O šetření, o státním rozpočtu, o ekonomických záměrech současné české vlády by se dala napsat řada vtipných anebo smutných glos. Omezím se ale tentokrát na jeden jediný, velice úzce vymezený, o to však komplikovanější problém, kterým je rušení zastupitelských úřadů České republiky v zahraničí.

K nízké kultuře veřejné rozpravy v naší zemi patří krátká paměť a neznalost souvislostí, proto je také možné plánovat a činit zásadní zásahy do státních struktur bez jakéhokoliv odporu veřejnosti, bez poctivé novinářské oponentury, bez průvodní rozvahy strategického rázu, která by nastínila možný vývoj v dalších letech.

Veřejné rozpravě, a ovšemže i správcům státu jako osobám, také chybí cit pro správný poměr věcí, pro jejich důležitost, pro jejich váhu v rámci správy státu, pro jejich nezbytnost. Plánovaný státní rozpočet na příští rok poskytuje řadu dobrých témat k takovému zamyšlení, šetření rušením ambasád je jen jedním z témat, na nichž lze krátkozrakost takového přístupu snadno ukázat.

Zrušili jsme už asi pětinu velvyslanectví

Plánované zrušení několika zastupitelských úřadů ohlášené v minulých týdnech ministrem zahraničí vypadá celkem nevinně. Jaký by také běžný občan mohl mít názor na otázku, zda má mít naše země diplomatické zastoupení v Kostarice, Kongu, Keni, Jemenu, Venezuele a v indické Bombaji?

Jenže ono to není zdaleka všechno, předchozí vláda téměř bez pozornosti sdělovacích prostředků rozhodla o zrušení konzulátů v Sydney a v Sao Paulu (nakonec se zdá, že ani jeden zrušen nebude), velvyslanectví v Kolumbii a v Angole. A jako odvetný krok za zavedení víz ze strany Kanady byl zrušen generální konzulát v Montrealu.

V období předchozího ministrování Karla Schwarzenberga bylo také tiše a bez velkých komentářů zrušeno několik velvyslanectví — v Zimbabwe, v Uruguayi a dále ještě generálních konzulátů v Kapském Městě a v Katowicích.

Také někdejší ministr Cyril Svoboda nechal zrušit několik zastupitelských úřadů. V posledních letech se ale také ambasády zřizovaly — v Moldávii, v Makedonii, v Ázerbájdžánu.