Je zajímavé sledovat politiky, novináře i různé internetové psavce, kterak reagují na různorodé delikty Miloše Zemana. Jakoby nebylo nic průzračnějšího než jejich reakce. Prezident by však měl odstoupit za něco zcela jiného než je pár sprostých výrazů.

Prezidentovi příznivci

U politiků a novinářů, kteří na prezidenta vsadili svou kariéru, je vše jasné. Vždy se najde dost skalních příznivců, kteří jsou předem připraveni hájit jakýkoli prohřešek svého oblíbence.

Internetoví odpůrci příznivců se shodují na tom, že i kdyby Miloš Zeman pobíhal po Kremlu nahý, projde mu to. Projde mu prostě cokoli kdykoli. (Jde ovšem o to, jestli to spíše nesvědčí o jeho politické zručnosti.)

Nejde o nový jev, Václav Havel i Václav Klaus měli také své horlivé zastánce, kteří velmi špatně snášeli i oprávněnou kritiku svých idolů a kteří byli vždy připraveni nastavit svou hruď ranám osudu.

Návod na obhajobu

Zemanovi příznivci to mají ovšem snazší, protože současný prezident jim rád napoví, jak jej mají obhajovat. Kupříkladu po jeho rozhlasovém exposé, kde použil několik pozoruhodných slov, na něž není rozmazlené rozhlasové publikum navyklé, se mluvčí hradu vyslovil, že prezident úmyslně klesl na úroveň svých kritiků, aby jim ukázal, že upadli již příliš hluboko. Takové vstřícné prezidentovo gesto je bezesporu chvályhodné.

Je v tom kus pravdy i kus propagandy. Zeman byl skutečně pár dní pod velkým tlakem a za svou čínskou cestu to schytával ze všech stran. Ba dokonce ani vláda jej přímo nepochválila. Snažila se sice Zemanův pomačkaný čínský ubrus vyžehlit, ale zapomněla, že je umělohmotný. Zahraniční politiku u nás nyní prostě a jednoduše dělá Miloš Zeman.

Bohuslav Sobotka s Lubomírem Zaorálkem mají těžkou hlavu: nechtějí jít s prezidentem do konfrontace a zároveň se snaží udržet zdání, že Česká republika má po Klausově pubertálním období již jen jednu zahraniční politiku.