Je to smutné, ale je to tak. Veřejnou debatu v poslední době ovládlo podivné absurdno. Na Pražském hradě zavlály místo prezidentské standarty červené trenky a vážně míněnou reakcí místo smíchu je, že prezidentská kancelář uvažuje o instalování bezpečnostních rámů. Prezidentův kancléř pravděpodobně nedostal prověrku od Národního bezpečnostního úřadu a místo, aby odstoupil, jej prezident vyzývá k tomu, aby se odvolal a soudil, což logicky zabere čas do příštích prezidentských voleb. Přitom je zřejmé, proč prověrku nedostal a dostat ani nemůže.

Do toho všeho pak „hlava státu“ na návštěvě obce, kde je umístěno jedno ze zařízení pro azylanty, dá průchod té nejhorší hospodské argumentaci, kdy straší islámskými teroristy a odmítne zařízení navštívit, protože jsou to „cizinci“ a on se potkává jen s „našinci“. Cizince sem přece nikdo nezval a nejlepší by bylo, kdyby táhli domů, že.

Žádná pochybnost o tom, zda jsou v táboře lidé drženi v souladu s právem, zda mají zákonné či obyčejně lidské podmínky, žádný soucit. Prezident s celou vahou své autority stvrdil strach a „omilostnil“ i ty největší hospodské žvanily.

Kdyby člověk Miloše Zemana neznal, řekl by si, že to celé sehrál jen proto, aby se zapomnělo na lapálie jeho kancléře, protože bijci cizáků a teroristů přece všichni odpustí. Ale protože ho známe, víme, že je to Zemanův plán, který začal trpkým vyhnanstvím na Vysočině a triumfoval jeho kampaní v přímé volbě prezidenta.

Připomíná to celé scénu z pohádky Tři veteráni. Konkrétně ono království, kde „cizinci nejsou našinci“ a když si přečtou, že je ve světě válka, „lijí z písmenek kule“, když mír, z kulí zas písmenka.

↗

Situace připomíná scénu z pohádky Tři veteráni, kde „cizinci nejsou našinci“ a když si přečtou, že je ve světě válka, „lijí z písmenek kule“, když mír, z kulí zas písmenka. Repro DR

Na celé té frašce je nejhorší, jak na dřeň obnažila sílu spodních proudů v české společnosti a míru jejich akceptace většinovou společností. Iracionální strach opět ovládá veřejnou debatu a politické elity se snaží této situace buď využít, nebo se přizpůsobit, aniž by měly snahu čelit těm největším nesmyslům, které okolo takzvané uprchlické krize zaznívají.

Ona soutěž o to, kdo bude hlavním „moderátorem“ tohoto strachu, přitom opět posouvá hranice toho, co bylo dosud akceptovatelné. Ti, kdo si dnes myslí, že připojí-li se k protiuprchlické kampani, seberou vítr populistům, mýlí se. Jen jim prošlapují cestu, činí z nich salonfähig a dodávají jim odvahu přitvrdit a jít ve svém tažení dál. A vždy platí: proč by měl jít volič za kováříčkem, když může mít kováře.

Iracionální strach a „barbušení“, kdy strašák roste tím víc, čím více se o něm jako o strašidle mluví a čím víc se ho lidé bojí, už v novodobé české historii napáchal mnoho škod. Samozřejmě, že to funguje, ale například TOP09 a ODS by si měly uvědomit, že se vrací jak bumerang.

Svého času strašení zrodilo Věci veřejné a následně vedlo k nástupu Andreje Babiše s Tomio Okamurou v dalších volbách. Uvědomit by si to měla i ČSSD, prostě všichni ti, co se hlásí k demokratické tradici české společnosti.