Sledujeme proces absurdnější, než jsme si uměli představit
Saša UhlováLoni na jaře vyskočil z oken ubytovny člověk, kterému kvůli novele zákona o pomoci v hmotné nouzi nepřišel doplatek na bydlení. Happening, který měl na novelu i smrt člověka upozornit, má nepříjmenou dohru.
Když Obvodní soud pro Prahu 1 zprostil obžaloby dva muže, kteří v červenci posprejovali chodník před Sněmovnou, vypadalo to, že je abusrdnímu procesu konec. Státní zástupkyně se ale minulý týden odvolala. Nepochopitelné rozhodnutí není jen šikanou dvou obviněných, ale je také zjevným plýtváním veřejnými prostředky a znevažuje soudní systém jako takový.
O co vlastně jde? Loni na jaře vyskočil z oken ubytovny člověk, kterému kvůli novele zákona o pomoci v hmotné nouzi nepřišel doplatek na bydlení. Aktivisté chtěli upozornit na jeho smrt i na důsledky novely. Před Sněmovnou si jeden lehl na zem a druhý sprejem obkreslil jeho tělo. Policie je zatkla. Přestože na spreji bylo napsáno, že je smyvatelný, smýval se obtížně, nicméně přátelé zadržených obrys vydrhli, výsledek své práce nafotili a donesli na policii. Už pár hodin po happeningu na místě nebylo nic.
Tím by to mohlo končit, ale neskončilo. Samosoudkyně nejprve rozhodla tak, že dostanou oba podmínku, proti čemuž podali oba odpor. Pak proběhlo řádné hlavní líčení se stejnou soudkyní, jak je pravidlem. V soudní síni nařídila provést pokus s barvou a jeden z přátel obviněných, který smýval barvu na jaře, měl ukázat, jak to jde. Nešlo to, přesto soudkyně oba osvobodila. Kolečko pak bez obtíží smyla sama, když si po skončení líčení navlékla rukavice a svlékla talár.
Soudkyně svůj rozsudek odůvodnila tak, že obvinění nechtěli poškozovat cizí věc, ale upozornit na společenský problém. Kromě toho nic nepoškodili, protože barvu jejich přátelé smyli. Její řeč byla jasná a srozumitelná i v lidské rovině.
Tady by to také mohlo končit, bylo by to aspoň vtipné. Představa soudkyně, která sama drhne nasprejované kolečko v soudní síni, je osvěžující.
Státní zástupkyně ale tvrdila, že mezi spárami na chodníku zůstaly zbytky barev a že chodník před Sněmovnou je součástí památkově chráněné zóny. Argumentace to byla chabá, co jí ale také zbývalo, když tam zastupovala stát v tak absurdní záležitosti.
Jenže ona se odvolala. Skutečně pozoruhodné ale je, že se odvolala v případě obou obžalovaných. A to přesto, že během přelíčení sama navrhovala u jednoho ze dvou obžalovaných zproštění viny. Svůj názor změnila zřejmě proto, že ji nevede touha po spravedlnosti, nýbrž ukřivděnost a snaha dosáhnout svého navzdory zdravému rozumu.
Příhlížíme zcela absurdnímu procesu v zemi, kde jsou soudy zahlcené a nestíhají. Kromě mrhání vzácného času soudů a plýtvání veřejných prostředků, je tu v sázce ještě jedna věc. Autorita soudů a víra, že žijeme v právním státě.
Protože pokud někdo může být zcela vážně popotahován za to, že někde něco namaloval, aby upozornil na nějaký závažný problém, a přitom vůbec nic nezničil, je na místě klást si otázku, zda se tu někdo nezbláznil. Z happeningu zbyla jen fotka, na chodníku nezůstalo nic. Z případu zas zůstane nepříjemná pachuť po tom, co všechno je tu vůbec možné.
Nebo je to pořád DR? Člověk už neví. Nebo se objevily nějaké nové informace o tom případu toho člověka, kterého našli v noci pod oknem ubytovny a veřejnost o tom ještě neví? Spíš ne. Tak se účelově fabuluje. Škoda. S takovými zprávami by seriozní medium nemělo hazardovat.
A pokud někdo na základě účelové absurdní domněnky /která mimochodem, ale opravdu asi jen mimochodem nahrává těžce byznysmenům s lidskou chudobou - provozovatelům ubytoven/ vytváří tzv. happeningy, z které tlačí na zvětšování lidské bídy, nejsou tito manipulátoři hodní nějakého soucitu. Kdyby si tam svůj podnikatelský záměr také chtěla realizovat třeba Coca Cola, byla by jste možná první, kdo by zde trval na jejím přísném potrestání. Právo by mělo být hájeno, padni komu padni.
A mimoto -- máte pravdu, zásadní problém je v ubytovací mafii a ta novela byla pokus o to, jak ji omezit. Jenomže špatný, nepovedený pokus a vedl nejprve k obrovské nejistotě a později k zachování status quo.
Ano, k té sebevraždě mohlo být sto jiných důvodů. Zajdete za někým a vyprávějte mu, že jeho dcera sice spáchala sebevraždu po brutálním znásilnění, ale že byla psychicky nevyrovnaná a mohla mít sto jiných důvodů.
Dále: kdo v onom muži vzbudil strach, že kvůli zákonu nebude dostávat příspěvky na bydlení a tak o něj příjde /pokud by platila verze ubytovatelky/? Kdo mu navykládal a za jakým účelem takovouto strašnou lež a dohnal jej k sebevraždě? Ta "sebevražda" se stala 25.6.2015. Přitom už 29.5.2015 vyšla směrnice MV, která považuje souhlas obce za nezávazný. Tedy opakuji: kdo si zahrával se životem onoho muže, vystrašil jej, respektive proč jej ubytovatelka neuklidnila, když dobře věděla, že dávky na bydlení dostat musí? Pokud to nezvládala sama, proč muži nezavolala lékařskou pomoc, když byl prý tak strašně rozrušen? Proč nikdo nehledá skutečné viníky tragedie, pokud tato nastala?
To jsou fakta, na které je nutno si odpovědět. Nějaká přirovnání ke znásilnění jsou jen znásilněním pravých důvodů toho co se stalo. V každém případě je zřejmě vše jinak. A pokud člověk neshledává stav věcí účelově, tak musí výše uvedené články brát jako bulvár. A to při velmi shovívavém pohledu.
Nicméně ani směrnice, ani Závěr, a v konečném důsledku ani Stanovisko MVČR nemohou měnit zákony.
Přesto je mění. Za souhlasu přítomných expertů a aktivistů se zde flagrantně vyplácejí protiprávně snad desítky, snad stovky milionů ubytovatelské mafii. A nic. Porušení práva je nechává chladnými. Já si demokraty představuji jinak. Úplně jinak. Ale to je asi můj problém.