V neděli 6. května se v Tunisku konají volby. Přestože se bude volit „pouze“ do místních zastupitelstev, jedná se o výjimečné hlasování. Poprvé od revoluce roku 2011 — a vlastně poprvé v tuniské historii — budou mít občané jediné demokracie vzešlé z Arabského jara možnost svobodně zvolit zástupce, kteří mají vliv na každodenní fungování jejich komunit.

Co může z České republiky působit samozřejmě, je z tuniského hlediska přelomová záležitost. V tradičně centralizované zemi byli starostové a členové místních zastupitelstev vybíráni shora, tedy autokraty Habíbem Burgíbou a jeho nástupcem Zín Abidínem bin Alím. Jednalo se navíc o pozice spíše ceremoniální, protože o alokaci drtivé většiny finančních prostředků rozhodovala vláda.

Vydělávala na tom bohatá města na pobřeží, kam směřovala většina peněz, zatímco zanedbané vnitrozemí upadalo. Pro představu: celých 82 % státních investic z posledního bin Alího rozpočtu proudilo na pobřeží a pouhých 18 % do vnitrozemí. Ne náhodou pocházel mladý zelinář, který svým sebeupálením započal Arabské jaro, z vnitrozemského města Sídí Bú Zíd. Bezmála polovina jeho obyvatel žila v tu dobu pod hranicí chudoby a polovina měla přístup k pitné vodě, což je na relativně bohatém pobřeží nepředstavitelná situace.

Centralizační politika se samotným svržením bin Alího příliš nezměnila. Nová vláda opět vybírala složení místních radnic dle libosti a bez potřebných peněz ze státního rozpočtu nadále upadala infrastruktura a základní služby, jako byl svoz odpadu. Demokratická ústava z roku 2014 sice počítala s výrazným posílením místní samosprávy, samotné uskutečnění voleb však bylo celkem čtyřikrát za sebou odloženo. Nakonec se protáhlo o celé dva roky.