Zeman není prezident, protože rozděluje společnost

František Kostlán

Roste počet lidí, kterým vadí počínání prezidenta Miloše Zemana. Hlava státu se stává tématem, které obyvatele České republiky rozděluje. Miloš Zeman svým počínáním vyvolává negativní emoce, chová se, jako by byl prezidentem pouhé části občanů.

My Češi si dokážeme najít téma, které nás spolehlivě rozdělí, vyvolá emoce a s nimi i nesmiřitelnost plnou zášti vůči druhým. Vzpomeňme na prezidentskou volbu, kdy jeden tábor napadal druhý a naopak. A všichni společně přitom vyzařovali podobnou energii jako komunisté v padesátých letech na stranickém aktivu. Obzvláště pak ve chvílích, kdy společně osočovali ze zrady (ano, z ničeho menšího) ty, kteří nechtěli volit ani jednoho z prezidentských kandidátů.

Vítězství negativních emocí

Byla to první přímá volba prezidenta u nás, která nám, každému zvlášť i společně, potvrdila či otevřela (jak komu) možnost vytvářet propasti mezi lidmi a skupinami. Ten mechanismus je starodávný, ale my se jej prostřednictvím přímé volby učíme po dlouhých desetiletích až nyní. Za nacistického i bolševického protektorátu jsme se „proti těm nahoře“ ocitali v ponížení, bezmoci a rezignaci. A v listopadu 89 byla naprostá většina zajedno, dokonce sametově.

Miloš Zeman tvrdí, že věří více ruským politikům, než spojencům v NATO. Foto hrad.cz 

Především ve druhém kole prezidentské volby se nenávist vůči druhým stala něčím, co je nejen přijatelné, ale co  „k tomu patří“. Negativní emoce mobilizovaly příznivce obou kandidátů a neustále zvyšovaly tlak na druhé — na ty „hloupé“, kteří ještě nepochopili, že jestli nebudou volit „toho správného kandidáta“, tak jsou vinni tím, jak to dopadne. Pro fanatické zastánce obou kandidátů se tak negativní emoce proměňovaly v emoce pozitivní.

Zášť a fanatismus

Pro jistotu připomínám, že jsem ve druhém kole nevolil ani jednoho z prezidentských kandidátů a věděl jsem dobře proč — a nijak jsem to netajil, právě naopak, napsal jsem k tomu pár článků a mnoho příspěvků v internetových diskusích. Tudíž jsem každodenně onen tlak z obou stran prožíval na vlastní kůži. Jsem tomu zpětně vzato rád, protože jsem poznal, co dokáže zášť udělat i s lidmi, kterých si jinak vážím, či s lidmi u nichž by nikdo nepředpokládal, že se mohou chovat stejně jako fanatičtí straníci v 50. letech minulého století.

Nakolik měl tehdy pravdu prozemanovský tábor, který se v rámci kampaně neštítil lží a pomluv, si ověřit nemůžeme, protože Karel Schwarzenberg se prezidentem nestal.

A TOP 09, zaplať Bůh, již ani neškodí ve vládě svou politikou, vědomě namířenou proti nejchudším lidem: všichni včetně Schwarzenberga pochopitelně věděli, že nesmyslné škrtání se nedotkne těch nejbohatších, ale rapidně zhorší život „těm dole“ — abych zmínil důvod, proč jsem pana S. nechtěl volit, z prezidentské pozice by přidal této asociální politice na věrohodnosti.

Prezidentem části občanů

Roste ovšem počet lidí, kterým počínání Miloše Zemana již leze krkem a stává se proto coby prezident oním tématem, které nás rozděluje. Je to on, kdo momentálně svým počínáním vyvolává negativní emoce a nesmiřitelnost dvou protilehlých táborů.

Ani já nepatřím k Zemanovým obdivovatelům, naposledy proto, že přistupuje špatným způsobem k tomu, co máme nejcennějšího a k čemu jsme se museli bolestně protrpět: k lidským právům. Jako vždy se snažím nepodlehnout kampaním a protikampaním, které s realitou nemívají mnoho společného, zachovávám si odstup. Musím ovšem dodat, že v tomto případě mi to jde čím dál hůř, protože Zeman se chová jako by byl prezidentem pouhé části občanů, nikoli všech.

Zeman si neuvědomuje, že TGM byl coby prezident uznávanou osobností proto, že se snažil lidi spojovat. Zeman se však něčím takovým neobtěžuje. Nechová se jako prezident, ale jako předseda vlády, který o věcech rozhoduje na základě programu, pro nějž byl zvolen.

Naštval dokonce pár známých osobností tak, že prostřednictvím petice usilují o vyvolání celospolečenské diskuse na téma podpory lidských práv v zahraničí. Autoři petice jsou ve společnosti nepřehlédnutelní: Michael Kocáb, Jan Urban a Martin Bursík.

Co si mnoho lidí myslí o Zemanovi

Je tu zkrátka velká část společnosti, nejspíše většina, která si o prezidentovi myslí zhruba toto:

Zemanovi je přednější kšeft českých oligarchů před lidskými právy — k ruské věrchušce a k vedení čínských komunistů se chová jako poddaný, přichází k nim s ohnutou páteří a domů se vrací s velkohubými žvásty.

Zeman je v zájmu své ideologie ochoten veřejně tvrdit, že věří více ruským politikům, kteří svou proradnost již nejednou prokázali, než spojencům v NATO. A je ochoten obětovat sebevědomý postoj vůči letitému porušování lidských práv čínskými komunisty za kus žvance pro miliardáře z PPF či J&T. (Snad, aby tento postoj ještě více zdůraznil, z Číny nazpět domů letěl letadlem, které si pronajala firma PPF, prý proto, aby byl o dvě hodiny dříve v ČR.)

Tím, že zvysoka kašle na lidská práva, aby bohaté firmy měly dobré kšefty, i podlézáním autoritářským vládcům v Rusku a Číně Zeman potvrzuje, že na Hrad nepatří.

Ostuda levice

Osobně bych to neviděl až tak vyhraněně, nehovořil bych například v souvislosti se Zemanem o vlastizradě (to je příliš kampaňovitý výraz), ale v podstatě bych s tímto pohledem souhlasil. A dodávám, že levice z toho vychází s velkou ostudou. Lidská práva tu tentokrát hájí více lidé pravicově zaměření, zatímco levice bojuje za „práva oligarchů“ společně se „svým prezidentem“.

Ale možná je právě tato skutečnost pro Zemana rozhodující: dává přednost ideologicky podjatému poklonkování mocným před masarykovským postojem, který má potenciál společnost stmelovat.

    Diskuse
    PL
    October 29, 2014 v 16.57
    Pohoda klídek a leháro - chci to tak mít nejmíň nastálo..
    Myslím, že probublání konfliktů na povrch, může (oprava: mohla by, kdyby chtěla) česká společnost využít k tomu, zkusit se nad těmito "kontroverzemi" zamyslet a s heslem "Buď nadprezidentský!" dospět k nějakému východisku. /Z mého hlediska však Zeman aktivuje veřejnost celkem zdatně, kdo z nás to má?: https://www.youtube.com/watch?v=Kb7U8Iq6HI0 /

    Anebo si můžeme (zadýmit a) otevřít πvíčka: https://www.youtube.com/watch?v=_0bAVbDz67o
    Já osobně, si otevřu dvě;-)

    ---
    A poté, co jsem si Váš článek přečetl, připomenul bych, jak to ostatně již připomenul skutečně náš prezident (jiného, ani stínového fakt nemáme), že zahraniční politiku ČR určuje Vláda ČR prostřednictvím ministerstva zahraničí (ČSSD) a je jen a jen náhodou, že prezident má zrovna stejný názor na Čínu+lidská práva, jaký zastává ona. Bohužel.
    October 29, 2014 v 17.33
    Dyť je to už směšný.
    Autor tvrdí, že " nejspíše většina, která si o prezidentovi myslí zhruba toto: ". A já tvrdím, že to je lež, že většina myslí jinak. Kdo z nás má pravdu? Takhle píše bulvár.
    Který prezident nerozděloval společnost - minimálně od roku 89? A tak se dá pokračovat.
    Ostudou levice jsou vážený pane naprosto jiné záležitosti, než to, že občas nestojí, díky vyjímkám, v řadě za politikou USA. Je to především její naprosté vzdání se principů levicovosti. Tady jste se měl velmi hlasitě ozvat. A přidal bych se nejen já. Takto se přidají jen ti, kteří volili Kadla, protože se nechali zjančit médii. A teď si budou svou frustraci z prohry vybíjet. Naše bulvárně-mediální scéna jim potravy dodá dostatek.
    Levice by se ale tímto marginálním popichováním neměla zabývat, neboť prioritní jsou jiné věci. Zemana můžeme umravňovat až tehdy, až bude umravněn neoliberální kapitalismus. Když hoří, tak taky nejdete nejdřív zalít kytky, To dělá jen ten, kdo hasit neumí.
    ??
    October 29, 2014 v 18.55
    Penizky z USA Kostlanovi opravdu nesmrdi, ale neni sam. Jsou zle casy.
    "Tím, že zvysoka kašle na lidská práva, aby bohaté firmy měly dobré kšefty, i podlézáním autoritářským vládcům v Rusku a Číně Zeman potvrzuje, že na Hrad nepatří."

    http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/cina-zahranicni-obchod-zeme-19056.html

    Pokud si Kostlan pozorne precte uvedeny odkaz, zjisti, ze jeho "velky cerny otec ve Washingtonu" je patrne pred "velkym zlutym otcem v Pekingu" ohnut tak, ze si vidi do vlastniho konecniku. Tabulky obchodnich bilanci byvaji sice nezajimave, ale poskytuji vice informaci, nez propagandisticka cviceni uplatnych novinaru.

    p.s. Udo Ulfkotte: Koupení novináři - tohle by mel informatik z Mnichova znat. Vyslo to konec koncu v Nemecku.








    ??
    October 29, 2014 v 19.48
    Konkretni odkaz by nebyl ? Tedy presna informace p. informatiku.
    Jednak se to nevylucuje, informatikum by melo byt jasne, ze kdo je starsi nez padesat,musi smerovat k sedumdsatce a jeste dal, kdyz Buh da.
    RL
    October 30, 2014 v 0.22
    poznámka k obsaahu i názvu
    Františku, hezky jste to napsal. Zvláště děkuji za slova: Lidská práva tu tentokrát hájí více lidé pravicově zaměření, zatímco levice bojuje za "práva oligarchů" společně se "svým prezidentem". To vidím stejně a je mi z toho velice smutno. Také proto se již za voliče ČSSD, jímž jsem v posledních létech byl, už nějaký čas nepokládám a ta strana je mi mnohem cizejší, než bych vůbec čekal. O Zemanovi nemluvě, k tomu jsem se v DR také vyjadřoval. Lidskoprávní levice západnějšího střihu je v postkomunistické ČR stále utopií a hezké fráze pana Dienstbiera opravdu jenom frázemi. Nic víc, nic míň. Jen myslím, že nadpis Vašeho článku nebyl zvolen šťastně, protože v první chvíli sděluje něco významově trochu jiného, než následující obsah.
    October 30, 2014 v 9.8
    Dnes v Právu Keller vcelku odhalil pokrytectví
    "moralistů", kteří si spěchali kopnout, prý kvůli Číně, do Zemana. Myslím, že k tomu není co dodat.
    JP
    October 31, 2014 v 13.23
    Zeman a Masaryk
    Ono je to samozřejmě vždycky nemálo problematické, s tím do jaké míry zvolená hlava státu může opravdu reprezentovat "celou společnost", anebo jenom její část. Pokud se nejedná jenom o nějakého vysloveně úřednického prezidenta určeného parlamentem či senátem jakožto bezvýrazná politicky neutrální respektive kompromisní osoba, pak v podstatě každý kandidát na prezidentský úřad je více či méně identifikován s tím či oním politickým táborem.

    Je ovšem otázkou charakteru a politického stylu, do jaké míry daná osobnost dokáže po svém zvolení do úřadu na jedné straně zůstat věrna svým ideálům, ale na straně druhé přijmout svou odpovědnost jakožto reprezentant lidu celého, a svá vlastní přesvědčení neprosazovat ve formě dogmat respektive činů a výroků, které jsou frontálním útokem na základní životní a politické hodnoty velké části obyvatelstva.

    Masaryk, jak známo, byl levicového smýšlení; a také s tím měl určité problémy, když se - byť i pod pseudonymem - snažil za dobu svého prezidentství tyto své levicové názory publikovat. Ale i přes tuto svou "levicovou úchylku" Masaryk ve své funkci a ve své pozici hlavy státu plnil důsledně intergativní úlohu, snažil se národ nepolarizovat, nýbrž spojovat. Aby nějakým neomaleným způsobem prezentoval své vlastní názory jakožto závazné pro celý národ, takovéhoto jednání by se tento kultivovaný státník nikdy nedopustil.

    Oproti tomu stávající nositel prezidentské funkce nepociťuje sebemenší zábrany v tom, své vlastní - a to, velice zdrženlivě formulováno, mnohdy krajně kontroverzní - názory prezentovat veřejně takovým způsobem, že nejenže tím rozpolcuje a rozeštvává proti sobě části vlastního národa, ale navíc ještě tomuto národu způsobuje trvalou mezinárodní ostudu.

    Jen tak pro srovnání: je možno si vůbec nějakým způsobem představit, že někdo takovým způsobem neúplatně mravním hodnotám vnitřně upsaný jako T. G. Masaryk by při návštěvě státu známého utlačováním svého vlastního obyvatelstva svým hostitelům sdělil: "Ale jen si klidně potlačujte svobodu svého vlastního lidu, klidně si okupujte vámi uchvácená území, nám to toho všeho naprosto nic není, nám jde jenom o holý kšeft, a ještě navíc jsme se k vám přijeli učit, jakými způsoby co nejlépe vlastní lid dovést k tomu, aby držel ústa a krok!"?...

    Ten oblouk - či spíše ta strmě spadající křivka - od prvního našeho prezidenta, s jeho důstojností kultivované osobnosti a s neotřesitelným mravním étosem, až k prezidentovi poslednímu, s křupanským vystupováním sebestředného narcise a s jeho bezpáteřnou devótností vůči nositelům moci, je sám o sobě hluboce deprimující, svědčící o naprostém úpadku českého pojetí státnosti. Ale ten fakt, že i takovýto zcela evidentním způsobem bezcharakterní politik dokáže stále ještě požívat přízeň velké či dokonce nadpoloviční většiny národa, nevyhnutelně vyvolává otázku, jaké jsou vlastně skutečně životní hodnoty tohoto národa, a kam tento národ na své cestě dějinami vlastně vůbec chce dospět.
    A ještě daleko tristnější je zjištění, že počínání tohoto přítele diktátorů či alespoň autoritativních vládců obhajuje nemalá část levice - té levice, v jejíž tradici vždycky byla obrana všech utlačovaných.

    Zdá se, že morální priority značné části české levice jsou značně selektivní, a že skutečné morální hodnoty zde hrají jenom velice podružnou roli.
    October 31, 2014 v 17.47
    Kdopak asi dopadne lépe ve srovnání s Masarykem, než MZ?
    Klaus? Ani náhodnou! Havel? To ani náznakem! Schwarzenberk? Už vůbec ne! Tak je to prostě pane Poláčku. Když nasazujete na MZ Masaryka, musíte jej nasadit i na ty minulé a ty možné. Jinak zbytečně omlacujete klávesnici.
    A s tím národem bych nepohrdal. Zaplať Pánbů si ještě uchoval zdravý rozum a nedal se zpitomět propagandou k volbě neoliberálního, intelektem nejiskřícího "aristokrata", jimže se nechala poblouznit ta "skutečné hodnoty uznávající část národa".
    Ono ale nejde o to, kdo by "dopadl lépe" ve srovnání s Masarykem - jde o míru nestoudnosti, s jakou se vrcholný státní představitel přítelíčkuje s diktátorskými režimy a jejich vůdci.

    Co se poslední prezidentské volby týče, je fakt, že v podstatě nebylo koho volit, a že šlo jenom o to ze všech zel vybrat to nejmenší - ale národ, jakmile si poprvé v nových dějinách mohl sám vybrat, si s neomylnou jistotou zvolil jednu z nejbezcharakternějších figur české polistopadové politické scény vůbec.
    + Další komentáře