Společnost Coca-Cola vytvořila pro letošní mistrovství světa ve fotbale reklamní kampaň One World, One Game. Jeden ze spotů kampaně vypráví příběh dvou palestinských dívek, které o sobě tvrdí, že chtějí být nejlepšími fotbalistkami na světě. Patnáctiletá Dalal a čtrnáctiletá Ahlam žijí v Ramalláhu na Západním břehu Jordánu a hrají fotbal za zdejší dívčí tým.

V průběhu spotu obě dívky zdůrazňují svou vášeň pro fotbal a lásku ke své zemi. Jako jediný svůj problém uvádějí konzervativní společnost, která by mohla stát v cestě za jejich fotbalovými sny. Celá epizoda vrcholí tréninkem celého týmu, na který zničehonic přijede stará, oprýskaná dodávka Coca-Cola, vystoupí z ní postarší muž s knírkem, obě dívky si k sobě zavolá a předá jim pozvánku na fotbalové mistrovství světa do Brazílie. Poslední záběry ukazují obě šťastné dívky, jak sedí na palubě minibusu mířícího do jejich vysněné destinace.

Celý spot se i ve chvílích, kdy dívky popisují své problémy, úplně vyhýbá arabsko - izraelskému konfliktu. To je vcelku pochopitelné, do reklamy se takové věci opravdu nehodí a ani na ně v ní není dostatek času. Jednotlivé aspekty konfliktu však celému příběhu Dalal a Ahlam dávají naprosto jiný smysl, a tak je důležité pokusit se jejich příběh rozvést a popsat to, jak by přesun obou dívek do Brazílie probíhal. Stejně tak důležité je pokusit se nastínit dopad konfliktu na životy potenciálních účastnic fotbalového turnaje v Brazílii, které by pocházely nejen z Ramalláhu, ale také z pásma Gazy.

Problémy na Západním břehu Jordánu

Okupace Západního břehu začala v roce 1967 v důsledku Šestidenní války, v rámci níž Izrael podnikl preemptivní útok na okolní státy Egypta, Sýrie a Jordánska. Izrael v této válce velmi rychle zvítězil a získal nová území — Sinajský poloostrov a pásmo Gazy od Egypta, Západní břeh a Východní Jeruzalém od Jordánska a Golanské výšiny od Sýrie. Všechna tato území byla ten samý rok prohlášena za okupovaná rezolucí Radou bezpečnosti OSN č. 242. V ní Rada bezpečnosti vyzývá Izrael ke stažení svých jednotek z „okupovaných území“.

Po začátku okupace v roce 1967 založila izraelská vláda na tomto území první osadu zvanou Kfar Etzion. Od roku 1977 se zakládání izraelských osad na Západním břehu urychlilo, když tehdejší premiér Begin přislíbil svou podporu pro osadnickou politiku, která tak pokračuje do dnes a dokonce nabírá na tempu.

Výsledkem toho je, že v roce 2012 se podle izraelského ministerstva vnitra na Západním břehu nacházelo 121 oficiálně uznaných osad, ve kterých žilo více než 350 000 Izraelců, ve východním Jeruzalému jich žilo okolo 300 000. Důkazem, že tempo výstavby osad se zvyšuje, jsou údaje, podle kterých v roce 2013 Izrael započal s výstavbou 2 534 bytových jednotek, což je množství, které je dvojnásobné oproti předchozímu roku.

Izraelem konstruované osady na okupovaném území jsou podle mezinárodního práva považovány za nelegální, protože porušují Čtvrtou ženevskou úmluvu přijatou mezinárodním společenstvím v roce 1949. Ta zakazuje nucené přemisťování osob z okupovaného území, stejně jako jakékoli přemisťování občanů okupační mocnosti na okupovaná území.

Fakt, že je izraelská osadnická politika proti mezinárodnímu právu, navíc potvrzuje několik rezolucí jak Rady bezpečnosti OSN, tak Valného shromáždění OSN. Izraelské osady na okupovaném území považuje za nelegální podle mezinárodního práva také Evropská unie. Izrael na druhou stranu trvá na tom, že se Čtvrtá ženevská úmluva na daná území nevztahuje.

Pokud osadnická politika jde ruku v ruce s okupací, společně pak za sebou vedou mnohá opatření a společně tak činí z Palestinců nechtěné cizince ve své vlastní zemi. Vrátíme-li se do příběhu Ahlam a Dalal, první potenciální problém na cestě za naplněním jejich snu v podobě návštěvy MS ve fotbale nastává ve chvíli, kdy řidič vezoucí jejich pozvánku přechází přes kontrolní stanoviště mezi Izraelem a okupovaným Západním břehem. Ty jsou součástí takzvané separační zdi a představují jedno ze zdejších izraelských opatření.

Izrael se stavbou separační zdi započal v roce 2002 v reakci na násilí ze strany palestinských obyvatel Západního břehu během druhé intifády. Tato zeď ještě není zcela hotová, ale podle izraelského plánu má obepínat celé území Západního břehu a ve výsledku mít délku přes 700 km. Na základě žádosti VS OSN se legalitou této zdi zabýval Mezinárodní soudní dvůr, který v roce 2004 zveřejnil poradní rozhodnutí, podle nějž je tato zeď nelegální.