Já myslím, že je důležité rozlišovat dvě věci. Postmoderní obrat z hlediska filosofie poznání (epistelmologie), tj. související kritiku objektivismu atd. Tento obrat přispěl k přesnějšímu poznávání světa, což se ukazuje např. na významu kvalitativních sociologických výzkumů, orální historii atd. Čili v tomto směru postmoderna přispěla k větší "pravdivosti".

Z toho však vůbec nevyplývá, že je možné rezignovat na pravdu ve smyslu morálním, na život v pravdě. Posmoderna nepřináší možnost říkat si, co chci bez ohledu na nějakou odůvodněnost, právě naopak.

Podle mého názoru je implikace, kterou autor činí jednoduše lichá. Je to právě jakási bulvarizace postmoderního přístupu naopak vede přesně k tomu, za co je postmoderní přístup kritizován.

Ano, že by jsi o tom, co kritizuje, mohl nejdříve něco zjstit. Třeba přečíst nějakou ne úplně odbornou, ale srozumitelně psanou dobrou knihu.

Dobrý den pane Uhl.

K té závěrečné otázce mě vedl údiv nad tím, jak mohou kolektivně působit lidé, z nichž si některých jako jednotlivců docela vážím ... Nedávno jsem si pouštěl záznam setkání prezidenta Zemana s občany a občankami Uherského Brodu. Zeman s nimi diskutoval např. o problému kontaminace pitné vody v kraji a slíbil, že požádá hejtmana, aby se vyřešení problému věnoval … Miloše Zemana nepokládám za dobrého politika a ani si nemyslím, že ve finále pro ty lidi, které oslovuje, něco skutečně dělá. Ale aspoň se zvedl a jel přes půl republiky za nimi. Nicméně důvodem je spíš kampaň před další prezidentskou volbou než cokoliv jiného ... Takže odpověď na tu otázku je vlastně jednoduchá. Jedna i druhá strana dělá strašně málo … Tou nejednoduchostí jsem myslel, že byť se někdo stylizuje do role humanisty, vůbec to neznamená, že nemůže být stejně laxní jako ten, kdo se prezentuje jako hulvát … A pak také to, že mne rozčilují různé finty, jak zavírat oči před potřebnou kritikou různých polistopadových (po 1989) jevů, tj. určitá rezignace na kultivaci demokracie. Potřebná kritika je ještě stále příliš lehce shoditelná jako volání po návratu před 1989. Paradoxně pak díky tomu přervávají určité rysy normalizačního myšlení, jak se například ukazuje v české debatě o pomoci uprchlíkům. Na ose Zeman – „pražská kavárna“ se tohoto „lakování na růžovo“ dopouští spíše ta „kavárna“. Zeman byl vlastně jeden z hlasitých kritiků určitých polistopadových poměrů (tunelování, …), ale zároveň je nedílnou součástí establišmentu, co kritizoval, zároveň zaváděl a využíval. Čili analýza je zajímavá a není jednoduchá, ale odpověď vlastně ano. Obě "strany" dělají strašně málo. Podpořit je třeba jiný přístup. Sebevědomější přístup. Já myslím, že by pro něj mělo být charakteristické, že nebude obávat stavět na kritické reflexi současnosti. A pokud vyplynou některé úkoly, které jsou chápány jako levicové, projeví se to sebevědomí, a nebudou různě symbolicky devalvovány, ale naopak podpořeny.

Vytváření reálnosti škatule pražská kavárna se dále bráním. Text vznikl vlastně z údivu nad tím, proč má někdo potřebu ta Zemanova slova „zhmotňovat“. Potvrzovat existenci Zemanova „homogenního vnějšího nepřítele“ a tím i všechny ty konotace, které se Zemanovi podařilo na „pražskou kavárnu“ zatím navěšet . Ale to proč, je možná nejzajímavější a trochu jsem se v tom posunul, kriticky posunul. Jakoby se obě strany potřebovaly, navzájem se zaměstnávají a zatím uvolněný prostor zabírá Andrej Babiš. Stačí mu udělal jen o trochu víc než strašně málo a lidé ho volí a skoro milují …

Také jsem volil Karla Schwarzenberga, byť zrovna v té době kryl záda Drábkovi, protože si myslím, že by byl lepším prezidentem než spoluautor opoziční smlouvy i hanopisu Olovo. A následné události tento předpoklad jen potvrzují …

"jenže za podporu je uplácen každý, jinak by kampaně nestály žádné peníze. Každý si kupuje hlasy." Souhlas. I s tím pokrytectvím, viz. meda Mládková v křesle, také souhlas.
Přesto si myslím, že reportáž ukázala, že Zeman své široké lidové podpoře nevěří. Prezident, který musí organizovat takovéto divadlo, musí si kupovat jedny lidi, aby mu vůbec přišli na demonstraci, pomocí policejních zátarasů musí bránit jiným lidem, aby tam nepřišli; není jednoduše lidový prezident dolních 10 milionů, kterým by chtěl být. To nemluvím o tom, že pokud chce mít zaplněnější náměstí, musí se přidat k jiné akci, která lidi táhne.

Tajný účastník měl omezené možnosti ostatní dotazovat, nakolik a proč podporují Zemana, s jakými peripetiemi se potýkají, jaká je jejich sociální situace, co je nejvíce štve.

Je ale fakt, že vedle Špačka, atd. Mohli v reportáži položit otázky typu, proč Zeman oslovuje lidi, proč je jejich hrdina, např. Janu Kellerovi apd.

Mate pravdu Martine, prace je tady jeste dost, v televizi, na zastavkach i jinde, a nezbyva nez se zeptat, co proto belate vy priteli? Tedy krome ironizovani sveho souputnika.