Ocenění Mánka je samozřejmě absurdní, ovšem přesto pro přesnost musím upozornit, že rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o blokádě na Modravě (ve skutečnosti dle intencí žaloby o tom, že "shromáždění", za které byla blokáda žalobou označena, nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem) bylo již podruhé zrušeno Nejvyšším správním soudem, tudíž od daného rozsudku nelze odvozovat jakékoliv úvahy (zrušená rozhodnutí KS v Plzni jsou jaksi populárnější než ta zrušující od NSS).

Blíže viz zde: http://www.nssoud.cz/Blokada-v-lete-2011-v-oblasti-tezby-v-Narodnim-parku-Sumava-nebyla-podle-Nejvyssiho-spravniho-soudu-shromazdenim-ve-smyslu-zakona-o-pravu-shromazdovacim/art/2280?tre_id=205

Žádná povinnost mít ve školních třídách portrét presidenta není. Ve většině pražských škol ani portréty M.Z. nikdy nevyvěsili, nevím, jak je to jinde. Prezidenské portréty se začaly sundávat už za Klause.

Jestli on to nebude zvyk ještě z dob monarchie. Zvyk je železná košile.

portrét v titulku vnímám jako metaforu, v mnoha třídách opravdu není

Co se týče vyvěšování obrazu prezidenta ve školních třídách, zdálo se mi, že by u něho mohlo zůstat. Domnívám se, že se jedná o tradici, a ty je na místě aspoň zpravidla zachovávat. Proč ten minulý čas a podmiňovací způsob? Tradice má "sedm životů" jako kočka, ale to neznamená, že snese mnoho jedu. A toho dostává už třináctý rok víc a víc kapek.
Chtěl bych ještě komentovat, že pěkný článek Dagmar Daňkové z mně nejasného důvodu předpokládá, že Miloš Zeman je prezidentem levicovým. Opravdu není a ani před zvolením do nejvyšší funkce nebyla Zemanova politika levicová. Nanejvýš středová. Nikdy však ne tak špatná jako nyní.

P.S.: Tu nelehkou úlohu vysvětlovat levicové hodnoty dětem paní Daňkové závidím.

Pane Horáku, však také autorka textu u jména M. Zemana onen predikát "levicový" dávala zásadně do uvozovek.

--------------------------------

Ale ještě k té levicovosti prezidentů: v Německu měli v mnoha posledních desetiletích s jedinou výjimkou samé konzervativní (tedy přinejmenším v tendenci "pravicové") prezidenty. Ale - snad s jednou jedinou výjimkou - se jednalo o skutečné autority, které by se nikdy nesnížily ani ke zlomku toho chování, kterým M. Zeman "obšťastňuje" tento svět.

Vůbec, jmenovitě v souvislosti s aktuální migrační krizí se pojmy "levicový" a "pravicový" promíchaly mnohdy až k nepoznání; a nejpozději od této chvíle už nemůže platit obvyklý automatismus, že "levicový" znamená zároveň "humánní".

pane Kolaříku. Ani Vy já to nedáváte do úst, pravda. Ona ale dokonce o něm ani nepsala, psalo se to nad jejím textem v titulku a v takzvaném perexu, který většinou píše až redakce. Obraz státníka (v mém dětství ještě Beneše a Stalina) tu je tradicí, stejně jako státník na poštovních známkách, odvozenou z kultu TGM. Neznám jinou zemi, kde by to ve školních třídách bylo zvykem.

Přesvědčivý text Dagmar Daňkové má jednu vadu. Autorka tvrdí, že „levicový prezident by měl hledat způsoby, jak pomoci tomu, aby byla inkluze (ve školství) provedena správně, ve prospěch dětí…“ Tím ovšem popírá smysl ústavní role prezidenta republiky, která je – s výjimkou jmenování předsedy vlády po povinné demisi vlády – pouze ceremoniální a protokolární. Prezident je jen notář, prohlásil jednou správně Vladimír Špidla. Nedivme se však omylu Dagmar Daňkové, nejméně tucet českých zákonů přisuzuje tomuto ústavně neodpovědnému činiteli působnost (pravomoc?) činit věcná rozhodnutí, za něž je pak ústavně (politicky, nikoliv trestněprávně) odpovědná vláda, a případně za ně není odpovědný vůbec nikdo. Česká společnost byla vždy náchylná k anarchii (k bezprávnosti).

Názor Dagmar Daňkové, že prezident by měl to či ono dělat, jen posiluje všeobecné mínění o jeho vedoucí roli ve společnosti – hned dva názory v ní převládají: jedni by v prezidentovi viděli rádi monarchu s absolutními pravomocemi, druzí by dali přednost „vládě pevné (byť i neurozené) ruky“. Třetí postoj, vykazující prezidenta do ústavních mezí, je poměrně vzácný. A naše čtvrtá skupina, která tvrdí, že české společnosti by prospělo, kdyby její stát byl republikou bez prezidenta, obdobně jako ve Švýcarsku, tvoří bohužel jen nepatrnou hrstku.

A pokud jde o levicovost Miloše Zemana, tu snad shledává jen člověk, který soudí, že fašismus (včetně nacismu, tedy německého národního socialismu) byl levicový. Několikrát jsem se po roce 1989 s takovým názorem setkal, ale Dagmar Daňkovou z tohoto bludu nebo mystifikace nepodezírám, ona je slušný člověk. Pokud si Ivo Horák znovu přečte, co o „levicovosti“ Miloše Zemana píše Dagmar Daňková, snad uzná, že ona právě ukazuje, že Zeman levicový není, i když, dodávám já, mnoho významných sociálních demokratů – Michal Hašek, Karel Březina, Jiří Zimola, Marie Benešová, Stanislav Křeček, Milan Chovanec a možná i Bohuslav Sobotka to veřejně tvrdí, ba dokonce – a to je už úplná katastrofa – si to někdy i myslí. To jsou ovšem hrobaři české sociální demokracie.

Myslím, že způsob, kterým DD ten problém prezidenta s inkluzí nastínila, je korektní:
a) Popsala, co by podle jejího názoru levicový prezident neměl;
v tomto bodě bych měl drobnou výhradu, myslím, že to, co udělal Zeman, by neměl dělat žádný slušný prezident (a rovnice "levicový=slušný" neplatí, leda jako imperativ); Zeman ovšem není ani levicový, ani slušný prezident.
b) Řekla, co by od levicového prezidenta očekávala: "měl by hledat způsoby..."; nečetl jsem to jako: "odpovídá za nalezení způsobů...", ale spíše: "dobrý levicový politik musí vědět, že je to jedna z rozhodujících agend levice v naší situaci...", protože vyloučení z plného přístupu ke vzdělání dnes stanovuje jednu z nejstrmějších nerovností; větší, než tomu bylo kdy v minulosti.
c) Explicitně uvedla, co by měl dělat, pokud nemůže pomoci -- což by bylo protismyslné, kdyby předpokládala, že své funkce je za řešení spoluodpovědný.

Souhlasím s vámi, je potřeba stále zdůrazňovat, že funkce prezidenta je u nás po výtce ceremoniální, s výjimkou hrstky kompetencí, ale DD nijak nemluvila ve prospěch jiného názoru.

Kromě monarchy, pevné ruky a důstojného reprezentanta státu s převážně ceremoniálními pravomocemi je ještě jeden typ hlavy státu. To je revoluční vůdce. To je člověk, který byl reprezentantem opozičního či národně emancipačního hnutí a pak se stal hlavou státu. Například Chavéz, Mandela, Pilsudski (ten s jen pro něj vytvořeným titulem, "náčelník státu").

U nás hrál tuto roli Masaryk a Havel. Oba byli presidenty příliš dlouho a vytvářeli pro své následovníky roli, která se do demokratického státu nehodí. Beneš na sebe bral v letech 1938-1948 více zodpovědnosti než bylo dobré, parlament se na nejdůležitějších rozhodnutích podílel málo Havel kromě krátkého období počátku svého prvního presidentství takový vliv neměl.

Zeman se snaží hrát roli revolučního vůdce, representanta lidových vrstev, ale fakticky ničeho zásadního nedociluje, jeho cíle jsou malicherně osobní. Nanejvýš může připravovat půdu pro českého Orbána či Le Pena. Ale sám se jím nestane. Český stát nikam nevede, jen narušuje fungování jeho institucí. 

Od budoucího presidenta bych chtěl, aby ten úřad nebral jako tribunu k hlásání svých názorů na cokoliv, co ho napadne. 

který se pedagogům nabízí jako možnost předložit občanské omladině živou pomůcku k zamyšlení nad osidly přímé volby prezidenta v ovzduší nezralé demokracie.
A navíc jde o poutavou živou pomůcku výuky diferenciace mezi skutečnými pravými a levými silami soupeřícími v demokratickém režimu.
Což je sice dnes hlavolam, ale mnohdy i zábavný.
Jeho zobrazení bych nevyvěšoval - ani v hodinách občanské výchovy.......bych dodal.

Počkejte dva roky a budeme moci volit nového prezidenta.

Zeman se při nastoupeném kurzu za dva roky znemožní sám. Pokusy ho sundat by mohly mít kontraproduktivní výsledek - posílení jeho pozice.

Do kamene bych tesal či do budoucích učebnic napsal charakteristiku Zemana ze třetího odstavce textu pana Kubičky.

Také pan Petrásek je inspirativní.

Ještě jednoho či dva prezidenty podobné Zemanovi a myšlenky Petra Uhla ohledně (ne)potřebnosti prezidenta budou mít mnohem větší ohlas ve společnosti než dnes. Rozhodně však nesouhlasím s tím, že by jím jmenovaní sociální demokraté s výjimkou Bohuslava Sobotky byli sociálními demokraty jinak než tak, že vlastní stranickou legitimaci této strany, natož významní.