Zeman kněžštější knížepána

Petr Bittner

Miloš Zeman ztrácí kontrolu nad logikou, kterou ve své prezidentské kampani nastolil. Tváří se, že hájí lid proti elitám, jenže káže z hradu, lidmi opovrhuje a sám velkopansky hýří. Odtržen od reality pozbyl soudnost.

Zemanovi se podařilo vytvořit prostředí, ve kterém existují pouze tři entity: obyčejní lidé, elity a zemitý moderátor jejich sporu. Je s podivem, že ještě nikoho netrklo, že ten moudrý kmet lidové pravdy kárá elitářskou nepravdu přímo z Hradu.

A tak uprostřed několikachodových hostin z veřejných peněz kritizuje strejcovský glosovací bombardér Zeman za elitářství české akademiky. Jejich platy se přitom ve většině případů nijak neliší od platů v dělnických profesích, mnohdy připomínají almužnu.

Jeho bujarost se ale nevyčerpává kydáním hnoje na hlavy intelektuálů. Miloš Zeman, chrabrý zastánce všech naštvaných duší, tráví celé úřední hodiny v lihu a dýmu. V dnech, kdy se „obyčejnému člověku“ bere jedna z posledních slastí popracovní doby — kouření v hospodě — rozkuřuje Miloš Zeman celé kartony přímo v útrobách nejslavnějších národních památek, které jej rozmarný osud nechal s vtipem sobě vlastním na pár let obývat.

Jeho levou rukou je slizoučký aparátčík s vymazlenou marketingovou průpravou, ulhaná mediální krysička s křivým úsměvem podvodného pojišťovacího juniora; jeho pravou rukou je korupční slídil s tou nejtemnější podnikatelskou minulostí, člověk, který už třetí rok představuje oficiální bezpečnostní riziko pro český stát.

Zemanovi jezdci dekadence se liší od těch Klausových snad jen tím, že se neobtěžují podlampičkovým studiem konspiračních bichlí.

Kdybych byl důchodce, Miloš Zeman by mi pěkně lezl na nervy. Je sytý z nejvybranějších pochoutek, zpitý nejdražšími koňaky, nechá se zdarma vozit všude po světě, aby tam s mastným koutkem otravoval bankety svým bonmotovým setrvačníkem.

Miloš Zeman je větší knížepán než knížepán sám! To se mu to hájí lid proti elitám, když vlastně všechny ty elity nechává co do životního standardu hluboko pod sebou… Kdo kritizuje akademiky žijící v podnájmech z pozice akademika žijícího na zámku?

Na xenofobních demonstracích, jichž je Zemanův bachor hrdou mízou, se střetávají dvě skupiny lidí. Obě jsou srovnatelně chudé, v poměru k oligarchickým strukturám paběrkují srovnatelně neúspěšně. Jedni přesto osočují druhé z toho, že jsou „elitami“ financovanými z evropských peněz. Jako kdyby sami netěžili z norských a jiných rozvojových fondů regionálního rozvoje, bez jejichž injekcí by byla Česká republika tlející montovnou.

Zeman je mluvčí montovny. Jeho úkolem je obhájit svého zaměstnavatele — tedy stát se směšnějšími mzdami, než má Slovensko. Zeman je hlava státu užitečných idiotů. Zemanovi montovna nevadí — i montovny se mohou pyšnit hradem, pod jehož vysokými stropy vždy bloumá nějaký chytrák, který hájí montážní sílu před zhoubnou mocí všech, kdo by ji chtěli z montovny vytáhnout.

Zeman je mluvčí montovny. Jeho úkolem je obhájit svého zaměstnavatele — tedy stát se směšnějšími mzdami, než má Slovensko. Repro DR

Ono to není tak, že by si lidi rádi nevyslechli nějakou akademickou přednášku. Akorát mají radši takové, které je utvrdí v jejich omylu. Báchorky o posvátných kamenech slovanských a keltských předků jsou pro unaveného tátu u piva přijatelnější poučkou o vlastní důstojnosti, než levičácké statě vysvětlující jeho strach z muslimů skrze fakt, že nikdy žádného neviděl.

Člověk nechce studie, které mu ukážou, že je vedle jak ta jedle — potřebuje akademicky oštemplované historky, které mu konečně potvrdí, že se vlastně narodil jako hrdina.

Zeman je nepřítelem chudých, starých, nemocných, slabých i postižených, zároveň se sám staví i do role nepřítele všech ostatních. Je tedy oficiálním nepřítelem všech. Jeho politika nehájí v konečném důsledku nikoho, zato všechny sdružuje pod falešným závojem jednoty, který slouží silám rozštěpení. Miloš Zeman je apoštol sporu.

Kam se bude tyčit česká hrdost, až tu drobnou rybičku na mapě zastřeší plechem a rozjedou jeden dlouhý montážní pás od Aše až po Havířov? Intelektuální třída, jakkoli plná neodpustitelných neduhů, je pořád jedním z posledních ukazatelů, díky nimž jsme jako celek něco víc než rozvojová země. Zeman nabízí příběh změny, která nezmění nic.

Až se zbavíme intelektuálů, pracující budou nuceni pracovat dál úplně stejně, akorát velký kapitál se nebude muset k jejich vykořisťování probojovávat přes nemístnou překážku novinářů, akademiků a literátů, kteří by byli na ty skutečné kapitalistické zatuchliny upozornili.

Až tu zbydou jen pachtýři a lhář s ukolébavkou na nestydatých rtech, zůstaneme v očích světa teprve malí. A tím menší, že hrdí na svou malost. Miloš Zeman je mluvčím velkých peněz. A každý hnusný režim by za něj byl vděčný.

Miloš Zeman není rytíř spravedlnosti, ale užitečný závit v soukolí nespravedlivého světa.

    Diskuse (20 příspěvků)
    JP
    September 30, 2015 v 20.7
    Kde je problém?
    Jde o to, že základním problémem není ani tak přítomnost M. Zemana na Pražské hradě. Už Aristoteles konstatoval, že jsou tři základní motivace, které pohánějí aktéry politického dění: touha po penězích, touha po moci a touha po slávě.

    M. Zeman dosáhl všech těchto met; a sotva od něj možno očekávat, že se bude chovat jinak, respektive že se toho nějakým způsobem dobrovolně vzdá, jenom v zájmu takových pofidérních záležitostí jako je morálka a slušné chování. (Vzhledem k narcisistnímu charakteru osobnosti jmenovaného lze ostatně soudit, že nejpřednější motivací u něj je ta třetí: neukojitelná touha po slávě, po pocitu stát nade všemi ostatními).

    Takže, jak řečeno, výskyt takovýchto charakterů není v dějinách naprosto ničím novým. Ten daleko větší problém je v těch, kteří takovéto figury dostávají k moci. Tedy ve voličích samotných. Problém není určitý - byť i charakterově deformovaný - jednotlivec. Problémem je právě ten lid, u kterého i takovéto (anebo spíše: p r á v ě takovéto) charaktery stále nacházejí nekritický obdiv, podporu a zdroj své moci.

    V sedmdesátých létech minulého století byl americkým prezidentem jistý Ronald Reagan; právě s ním (a s Margaret Thatcherovou) ostatně byl zahájen právě onen proces restaurace tvrdého kapitalismu, který je dnes znám pod označením "neoliberalismus". Asi sotva učiníme nějaké velké příkoří tomuto státníkovi, když budeme konstatovat, že jeho intelektuální rozhled byl mizivý, a jeho obraz světa vyloženě primitivní: Dělejte peníze, užívejte si plně svého "amerického způsobu života", a pak budete šťastni!

    No a právě hlasatel tohoto lidsky i intelektuálně omezeného způsobu existence se těšil jedné z nejvyšších popularit, které se kdy dostalo americkým prezidentům; byl zvolen dvakrát po sobě, a kdyby - naštěstí! - krátce předtím nebyl přijat zákon omezující vládnutí amerických prezidentů na dvě volební období, byl by dozajista zvolen ještě i potřetí (přinejmenším).

    Tajemství jeho úspěchu? - On byl takzvaný "Velký komunikátor"; to jest, skutečně velice schopný populista. On věděl, že obecný lid nechce nějaké složité úvahy, obecný lid chce mít svého Velkého Náčelníka, který dokáže zaujmout velkolepou státnickou pózu, pronést přitom několik nicotných frází, které ale navenek vzbudí dojem ušlechtilých cílů a hesel.

    M. Zeman - to je nutno mu přiznat - je také velmi schopný "velký komunikátor". Velmi schopný populista, kterému se navíc velmi úspěšně daří vybudit dojem sociálně smýšlejícího státníka, který to "myslí dobře s chudým lidem".

    Dokud budeme mít takový volební lid, který nedokáže prohlédnout lacinost, falešnost a demagogii všech těchto "velkých komunikátorů" - pak tu i nadále budeme mít všechny ty Reagany a Zemany.

    Takže, ještě jednou: vlastní problém není v tom, že takovéto charaktery existují. Problém je v tom, že jsou lidem voleni, a to i na ty nejvyšší posty.
    JK
    October 1, 2015 v 3.49
    Problém je v tom, že jsou lidem voleni...???
    Chcete tedy rozpustit lid? A zvolit si jiný?
    IH
    October 1, 2015 v 11.25
    Todle si (nejen) Zeman nedá za rámeček
    Musím konstatovat, že tento způsob psaní (P. Bittnera ve sloupku výše) shledávám poněkud nešťastným.
    PM
    October 1, 2015 v 12.54
    Lid volí a populista loví
    Je to otázka mazanosti ryb v rybníku.
    Jsou rybníky ve kterých se většina ryb nenechá nachytat i na nejlákavější návnadu.
    Těm se lovci vyhýbají, a ti zarputile sedaví lovci jsou rybám, a to i většině kaprů k smíchu.
    Jsou rybníky ve kterých se většina kaprů nechá nachytat i na leccos. Demokratický režimu v rybníku má holt své háčky.
    A nedemokratický své Zemany s káděmi kaprů ........bych dodal.
    JP
    October 1, 2015 v 13.48
    Zvolit si nový lid?
    Co myslíte, pane Kovaříku: je například dnešní německý lid identický s tím německým lidem, který nejen připustil vládu totalitního, tyranského režimu, ale dokonce toho vrchního tyrana glorifikoval až přímo zbožštil? Byl svého času vzdělaný, vyspělý, kultivovaný lid městských států řecké antiky na stejné kulturní a mravní úrovni jako lid okolních barbarských národů?

    Takže, jak je vidět, pod oním obecným pojmem "lid" se mohou skrývat opravdu velice značné rozdíly. A je tu dokonce možný i v relativně krátké historické době znatelný vývoj, posun vpřed.

    A abych odpověděl na Vaši otázku: ano, pokud si mám zvolit mezi tím lidem vědomým, znalým, kultivovaným, který své představitele určuje rozmyslně, a nikoli na základě nereflektovaných emocí a povrchních identifikačních vzorů, a mezi lidem s charakteristikou opačnou, pak si vždycky raději zvolím ten první.
    JK
    October 2, 2015 v 4.56
    Nu, nečekal jsem, že tu otázku vezmete až tak vážně.
    Ale když už to chcete srovnávat,... zkuste si uvědomit, že ten německý lid musel pro svůj názorový obrat nejprve projet válku, a pak zažít několik dekád prosperity. Takže napřed bylo nabíledni, že staré mýty neplatí a vedou do pekel, a pak bylo taky zřejmé, že nová schémata mají zřetelné výsledky. Ano, pak je možný i v relativně krátké době posun vpřed.

    Jenže - vadí-li Vám lid volící populistu a podléhající mediální masáži, a věříte ve výchovu toho lidu, zavání mi to sociálním inženýrstvím. A mám k takovým názorům apriorní nedůvěru. Zkušenosti téhle země jsou trochu jiné. Aspoň co jsem já zažil : Napřed se tu komunisté chtěli vychovat socialistického člověka... a víme, kam to dotáhli. Pak jsme měli klausovská devadesátá, byli jsme premianti střední Evropy, chtěli jsme více Kožených, za 10 let doženeme Evropu... a skončili jsme Lájošem Bácsem. Pak tu nějaký Zeman kázal o čistých rukách... výsledek oposmlouva a jeden zabásnutý vlastní ministr. Pak přišla éra rovné daně... a prosperita, takto slíbená, se nějak nekonala. Zachránit to měl Pan Čistý... .

    Co chci říci: máme tu lid, jaký tu máme. Neprodělal až tak tvrdou srážku s realitou, jako Němci ; naproti tomu má zkušenost, že každé velké vyprávění se v krátkém čase rozplyne, a po deseti letech relativní stagnace (furt 80% hospodářského průměru EU, a výš to nějak nejde) přestává věřit, že by vývoj spěl někam kupředu. Jak chcete takový lid vychovávat k něčemu vyššímu? (Mediální masáží? Ano, ta krátkodobě zabírá.) A proč by ten lid měl věřit, že to další vypravování znamená posun kupředu? A proč by měl věřit, že tentokrát to vyjde?

    Pochybuji, že se dočkáte lidu vědomého, kultivovaného a znalého, který své představitele určuje s rozmyslem. Máte tu lid, jaký tu máte, a ten si ze svého středu volí... ty, kteří se mu nabízejí nejhlasitěji.
    JP
    October 2, 2015 v 12.52
    Výchova a lid
    Takže, výchova je "sociální inženýrství"? - No ano, každý živý tvor který je tak či onak podroben nějaké výchově, nevyhnutelně alespoň čas od času prokleje své vychovatele - ať už je to učitel ve škole, šikovatel u vojska, fotbalový trenér anebo vlastní rodič - neboť tato výchovná opatření pociťuje v tu chvíli jako zcela nesnesitelnou buzeraci. Někdy ovšem pro vyjádření svého odporu vůči této výchově volí poněkud vzletněji znějící názvosloví, jako třeba "sociální inženýrství".

    Ve všech případech se ovšem jedná nakonec o totéž: z dané osoby v osobnostním či vědomostním stavu X vytvořit osobu ve stavu X' - čili ve stavu novém, pokud možno pokročilejším.

    Samozřejmě, není možno všechna tato působení na člověka, na lidskou osobnost házet zcela bez rozdílu do jednoho pytle. Zůstaňme třeba u těch rodičů, to je ten nejpřirozenější způsob výchovy, který asi nikdo nebude brát zásadně v potaz. Ale i tady je naprosto zásadní rozdíl: jsou rodiče, kteří své ratolesti vychovávají vysloveně podle příručky. Chtějí z nich prostě vychovat "něco", či "někoho", podle svých apriorních představ respektive plánů.

    Shodneme se bezpochyby na tom, že takovýto způsob výchovy je umělý, a svým způsobem vždycky násilný. Nerespektuje vlastní duši dítěte, nevychází z jeho přirozeného vnímání, z jeho přirozené touhy objevovat svět a samotný život. Jakýkoli schematismus vede vždycky ke špatným koncům.

    Ve svém pozdním díle "Zákony" Platón vytýká Kréťanům (s jejich militaristickým státním uspořádáním), že svůj dorost vychovávají "jako stádo" - zatímco jediná správná výchova musí být nutně individuální, pečlivým kultivováním osobnosti každého jednotlivce.

    Ale na straně druhé ten samý Platón právě tuto důslednou a všestrannou individuální výchovu pojímá jakožto nezbytnou podmínku pro správný, pravý kulturní a duchovní rozvoj celého státu, to jest celé společnosti.

    Můžeme se na celou záležitost podívat i opačně. Co se výchovy týče, pak je možno udělat (a také se zcela obecně dělají) dvě zásadní chyby:

    - buďto vychovávat schématicky, podle plánu, na základě nějakého "vyššího cíle"

    - anebo veškerou výchovu a vývoj člověka prohlásit za jeho ryze individuální záležitost, do které jinak nikomu nic není, a která taktéž nemá pro nikoho dalšího význam, kromě právě daného jednotlivce

    Ten první špatný způsob jsme si už rozebrali; v celospolečenské rovině se jedná o podrobování jednotlivce násilné převýchově ve jménu státní ideologie.

    Ten druhý špatný způsob je typický pro demokracii respektive liberalismus: na první pohled se jednotlivci poskytuje veškerá svoboda vzdělávat a kultivovat se jak on sám uzná za vhodné; fakticky to ale znamená ponechávat naprostou většinu lidí ve stavu nevědomosti a nekultivovanosti, neboť oni sami od sebe nenajdou cestu k vyšším stupňům vědomí a poznání. Kde není učitel, tam není ani žák.

    Takže, celá pravda je zase jenom někde uprostřed: ponechat člověku volnost jeho vlastní osobní cesty - ale zároveň vytvořit ve společnosti takové duchovní prostředí, kdy je to vlastní sebevzdělání a vlastní sebekultivace každého jednotlivce považováno jak za samozřejmost, tak i za - mravní - povinnost vůči celku.
    October 2, 2015 v 23.30
    Slabota
    Mnoho slov, málo obsahu. V zásadě má Petr Bittner pravdu, ale argumentů pro ni mnoho nenašel, převážně jen rozvláčně popisuje své dojmy z toho, jak bohatý a namyšlený Zeman povýšeně vyčítá špatně placeným vědcům elitářství. Důkazy, že Miloš Zeman škodí chudým, pomáhá velkému kapitálu a přispívá k mizení dobrých pracovních míst, zhoršování pracovních podmínek a oslabování zaměstnanců scházejí. Že Miloš Zeman hájí zájmy montoven, vyvozuje Petr Bittner prakticky jen z jeho nepřátelství vůči vědcům a vůbec intelektuálům. Odkazem na tenhle článek maminku a bratra, aby se přestali hlásit k těm 55 % českých občanů, kteří důvěřují prezidentovi, nepřesvědčím.

    Potřebujeme tvrdou věcnou kritiku Miloše Zemana, důkladně podloženou fakty. Potřebujeme nemilosrdný rozbor toho, co Miloš Zeman dělá a co tím způsobuje. Méně nenávistných výpadů, vášnivých ale špatně podložených obvinění a vlajících rudých trenek: méně záminek pro Zemana ukazovat „prostému lidu‟, jak na něj „pražská kavárna‟ vede štvanici.
    JK
    October 3, 2015 v 7.3
    Pane Poláčku
    Já jsem myslil, že vám vadí stávající generace lidu – a to, že si tato stávající generace volí stávající populisty. Jestli vám jde o hódně vzdálenou budoucnost, pak jistě, za pár (desítek) generací bude lid možná mravně dokonalejší. (A bude si třeba volit mravně dokonalejší populisty. Ale u toho už my nebudeme.)

    Nebo snad míníte převychovávat lid dnešní? Třeba mne? (Hádejte, kam bych vás s tím zcela nevychovaně poslal.) Doufám, že nemáte na mysli svět, kde protiargumenty názorového oponenta odbudeme jako prostý projev nevychovanosti (a oponenta samotného odešleme k dovychování – např.v nějakém báňském zařízení).

    K poslednímu odstavci bych se akorát ohradil, jaká že autorita mi chce předepisovat povinnost sebevzdělávání. Samozřejmost ano, ale mravní povinnost? Učím se kvůli sobě, ne kvůli mravnímu celku.
    JK
    October 3, 2015 v 7.34
    Ale zase zpátky k tématu
    Máme tu lid, který je (v poslední době) každých sedm, osm let krmen novým mýtem. Vídáme jasné oslňující zazáření nového mýtu, kdy jsou média plná jedné zjevené pravdy... a pak nedůstojné zhasnutí, po kterém zůstane pachuť a čoud.
    Takto jsme potřebovali více Kožených, takto jsme slyšeli o čistých rukách... kolečko tlustého Vlastimila mám ještě někde schované. Dnes jsou média plná uprchlické vlny.... a od lidu se čeká nadšení? Já se tomu odpru vůbec nedivím. Občas si říkám - kéž by stát poskytl azyl pár tisícům migrantů ročně, ve vší tichosti, bez velkého zájmu médií, bez toho třeštění, které samo o sobě bude budit především odpor... .
    (Ano, pane Poláčku - takto nás média vychovávají. K nedůvěře.)

    Populismus - to je jen pochopení tohoto mechanismu. Surfování na mediální vlně. Kdyby média do zblbnutí hlásila, jak je prospěšné a potřebné cpát se bůčkem, k moci se dostanou vegetariáni.
    + Další komentáře