Stále více indicií nasvědčuje tomu, že by se velké části Blízkého východu a severní Afriky mohly stát v nejbližších desetiletích prakticky neobyvatelnými. Upozorňuje na to řada pozorovatelů i znalců v tematických článcích a reportážích. Nejvážnějším z těchto signálů je přitom soustavný úbytek vody v oblasti — jak připomíná aktuálně agentura IPS, množství dostupné pitné vody v regionu pokleslo za posledních čtyřicet let až o dvě třetiny.

Pokles stavu podzemních vod přitom neohrožuje jen vlastní zaopatření lidských sídlišť, ale i produkci potravin pro stále rostoucí populaci, která dnes čítá více než 400 milionů lidí. Data zveřejněná nedávno Organizací pro výživu a zemědělství fungující pod OSN (FAO) ukazují, že dostupnost sladké vody na hlavu je dnes v regionu desetkrát nižší, než je světový průměr.

Navíc narůstající teploty mohou v oblasti do konce století zkrátit vegetační období až o osmnáct dnů a průměrné úrody snížit o sedmadvacet až pětapadesát procent. Zásoby sladké vody mohou pak do roku 2050 poklesnout až o padesát procent.

Více než polovina veškeré zemědělské půdy v regionu je nad to ohrožena zasolováním, erozí a ztrátou úrodnosti.

„Vzrůstající nedostatek vody v oblasti severní Afriky a Blízkého východu je obrovská výzva, která si žádá neprodlenou reakci,“ varoval během nedávné návštěvy v Káhiře ředitel FAO Graziano da Silva. „Přístup k pitné vodě je zásadní pro zajištění potravinové bezpečnosti, lidského zdraví a produkce potravin,“ doplnil.

Ohrožená delta v Egyptě

Média věnující se ekologickým a rozvojovým tématům se zaměřila na popsané jevy v poslední době také v souvislosti s aktuálními problémy Egypta — téměř stomilionového států, jenž je ohrožen ztrátou nemalé části zemědělské půdy, která jej živí. Řeč je o až donedávna neobyčejně úrodných sedimentech v deltě Nilu, které převážně pouštnímu státu zajišťovaly po staletí velký díl zemědělské produkce.

Výsledky nové studie Americké geologické společnosti ukazují, že se úživnost půdy v deltě rapidně zhoršuje vinou zasolování. K tomu vede nejen postupný nárůst mořské hladiny, ale i přirozený pokles terénu. Protože Egypt dnes většinu sladké vody z hlavního toku Nilu zachytí a spotřebuje už ve vnitrozemí, delta se nemá jak obnovovat.

Většina sedimentů, které by se v ní jinak usadily, zůstává na dně Asuánské přehrady vybudované v šedesátých letech. Delta, která je jen necelý metr nad mořskou hladinou, tak klesá setrvalým tempem zhruba o centimetr za rok a slaná voda proniká každoročně hlouběji a hlouběji do vnitrozemí.