Havlovský? Pragmatický? Český přístup k lidským právům je především zbrojařský
Peter TkáčZatímco diskutujeme o tom, zda je lepší v zahraniční politice navazovat nebo nenavazovat na Havla, český vývoz se zbraněmi se řídí Klausovou doktrínou maximalizace zisku bez ohledu na to, kdo je právě u moci.
O nedávném podpisu ministra Lubomíra Zaorálka pod deklaraci o Tibetu během návštěvy v Číně a následně o výrocích jeho náměstka Petra Druláka se psalo jako o závažných přešlapech české diplomacie. Za pozornost stojí, že na jiná nesporná selhání české zahraniční politiky se neustále zapomíná. Řeč bude o vývozu zbraní.
Česká zahraniční politika se, přijde-li na vývoz zbraní, ohledy na lidská práva neřídí dlouhodobě. Graf Peter Tkáč
České zbraně na vlastní kůži znají obhájci lidských práv v celém světě
Vojtěch Srnka ve svém textu upozornil na cestu někdejšího ministra Schwarzenberga do Saúdské Arábie, kde si s představiteli tohoto anachronického feudálního režimu pěkně popovídal a podepsal memorandum o porozumění. Hlavním cílem cesty byl rozvoj ekonomické spolupráce a českého exportu: do země, kde jsou zakázány politické strany, nesmí se konat volby, opozice je pronásledována, stejně jako náboženské, etnické či sexuální menšiny a kde ženy nesmí řídit auto.
Problém přitom nespočívá jen v tom, že ekonomicky spolupracujeme s režimem, který brutálně potlačuje lidská práva, ale zejména v tom, že mu prostředky k utlačování vlastního lidu přímo poskytujeme — vyzbrojujeme jeho represivní složky. Vzájemná obchodní výměna by ani tak nevadila, pokud by se zohledňovaly její ekologické, sociální a lidskoprávní dopady.
A vyzbrojování represivních složek (armády, policie) problémem je — za posledních 10 let vyvezla Česká republika do Saúdské Arábie zbraně, neboli tzv. „vojenský materiál“ v hodnotě až 20,5 milionu eur — šlo o munici, ruční zbraně, „vozidla“, „výbušná zařízení“ atd. Kopřivnická TATRA tam dokonce raději rovnou postavila továrnu, aby se dodávky náklaďáků pro saúdskou armádu zbytečně nezdržovaly (Samozřejmě se přitom počítá, že budou-li Saúdové v budoucnu nakupovat houfnice, nasadí je právě na tatrovky.)
Saúdská Arábie není jediný případem — ve výčtu dalších podivných diktatur, autoritativních režimů a monarchií, kterým dodáváme zbraně, můžeme dlouho pokračovat: jen v zemích severní Afriky a Blízkého východu skončila za posledních deset let téměř pětina české produkce zbraní, k největším zákazníkům tam patří Alžírsko, Egypt, Jemen a právě Saúdská Arábie.
Inu, „ČR nemá do zahraniční politiky žádná lidská práva tahat“ (z diskusní poznámky Jiřího Kubičky k textu Vojtěcha Srnky http://denikreferendum.cz/clanek/18116-zahranicni-politika-ve-jmenu-humanismu).
Co by nám mělo na zisku našich zbrojařů vadit, když z něj může něco ukápnout i pro českého ovčana? My přece tím lidskému světu nepomůžeme, žáno......
Obecně nelze z logiky věci očekávat, že vývoz zbraní z jakéhokoli státu bude doprovázen věrohodným „rajtováním“ na lidských právech.
Vyhovuje-li občanům kterékoli země vývoz tamtéž vyrobených zbraní jako zdroj zisku, proč by se měli zabývat lidskými právy? Byť by šlo o právo jiných lidí na život.