V Zimbabwe mají jiné problémy, než u nás. Dlouhých sedm let hledali kata pro místní odsouzené k trestu smrti. V místních novinách vycházely inzeráty, které nejspíš lákaly na zajímavou práci v dynamickém kolektivu s dobrou odměnou a především perspektivou pracovního růstu. Požadavky se jistě léty také snižovaly, aby vůbec byla šance někoho na trhu práce sehnat. Správný kat musí nejen milovat svoji práci, chodit včas, aby nějakou popravu nepropásl, ale ze všeho nejvíc musí mít dobrý vztah k zákazníkům. Budoucí oběšenec hned pozná, jestli to s ním kat myslí dobře, anebo mu uvazuje provaz kolem krku jen tak hala bala a ve skutečnosti ho práce netěší a dělá ji jen pro peníze.

To je vůbec nejhorší, když se práce dělá za mzdu a ne toliko pro potěšení. Dokonce v Zimbabwe zvažovali, že po vzoru Petra Nečase zavedou nucené práce a profesi katů budou vykonávat nezaměstnaní, tedy především nepřízpůsobiví běloši, kteří jen žijí z dividend a podílů a hledání opravdové práce jen předstírají, ve skutečnosti žijí na okraji měst v přepychových ghettech a majoritní společnosti nic nepřináší. Naopak poctivě pracující ruší hlasitým přepočítáváním diamantů a boucháním pravého šampaňského.

V zimbabwských věznicích, které obecně praskají ve švech, čekalo přes sedmdesát odsouzenců k smrti na vykonání popravy. Hrozilo, že tito vězni podají podnět k Ústavnímu soudu a budou se domáhat vykonání exekuce stůj co stůj, i kdyby se měli pozabíjet navzájem, což je pochopitelně nemravné a nepřípustné. Bylo by to sice řešení, ale neetické, které by poměry v Zimbabwe vracelo do časů kolonialismu, útlaku a nespravedlnosti.

Najít správného kata není hračka. Ani peníze nejsou všechno, každý si spočítá, že taková práce znamená spoustu přesčasů a hlavně neodcházíte s čistou hlavou domů, nosíte si, jak se lidově říká, práci domů. Manželka pouští romantickou komedii, děti si hrají s legem a vám se honí hlavou, jestli jste ten uzel na krku uvázali správně, jestli se neškrtil /a/ příliš dlouho.

Stejně jako v západním světě, taky v Zimbabwe mají naštěstí institut zelených karet, který umožňuje povolat odborníky ze zahraničí. Když se ve Spojených státech nedostává genetiků, sáhnou do třetího světa a povolájí posily. V Zimbabwe to chodí stejně tak. Rozdíl je v poptávce po profesích. Zimbabwe po sedmi letech našla svého kata v sousední Malawi. Identita gastarbeitera je skryta, nicméně se předpokládá, že jde o jednoho z profesorů lilongwské univerzity, jejichž měsíční plat je sotva 5 malawijských kwach, což je tak málo, že to nemá smysl přepočítávat. Jediné, co Zimbabwská média uvedla pod slavnostním titulkem Máme kata, bylo sdělení, že nový pracovník musel z Malawi přejít pěšky po jezeře, protože mezi oběma zeměmi neexistuje téměř žádné dopravní spojení.