Je to smutné, ale je to tak. Veřejnou debatu v poslední době ovládlo podivné absurdno. Na Pražském hradě zavlály místo prezidentské standarty červené trenky a vážně míněnou reakcí místo smíchu je, že prezidentská kancelář uvažuje o instalování bezpečnostních rámů. Prezidentův kancléř pravděpodobně nedostal prověrku od Národního bezpečnostního úřadu a místo, aby odstoupil, jej prezident vyzývá k tomu, aby se odvolal a soudil, což logicky zabere čas do příštích prezidentských voleb. Přitom je zřejmé, proč prověrku nedostal a dostat ani nemůže.

Do toho všeho pak „hlava státu“ na návštěvě obce, kde je umístěno jedno ze zařízení pro azylanty, dá průchod té nejhorší hospodské argumentaci, kdy straší islámskými teroristy a odmítne zařízení navštívit, protože jsou to „cizinci“ a on se potkává jen s „našinci“. Cizince sem přece nikdo nezval a nejlepší by bylo, kdyby táhli domů, že.

Žádná pochybnost o tom, zda jsou v táboře lidé drženi v souladu s právem, zda mají zákonné či obyčejně lidské podmínky, žádný soucit. Prezident s celou vahou své autority stvrdil strach a „omilostnil“ i ty největší hospodské žvanily.

Kdyby člověk Miloše Zemana neznal, řekl by si, že to celé sehrál jen proto, aby se zapomnělo na lapálie jeho kancléře, protože bijci cizáků a teroristů přece všichni odpustí. Ale protože ho známe, víme, že je to Zemanův plán, který začal trpkým vyhnanstvím na Vysočině a triumfoval jeho kampaní v přímé volbě prezidenta.

Připomíná to celé scénu z pohádky Tři veteráni. Konkrétně ono království, kde „cizinci nejsou našinci“ a když si přečtou, že je ve světě válka, „lijí z písmenek kule“, když mír, z kulí zas písmenka.

↗

Situace připomíná scénu z pohádky Tři veteráni, kde „cizinci nejsou našinci“ a když si přečtou, že je ve světě válka, „lijí z písmenek kule“, když mír, z kulí zas písmenka. Repro DR