Maroko učinilo významný posun v otázce ochrany ženských práv. Ve čtvrtek totiž po pěti letech diskuzí a půl roku od schválení parlamentem vešel v platnost zákon, který znatelně zpřísňuje postihy za různé druhy násilí na ženách a některé jednání vůbec poprvé explicitně kriminalizuje.

Zákon číslo 103-13, který definuje násilí na ženách jako „jakýkoli čin založený na genderové diskriminaci, který ženě způsobuje fyzickou, psychickou, sexuální nebo finanční újmu“, mezi nové trestné činy například zavádí vynucený sňatek nebo četné podoby sexuálního obtěžování, od osahávání na veřejných prostranstvích, přes obtěžování na pracovišti až po kyberšikanu. Ty budou od nynějška penalizovány vysokou pokutou a až šesti měsíci vězení.

Zákon také zdvojnásobuje tresty pro pachatele, pokud jsou jimi rodinní příslušníci, nebo pokud je oběť nezletilá či handicapovaná, a soud může nově pachateli až na pět let zakázat kontakt s obětí. „Marocký zákon proti násilí na ženách konečně uznává některé formy zneužívání, kterým musí mnoho žen čelit ze strany manželů a členů vlastní rodiny,“ pochválila legislativu Rothna Begumová z organizace Human Rights Watch.

Nedostatky

HRW shodně s dalšími neziskovými organizacemi a místními aktivisty za ženská práva však zároveň upozorňuje na mezery nové legislativy. Zákon sice postihuje četně se vyskytující sexuální obtěžování na veřejnosti, text je však formulován tak vágně, že jeho „dokazování může být neuvěřitelně složité, ne-li nemožné“, jak upozorňuje advokátka v oblasti lidských práv, Stéphanie Willman Bordatová. Ve výsledku bude záležet na konkrétním soudci, jaké důkazní materiály připustí jako relevantní.

Předmětem kritiky je i to, že ani nový zákon na rozdíl od sousedního Tuniska nejmenuje znásilnění v manželství jako trestný čin. Marocká socioložka Soumaya Naamane Guessousová to přikládá „nedostatku odvahy“ autorky návrhu, ministryni sociálních věcí Bassimy Hakkaouiové, která se podle ní nedokázala postavit fenoménu „stále hluboce zakořeněnému v lokálních tradicích zejména ve venkovských oblastech“.

Nejslabším článkem v úsilí za účinnější obranu proti různým formám násilí na ženách podle místních aktivistů i neziskových organizací nakonec zůstávají policie a soudy, kterým chybí v podobných případech přesně stanovené postupy i zkušenosti a mají tendenci vůči obětem postupovat skepticky. Ne náhodou nahlásila podle celonárodního průzkumu úřadům případy násilí pouze 3 % žen.

Významný problém

Násilí na ženách je v Maroku citlivým tématem dotýkajícím se podstatné části populace. Mimořádně rozsáhlá vládní studie z roku 2011, jež zpovídala 8 300 žen mezi 18 a 65 lety, ukázala, že s nějakou formou násilí má zkušenost více než šedesát procent marockých žen.

Zvláště sexuální násilí, obtěžování a různé formy domácího násilí se v posledních letech dostávají do popředí zájmu veřejnosti prostřednictvím alarmujících případů. Sebevražda šestnáctileté Aminy Filaliové v roce 2012 přinucené k manželství se sexuálním násilníkem kupříkladu vedla k vytvoření protestního hnutí, jež politickou vrstvu dotlačilo ke zrušení kontroverzního paragrafu umožňujícího vyhnout se trestu za znásilnění uzavřením sňatku s obětí.

Nejnověji vyvolal masivní vlnu rozhořčení případ sedmnáctileté Chadídže, kterou v létě uneslo patnáct mužů a celé dva měsíce ji mučilo, brutálně bilo a znásilňovalo. Petici na její podporu adresovanou marockému králi Mohamedu VI. podepsalo během několika týdnů přes sto tisíc lidí a nejspíše i tento tlak přispěl k rychlému zatčení dvanácti podezřelých.