Důležitou součást mojí práce tvoří to, že vykládám lidem, jak se co dělá. Není to ale tak veselé, jako v knížce pana Čapka. Ono se to moc neví, možná právě kvůli tomu, že to není veselé, se to ani moc vědět nechce. Svět fyzické práce, těžení, zpracování, obrábění, vyrábění, montování, chovu a pěstování se stále více vzdaluje za obzor vnímání obyvatel v bohatých oázách světa. Dělníci na stavbách, uklízečky a další, kteří se při práci ušpiní a fyzicky unaví, jsou čím dál častěji nějací nesrozumitelní cizinci, některé druhy práce jako například v textilním průmyslu, obuvnictví, sklářství téměř zmizely. Ale textilu, bot ani skla neubylo, spíše naopak. Jen se dělají jinde, zas nějací ti cizinci.

Kde přesně se  berou ty věci, které evidentně někdo vyrábět nebo pěstovat musí? Přinejmenším se ví, kde to dali dohromady nebo zabalili nebo naposled prodali, protože to musí být napsané na obalu, tam si to můžeme přečíst. Ale dost často nám to stejně nic neřekne. Koupíte třeba své milé nebo svému milému kytku. Krásné růže. Teď v zimě. Bude vám to divné. Zeptáte se, odkud že ty kytky jsou? V devadesáti procentech případů se dozvíte, že z Holandska. No, tam je taky docela zima, mají tam sice ty skleníky, ale vyhřívat je je drahé, platit holandské zahradníky je drahé, ty kytky zas tak drahé nejsou…

V Holandsku se květiny mění na peníze, je tam květinová burza, ale ve skutečnosti k nám v zimě ty krásné letní květiny přicházejí z míst, kde je pořád léto. A levná práce. Hodně levná. Pěstují se třeba na květinových farmách v Zimbabwe. Vím to z první ruky. Od paní Spiwe Chigwande, která tu práci dělá, a od paní Emmy Mahlunge, která vede Kunzwana Women´s Association, nevládní organizaci poskytující ženám vzdělání a informace o jejich právech na farmách, kde odbory buď chybí nebo pracují nedostatečně. Snaží se ve své zemi také o rozšíření produkce květin v systému spravedlivého obchodu (fair trade).