Ve válce nejvíc trpí ženy. Zatímco muži si hrají na vojáčky, dělají dobrý byznys se zbraněmi a ze štábů a sekretariátů posílají kanónenfutr kamsi za oceán, jejich válečnickým šílenstvím trpí především nevinné oběti.

Válka je to, co spojuje dvě unesené české dívky trpící v rukou násilníků s ženou vězněnou v americkém vězeňském blázinci bez náležité zdravotní péče. Nikdy o sobě neslyšely, dokud je nespojila válka proti terorismu.

Uvězněné kvůli vězeňkyni

Hana Humpálová a Antonie Chrástecká neměly určitě žádnou chuť účastnit se nějaké války. Byly na cestě do Indie, kterou před nimi stejnou trasou absolvovaly stovky Čechů. Úzkostlivě dbaly na dodržování místních tradic i na zajištění své bezpečnosti. I přes to byly 14.března tohoto roku v Pákistánu uneseny z autobusu skupinkou ozbrojenců.

Podle řidiče autobusu šlo o sedm uniformovaných mužů s automatickými karabinami ruské či české výroby. Obě mladé ženy i s jejich policejním doprovodem vyvedli z autobusu, naložili do vozů a odvezli. „Myslel jsem si, že to je hraniční stráž, která chce autobus zkontrolovat,“ popsal detaily únosu českých dívek řidič Manú Chan pro Rádio Svobodná Evropa.

Čeští chlapáčtí novináři si libovali v úsměšcích, co že si to ty nanynky a „sluníčkový holky“ myslely, když se vydaly na tak nebezpečnou cestu mezi barbary. Ponechme stranou, že počet únosů je v Pakistánu v porovnání na počet obyvatel a velikost země podobný jako u nás. Smutné je, že místo hlubší analýzy problému si média a tzv. experti vymýšlejí báchorky, které mají zesměšnit jimi nemilovaný feminismus a multikulturalismus, aniž by tu byla jakákoli souvislost s oběťmi. Podobné je s vymýšlením „expertních“ báchorek o harémech a primitivně násilnických domorodcích, které jako by vypadly pera Karla Maye či Iana Fleminga.

Zveřejněné video nám přineslo alespoň nějaké informace. Unesené dívky na zveřejněném videu sdělily přání únosců propustit jakousi doktorku Siddiqui. Jestli je to skutečně jejich přání, nebo jen taktika jak si prostě přijít na větší peníze není jasné. Jisté je, že dvě nevinné ženy se dostaly do soukolí násilí vymezeném válkou proti terorismu i podporou podivných režimů a politik.

Nejnebezpečnější žena světa

Aafia Siddiqui, jméno jako z Pohádek tisíce a jedné noci. Její příběh by však nevymyslela ani Šeherezáda. Její osud rozvířil před třemi lety vody mezinárodní politiky a několik týdnů zaujímal přední místa ve zprávách většiny zemí světa. Tady o ní zaslechlo jen pár lidí. Dokud se její jméno nespojilo s únosem dvou českých cestovatelek. Kdo je tedy doktorka neurovědy Aafia Siddiqui?

Ve světových médiích se její jméno objevilo poprvé v roce 2004. FBI ji označila za sedmou nejhledanější teroristku světa. To už byla rok nezvěstná, zmizela i se třemi dětmi poté, co se vydala z Karáčí do Islámábádu za svým strýčkem. Nedojela ani na letiště.

Znovu se objevila až o pět let později, kdy byla zatčena afgánskou policií, která v ní ihned poznala „nejhledanější ženu světa“ a pozvala k výslechu americké agenty. Ti ji chtěli obvinit z pokusu o atentát na guvernéra provincie Ghazni. Následné události jsou dost nejasné.