Prostě si to prezident dělá po svém. Cestuje si, čím chce, v cizině dělá a říká, co uzná za vhodné, a domácí ceremonie si rovněž uzpůsobuje k obrazu svému. Ani se nedivím deziluzi mnohých z těch, co původně usilovně horovali za přímou volbu hlavy státu.

Miloš Zeman toho stihl v posledních dnech hodně. V Číně se výslovně odmítl vměšovat do jejích vnitřních záležitostí. Stylově tak po čtvrtstoletí oprášil formulaci, kterou jsme z komunistických médií slýchali co chvíli. Potom nasedl do letadla, které si pronajala mocná Kellnerova finanční skupina PPF, a bez ohledu na bezpečnostní rizika, protokol a podezření ze zákulisních vazeb odcestoval domů, kde jej čekal bohatý slavnostní program.

Jeho vyvrcholením bylo večerní udílení státních vyznamenání. Na akci Hrad úmyslně nepozval dva rektory. Prezidentské kanceláři nedošlo, že oslavy Zemanových sedmdesátin už skončily a jedná se oficiální program. Na soukromý mejdan nechť si Zeman zve, koho chce.