Prezident Václav Klaus se v úvodním projevu zcela vyhnul zmínkám o listopadových událostech roku 1989 a o disentu. Podle očekávání několikrát varoval před hrozbou upřílišněné evropské integrace, přímým zmínkám o Lisabonské smlouvě se ale pečlivě vyhýbal.

Klaus se dále věnoval rozporům v české společnosti a pocitům nespokojenosti ústícím v některých případech v radikalizaci a „volání po zdánlivě jednoduchých řešeních.“