V Zimbabwe mají jiné problémy, než u nás. Dlouhých sedm let hledali kata pro místní odsouzené k trestu smrti. V místních novinách vycházely inzeráty, které nejspíš lákaly na zajímavou práci v dynamickém kolektivu s dobrou odměnou a především perspektivou pracovního růstu. Požadavky se jistě léty také snižovaly, aby vůbec byla šance někoho na trhu práce sehnat. Správný kat musí nejen milovat svoji práci, chodit včas, aby nějakou popravu nepropásl, ale ze všeho nejvíc musí mít dobrý vztah k zákazníkům. Budoucí oběšenec hned pozná, jestli to s ním kat myslí dobře, anebo mu uvazuje provaz kolem krku jen tak hala bala a ve skutečnosti ho práce netěší a dělá ji jen pro peníze.

To je vůbec nejhorší, když se práce dělá za mzdu a ne toliko pro potěšení. Dokonce v Zimbabwe zvažovali, že po vzoru Petra Nečase zavedou nucené práce a profesi katů budou vykonávat nezaměstnaní, tedy především nepřízpůsobiví běloši, kteří jen žijí z dividend a podílů a hledání opravdové práce jen předstírají, ve skutečnosti žijí na okraji měst v přepychových ghettech a majoritní společnosti nic nepřináší. Naopak poctivě pracující ruší hlasitým přepočítáváním diamantů a boucháním pravého šampaňského.