění tolik nebál, ale jak říkám, uvidíme.
S tím kradením to je stejné, jako kdyby nás někdo odsuzoval, že jsem zabrali majetek okupantů po II. SV, který tu nakradli během války.
Běloši, UK a USA nedodržely dohody o návratu půdy a Mugabe to využil ve svůj prospěch. Běloši dostali co si zasloužili, a černoši co chtěli...
Ovšem mluvím o superbohatých farmářích, kteří již několik generací nešáhli na práci. Normální běloši v Zimbabwe rozhodně nejsou na jejich straně.