Eda Kriseová do cestování po Africe investovala mnoho. Projela Keňu, Tanzánii, Zambii, Jihoafrickou republiku, Malawi... A to, čeho si hlavně všímala, byla špína. Copak to ti Afričané nevidí? Ptá se. Pomiňme, že Afrika je několikrát větší než Evropa a člověk, který navštívil rumunské pohoří Fagarash asi nezíská přesnou představu o Evropské unii. Přesto zrovna od Češky je dost odvážné pozastavovat se nad cizí špínou, když o špíně Čech a Čechů se po světě vyprávějí zkazky od Seattlu po Kuala Lumpur. Samozřejmě, že i v Africe najdete luxusní hotely, ale jejich cena je pochopitelně o hodně vyšší, což se paní Kriseové asi dávat nechtělo.

Přitom ve zmíněných zemích si obyvatelé potrpí na čisté oblečení. Přijít na jednání jinak než v obleku je považováno za neslušnost, na kterou je třeba mít výmluvu. Jízda přeplněným minibusem je z pachového hlediska většinou podstatně příjemnější než letní MHD u nás...

Autorka s oblibou popisuje, jak se v Africe krade, jak se jí pokusili sebrat její oblíbený perořízek. Stále se s hrůzou panny třese, že ji někdo přepadne a třeba i znásilní. To se ale samozřejmě nestane... Nicméně se pořád klepe strachem, který ji objímá jako chobotnice s tisíci chapadýlky a přísavkami. Je to obdivuhodné, jak dokáže z cesty autem udělat životu nebezpečnou expedici. Člověk s takovouhle fantazií to má jednoduché, nemusí jezdit na K2, stačí mu, když dobude Sněžku východní cestou z Pomezek.

Nehodlám tu rozebírat každý nesmysl, který autorka napsala. Ale pro ilustraci pár zajímavostí, jak můžete s kamarádkou za několik set tisíc projet mnoho zemí, a nepochopit vůbec nic.

Zaujalo mě vyprávění o tom, jak jednou hledaly hotel. Nepodařilo se jim najít žádný lepší, protože v oblasti byl na návštěvě prezident a jeho suita je zabrala. Kriseová s opovržením popisuje majitelku hotelu, která se zalyká štěstím, že u ní prezident přespal. Naváží se do vesničanů, kterým je podle nich jedno, že nemají opravené silnice, ale obdivují prezidenta, který jezdí v terénním autě.

Majitelka hotelu na rozdíl od paní Kriseové jistě nebude psát oslavnou a devótní knihu na prezidenta. I když současný i minulý zambijský prezident byli vzdělaní a vážení muži, kteří proti korupci udělali rozhodně více než Havel, o Klausovi ani nemluvě — rozhodně nikde nekradou tužky.