Po dlouhé době se u nás psalo o Zimbabwe. Tentokrát se píše, že sice země schválila v referendu (ano v Zimbabwe mají občané možnost hlasovat v referendu) novou ústavu, která omezuje moc prezidenta, a na základě této ústavy by měly letos proběhnout volby, ale vláda prý prohlásila, že volby nebudou, protože na ně nejsou peníze. To vypadá jako vtipný nápad, který by se mohl hodit naší vládě, u nás by to možná i prošlo. Kdyby se ale někdo chtěl informovat, jak se o tom píše jinde, zjistí, že spor je o to, zda letos spojit několikery volby — a ušetřit, nebo volit několikrát, což přijde draho. Jde také o to, zda volit až po dalším kole reforem — a tím i s větší mírou demokracie, anebo dřív. Zkrátka je to poněkud složitější, než se to jeví z pohledu našich médií, která nás milosrdným zjednodušováním chtějí uchránit před bolestným uvažováním.

Zimbabwe se kdysi jmenovalo Rhodesie po Cecilu Rhodesovi z Britské Jihoafrické společnosti , která nejprve získala od domorodých vládců smlouvy na těžbu surovin a postupně pro britské zájmy území ovládla jako kolonii. Významnou roli při této snaze o kulturní povznesení afrických primitivů hrály kulomety Maxim. V roce 1923 se Rhodesie stala samosprávnou britskou kolonii, která se vyznamenala v první i druhé světové válce početnými kontingenty vojáků, bojujících po boku Velké Británie.

Když se veteráni z druhé světové války vrátili domů, dostali za odměnu volnou ruku pro získání půdy. Vyháněli černé rolníky z jejich pozemků jen s tím, co unesli. O půdu, dobytek i domy přišli. V deseti poválečných letech postihlo násilné vyhnání asi sto tisíc farmářů s rodinami v zemi, která tehdy nesla jméno Jižní Rhodesie (bývalá Severní Rhodesie je dnešní Zambie). Samozřejmě nikdo nebyl odškodněn. Ani žádné mezinárodní protesty se nekonaly. Vždyť šlo o Afričany.