V pondělním tisku jednoznačně dominují zprávy a komentáře k pátečním teroristickým útokům v Paříži. Hlavním tématem je válka, zajištění bezpečnosti a úder na tzv. Islámský stát. Komentáře v denících burcují a vyzývají evropské politiky k rázné akci jednak vůči Islámskému státu, ale zároveň i vůči uprchlíkům, kteří přicházejí do Evropy.

Titulek na přední straně Lidových novin a Mladé fronty DNES se liší pouze v tom, zda je Válka v Evropě (MF DNES) či Evropa ve válce (LN). Hospodářské noviny zvolily mírnější variantu Evropa na pokraji války. Jediné Právo (Islamisté rozsévali smrt) a regionální deník (Solidarita. Nebojíme se vás) se válce na titulní straně vyhnuly.

Reportér MF DNES Václav Janouš v hlavním komentáři k tématu nezůstává válečné mobilizaci nic dlužen: „Ještě někdo pochybuje, že s uprchlíky mohou do Evropy proudit i džihádisté? Ještě někdo pochybuje, že Evropa nenastavila vlastní krk jejich noži sama, když se nedokázala ani shodnout na společném řešení uprchlické krize a kontrolovat proud statisíců lidí bez dokladů napříč Evropou? Ještě se někdo diví, že spousta lidí má z uprchlíků strach?,“ ptá se Janouš.

A pokračuje: „Je vlastně úplně jedno, jestli jeden či více útočníků z páteční pařížské noci měli pas a přišli do Evropy mezi uprchlíky, nebo se rekrutovali jinak. Přišli. Válka a to, oč v ní jde, je přece i bez takových detailů evidentní, stejně jako názor většiny Evropanů, co teď dělat — umocňovaný právě uprchlickou krizí a nekontrolova(tel)ným přílivem běženců. Uzavření hranic bude jen začátek, protože Západ si už nemůže vybírat svůj hlavní nepřátelský cíl,“ zdůrazňuje reportér MF DNES.

Václav Janouš nezůstává s válečnickou rétorickou, která si nevšímá detailů, osamocený. Ivan Hoffman v regionálních denících už plánuje pozemní operaci v Sýrii: „(…) jakmile islámští radikálové přešli k veřejným popravám civilistů v Evropě, zásadně se tím mění situace a u pouhého bombardování nezůstane. Případná doopravdová, tedy i pozemní válka s Islámským státem by byla i adekvátní reakcí na uprchlickou vlnu,“ píše Hoffman.

Zároveň upozorňuje na to, že Západ v uplynulých letech na Blízkém východě vydatně přiléval oleje do ohně a že pokud se uprchlíci mají kam vrátit, musí Západ nejenom Islámských stát zlikvidovat, ale také v regionu nastolit mír, na čemž si může vylámat zuby, jenže, jak připomíná Hoffman: „nedělat nic dost dobře nejde, když za dveřmi jsou miliony běženců, a mezi námi se procházejí nábožensky motivovaní zabijáci provolávající, že jejich bůh je převeliký.“

Jan Keller: Evropská unie už dávno měla udeřit

K urychlenému zničení tzv. Islámského státu vyzývá v Lidových novinách také Roman Joch: „Islámský stát je vztyčeným prostředníčkem nám, Západu, vzdorně strčeným do obličeje. Jeho samotná existence povzbuzuje a aktivizuje islamisty,“ burcuje Joch.

A pokračuje: „Jeho zničení nepovede k jejich okamžitému zániku — válka proti islamistům bude trvat, stejně jako studená válka trvala, několik desetiletí —, ale k jejich demoralizaci a deziluzi. Jejich kauza se už nebude jevit jako vítězná.“ Podle Jocha je nejfatálnější chybou, že za deset měsíců, které uplynuly od útoků v redakci Charlie Hebdo, nebyl tzv. Islámský stát zničen.

Za pravdu mu ve svém komentáři v Právu dává také Jan Keller, který kritizuje přední evropské politiky za to, že nyní stejně jako po útoku na redakci Charlie Hebdo předvádějí hluboké dojetí a smutek, ale nenašli a neprosadili koncepční řešení boje proti terorismu. Europoslanec politikům vyčítá, že Evropská unie už dávno jednotně neudeřila na Islámský stát a že do Evropy nechávají proudit davy lidí, kdy někteří z nich dost možná nemají „holubičí úmysly“. 

Petr Fischer: Slovem válka Islámský stát vyznamenáváme

Válečné štvaní naopak v Lidových novinách mírní Petr Kamberský, který si na rozdíl od Jana Kellera uvědomuje, že válčit na Blízkém východě proti tzv. Islámskému státu není jen tak: „Islámský stát je přitom tak silný nikoli proto, že by jej nešlo rozstřílet, ale proto, že operuje na území dvou nefunkčních států: Iráku a Sýrie.

S trochou snahy by jej Západ sfoukl ze světa během pár dnů — problém je v tom, že měsíc po vítězném tažení by mohla být situace úplně stejná,“ píše Kamberský a dodává: „Invaze do Iráku, která nemyslela na „den poté“, by měla být poučeními pro největší naivy.“

Petr Fischer v Hospodářských novinách dokonce před používáním slova válka varuje. „Slovo válka vyznamenává zákeřného zločince, který neválčí, protože neuznává pravidla boje, ale pouze zabíjí a šířením strachu získává svůj symbolický význam,“ upozorňuje Petr Fischer

A pokračuje: „Slovo válka nejenom dodává hodnotu někomu, komu se taková hodnota dávat nemá, ale také zakrývá, o co teď běží. Vytváří dojem, že známe bojové linie, že umíme nalézt frontu, na které se boj odehrává, a že umíme zvládnout střet, jak je a bývalo ve válce zvykem: nasazením armády, specialistů na zabíjení a na špionáž, kteří už za nás za všechny udělají tu špinavou, ale nutnou, a proto ospravedlnitelnou práci. Tak to ale není a nebude.“

V porovnání se situací po útocích na Charlie Hebdo se tón médií vyostřil a psaní o válce s terorismem či s tzv. Islámským státem, spojené i s opatřeními proti tomu, aby do Evropy spolu s uprchlíky nepřicházeli i teroristé, se stalo mainstreamem. Nastalá situaci si však spíše než řinčení zbraní žádá klidnou hlavu.