Klimatická změna je i podle Pentagonu „násobitel hrozeb“. Podle nedávné studie to bylo i sucho v roce 2006, které vedlo k eskalaci konfliktu v Sýrii a tedy i zvýšenému množství uprchlíků. Něco v pozadí, co není příliš patrné, se prostě změnilo. Jak říká Galadriel v Pánu prstenů: „The world is changed, I feel it in the water, I feel it in the earth. I smell it in the air.“

A jak říká Bruno Latour když mluví o pojmu Antropocén, „klimatická změna svět už změnila“. To jen té naší civilizaci to nějaký čas trvá, než se s tímto „novým normálem“, za který je odpovědná, smíří, nežli ho akceptuje. I aktuální nahnědlá pěna dní na to poukazuje: povědomí o tom, že zvýšená migrace není dočasná, ale trvalá, tu prostě je — a je třeba se s tím vyrovnat. Otázka samo sebou zní: Jak?

Přiznejme si prostě tento fakt: moderní civilizace změnila svět. My jsme ho změnili. A když jsme ho změnili jednou, můžeme to udělat i podruhé — a lépe. Vědomě. Poučit se z chyb našich otců. Nesvádět zbaběle odpovědnost na nějakou mýtickou „přírodu“, ani se nesnažit z ní vyvléknout hledáním viníků a jejich obětováním.

Každý máme v tomto dramatu nějakou roli, ať už se nám líbí nebo ne. Ne každý se ale může stát Frodem nebo Legolasem. Je tu přeci také Glum, Boromir a Saruman. A dále spousta pěšáků, ať už na té či oné straně. Pěšáků, kteří by nejraději byli někde úplně jinde, než uprostřed nějaké krvavé řeže „o osud Středozemě“.

Jenže, jsme to opravdu my, kdo si tyhle role vybírá? Co když se narodíte jako skřet v Mordoru? Nezačíná vaše osobní drama právě poté, co byl Sauron svržen a vy se najednou musíte rozhodovat sami za sebe? A to ještě v situaci, kdy žijete ve spálené zemi?