Výchova k občanství s portrétem Miloše Zemana vedle tabule

Dagmar Daňková

Jak dělat skutečně občanskou výchovu, a jak vychovávat děti k občanskosti v éře, kdy vedle školní tabule visí portrét Miloše Zemana? Nad tím uvažuje Dagmar Daňková, učitelka gymnázia.

„Orwell přece nemohl být levičák, vždyť psal proti nim!“ zlobí se třída, když při hodině věnované španělské občanské válce čteme pasáže z Orwellova Holdu Katalánsku. Porozumění tomu, že totalitní praktiky lze velmi dobře kritizovat právě zleva, je pro některé žáky a žákyně obtížné. Stejně jako je mezi některými rozšířená představa, že primárním zájmem levice je distribuce a pobírání sociálních dávek.

Do vysvětlování, že snem levicově smýšlejících lidí opravdu není člověk ve frontě na „sociálce“ žmoulající formulář žádosti o podporu, vkládám pokaždé veškeré své pedagogické schopnosti.

Podle mne je totiž levicovým ideálem člověk, jehož důstojnost ani práva nejsou nijak ohrožena, je roven všem členům společnosti založené na solidaritě, v níž nemusí čelit existenčním potížím, a proto je v pravém slova smyslu svobodný. A jako svobodný a sebevědomý člověk nemá žádnou potřebu obracet svůj hněv proti národnostním či etnickým menšinám. Naopak zcela přirozeně přijímá, že pomoc lidem v nouzi, ať už „našim“, či těm, kteří k nám prchají před válkami, hladem a politickým útlakem, je samozřejmým projevem humanity a lidské soudržnosti.

A když se začínám radovat, že už to mladí lidé jakž takž přijímají (a díky tomu bude jejich kulturní šok při studijním pobytu na univerzitě v Berlíně či Madridu přece jenom mírnější), vstoupí na scénu „levicový prezident“, a místo ideálů o emancipaci jim i mně naservíruje zlobu a malost.

Ne, nevadí mi, když někdo upozorňuje na možná úskalí plánovaného rozšíření inkluzivního vzdělávání. Ale „levicový prezident“ tak nesmí činit výroky o tom, že „postiženým je lépe mezi svými“. Inkluze už jednak nějaký ten pátek probíhá, takže tisíce dětí a mladých lidí se dávno s kamarády s různými specifickými potřebami společně vzdělávají, ale hlavně — z levicového hlediska jsme snad všichni „svoji“, ne?

Levicový prezident by měl hledat způsoby, jak pomoci tomu, aby byla inkluze provedena správně, ve prospěch dětí (a také nikoli nad síly jejich učitelů). Pokud skutečně nemůže pomoci, tak ať alespoň neuráží, neubližuje a neškodí.

Když už to začíná vypadat, že mladí lidé demokratickou levici jakž takž přijímají, vstoupí na scénu „levicový prezident“ a místo ideálů o emancipaci servíruje zlobu a malost. Repro DR

Nemám patent na rozum, takže si samozřejmě nemohu být úplně jistá, zda například všechny ekologické aktivity, v nichž jsem angažována, jsou jednoznačně a nepopiratelně prospěšné. Ovšem i soud rozhodl, že blokáda kácení na Šumavě byla legální (a naopak prováděná těžba nezákonná a policejní zásah proti aktivistům protiprávní).

Pak je však skutečně k pláči, že „levicový prezident“ vyznamená někdejšího náměstka ředitele Správy Národního parku a CHKO Šumava Jiřího Mánka medailí Za zásluhy, a ještě při té příležitosti uvede, že kůrovcovou kalamitu vyvolali právě „zelení fanatici“. Nepřekonal tím sice legendární výrok Naděždy Kavalírové o tom, že „kůrovec je stejně zákeřný jako komunista“, úspěšně se však k této úrovni dopracovává.

Mám takovou naivní představu, že prezident, a ten levicový obzvlášť, by měl ctít Listinu základních práv a svobod, která občanům zaručuje právo na příznivé životní prostředí, přičemž nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí či přírodní zdroje. Škoda, že panu prezidentovi na akci Bloku proti islámu entomolog Martin Konvička problematiku přirozené obnovy lesa alespoň rámcově neosvětlil, i když tuším, že když jde o „záchranu civilizace“, musí jít nějaká ochrana přírody stranou.

Nejsem expert na zahraniční politiku a nevím, jak přesně bychom měli postupovat ve vztahu k Rusku. Ale pokud se skupina mladých žen pokusí (ano, velmi provokativně) poukázat na nebezpečí propojení Putinovy politické moci s pravoslavnou církví, měl by pro to mít náš „levicový prezident“ alespoň elementární pochopení, protože na „spojení trůnu a oltáře“ není levicového vůbec nic. On ale místo toho jen směšně moralizuje o vulgárním projevu Pussy Riot, a o rok později to celé dovrší tím, že si nechá Dominikem Dukou sloužit bohoslužbu spojenou s přímluvnou modlitbou „za sebe a za vlast“.

Když už v sobě Miloš Zeman tak náhle objevuje náboženské puzení, proč křesťanské hodnoty nenaplňuje v duchu výzev římského biskupa Františka, jenž stojí jednoznačně na straně chudých, a místo toho si předchází Dominika Duku, který ještě nedávno hovořil o odborářích demonstrujících proti Drábkovým reformám jako o „lůze“?

O hanebném postoji prezidenta k uprchlické krizi snad raději pomlčím. To je totiž úplná tresť všeho nelevicového, nelidského, bezohledného i povýšeneckého, čeho je Miloš Zeman schopen. Jen na okraj — pokud prezident prohlásí, že burky jsou pochopitelně zlo, ale některým ošklivým ženám by prospěly, člověku ta arogance a hloupost úplně vyrazí dech.

Vůbec netrvám na tom, aby byl prezident levicový. Ale pokud se ten současný jako „levicový“ prezentuje, je k uzoufání, jak medvědí službu levicí činí. Chci zkrátka takového levicového prezidenta, na němž budu moci svým žákům a žákyním bez problémů demonstrovat, co skutečně znamená být „levičákem“. Představuji si muže či ženu, kteří nesnižují lidskou důstojnost kohokoli, mají smysl pro spravedlnost a spolupráci, neberou lidem svobodu a pocit sounáležitosti, povzbuzují v nich naději, optimismus i vzájemnou důvěru.

V něčem ale Miloš Zeman bezesporu edukativní funkci plní. Když se 17. listopadu postavil vedle Martina Konvičky na pódium ozdobené masivním nápisem „Ať žije Zeman“, dal znovu jasný obsah pozapomenutému slovu „papaláš“. Hlavně se nám však přímo před očima odehrála závěrečná scéna z Orwellovy Farmy zvířat. A to se mým žákům a žákyním může u maturity docela pěkně hodit.

    Diskuse (14 příspěvků)
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    December 7, 2015 v 9.1
    Je Zemanův obraz ve třídě povinný?
    Z čeho vyplývá tato povinnost? Ze zákona? To snad ne. Z nařízení ministerstva školství?
    Nemůže o tom rozhodnout ředitel školy?

    V Německu portrét prezidenta ve třídách nevisí. A to přesto, že za Joachima Gaucka se před dětmi stydět nemusíme.
    JP
    Jan Potměšil, právník - státní správa
    December 7, 2015 v 11.14
    K rozhodnutí soudu o (ne)legálnosti blokády na Modravě
    Ocenění Mánka je samozřejmě absurdní, ovšem přesto pro přesnost musím upozornit, že rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o blokádě na Modravě (ve skutečnosti dle intencí žaloby o tom, že "shromáždění", za které byla blokáda žalobou označena, nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem) bylo již podruhé zrušeno Nejvyšším správním soudem, tudíž od daného rozsudku nelze odvozovat jakékoliv úvahy (zrušená rozhodnutí KS v Plzni jsou jaksi populárnější než ta zrušující od NSS).

    Blíže viz zde: http://www.nssoud.cz/Blokada-v-lete-2011-v-oblasti-tezby-v-Narodnim-parku-Sumava-nebyla-podle-Nejvyssiho-spravniho-soudu-shromazdenim-ve-smyslu-zakona-o-pravu-shromazdovacim/art/2280?tre_id=205
    Jiří Kubička, psycholog
    December 7, 2015 v 11.47
    Obrazy prezidentů
    Žádná povinnost mít ve školních třídách portrét presidenta není. Ve většině pražských škol ani portréty M.Z. nikdy nevyvěsili, nevím, jak je to jinde. Prezidenské portréty se začaly sundávat už za Klause.
    Eva Hájková, penzistka
    December 7, 2015 v 12.1
    Portrét hlavy státu ve třídě
    Jestli on to nebude zvyk ještě z dob monarchie. Zvyk je železná košile.
    Saša Uhlová, novinářka
    December 7, 2015 v 12.15
    ad portrét
    portrét v titulku vnímám jako metaforu, v mnoha třídách opravdu není
    IH
    Ivo Horák
    December 7, 2015 v 12.33
    Obraz prezidenta
    Co se týče vyvěšování obrazu prezidenta ve školních třídách, zdálo se mi, že by u něho mohlo zůstat. Domnívám se, že se jedná o tradici, a ty je na místě aspoň zpravidla zachovávat. Proč ten minulý čas a podmiňovací způsob? Tradice má "sedm životů" jako kočka, ale to neznamená, že snese mnoho jedu. A toho dostává už třináctý rok víc a víc kapek.
    Chtěl bych ještě komentovat, že pěkný článek Dagmar Daňkové z mně nejasného důvodu předpokládá, že Miloš Zeman je prezidentem levicovým. Opravdu není a ani před zvolením do nejvyšší funkce nebyla Zemanova politika levicová. Nanejvýš středová. Nikdy však ne tak špatná jako nyní.

    P.S.: Tu nelehkou úlohu vysvětlovat levicové hodnoty dětem paní Daňkové závidím.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    December 7, 2015 v 13.40
    Levicový prezident?
    Pane Horáku, však také autorka textu u jména M. Zemana onen predikát "levicový" dávala zásadně do uvozovek.

    --------------------------------

    Ale ještě k té levicovosti prezidentů: v Německu měli v mnoha posledních desetiletích s jedinou výjimkou samé konzervativní (tedy přinejmenším v tendenci "pravicové") prezidenty. Ale - snad s jednou jedinou výjimkou - se jednalo o skutečné autority, které by se nikdy nesnížily ani ke zlomku toho chování, kterým M. Zeman "obšťastňuje" tento svět.

    Vůbec, jmenovitě v souvislosti s aktuální migrační krizí se pojmy "levicový" a "pravicový" promíchaly mnohdy až k nepoznání; a nejpozději od této chvíle už nemůže platit obvyklý automatismus, že "levicový" znamená zároveň "humánní".
    Petr Uhl
    December 7, 2015 v 14.0
    Autorka netvrdí, že portrét prezidenta republiky ve školní třídě je povinný,
    pane Kolaříku. Ani Vy já to nedáváte do úst, pravda. Ona ale dokonce o něm ani nepsala, psalo se to nad jejím textem v titulku a v takzvaném perexu, který většinou píše až redakce. Obraz státníka (v mém dětství ještě Beneše a Stalina) tu je tradicí, stejně jako státník na poštovních známkách, odvozenou z kultu TGM. Neznám jinou zemi, kde by to ve školních třídách bylo zvykem.

    Přesvědčivý text Dagmar Daňkové má jednu vadu. Autorka tvrdí, že „levicový prezident by měl hledat způsoby, jak pomoci tomu, aby byla inkluze (ve školství) provedena správně, ve prospěch dětí…“ Tím ovšem popírá smysl ústavní role prezidenta republiky, která je – s výjimkou jmenování předsedy vlády po povinné demisi vlády – pouze ceremoniální a protokolární. Prezident je jen notář, prohlásil jednou správně Vladimír Špidla. Nedivme se však omylu Dagmar Daňkové, nejméně tucet českých zákonů přisuzuje tomuto ústavně neodpovědnému činiteli působnost (pravomoc?) činit věcná rozhodnutí, za něž je pak ústavně (politicky, nikoliv trestněprávně) odpovědná vláda, a případně za ně není odpovědný vůbec nikdo. Česká společnost byla vždy náchylná k anarchii (k bezprávnosti).

    Názor Dagmar Daňkové, že prezident by měl to či ono dělat, jen posiluje všeobecné mínění o jeho vedoucí roli ve společnosti – hned dva názory v ní převládají: jedni by v prezidentovi viděli rádi monarchu s absolutními pravomocemi, druzí by dali přednost „vládě pevné (byť i neurozené) ruky“. Třetí postoj, vykazující prezidenta do ústavních mezí, je poměrně vzácný. A naše čtvrtá skupina, která tvrdí, že české společnosti by prospělo, kdyby její stát byl republikou bez prezidenta, obdobně jako ve Švýcarsku, tvoří bohužel jen nepatrnou hrstku.

    A pokud jde o levicovost Miloše Zemana, tu snad shledává jen člověk, který soudí, že fašismus (včetně nacismu, tedy německého národního socialismu) byl levicový. Několikrát jsem se po roce 1989 s takovým názorem setkal, ale Dagmar Daňkovou z tohoto bludu nebo mystifikace nepodezírám, ona je slušný člověk. Pokud si Ivo Horák znovu přečte, co o „levicovosti“ Miloše Zemana píše Dagmar Daňková, snad uzná, že ona právě ukazuje, že Zeman levicový není, i když, dodávám já, mnoho významných sociálních demokratů – Michal Hašek, Karel Březina, Jiří Zimola, Marie Benešová, Stanislav Křeček, Milan Chovanec a možná i Bohuslav Sobotka to veřejně tvrdí, ba dokonce – a to je už úplná katastrofa – si to někdy i myslí. To jsou ovšem hrobaři české sociální demokracie.
    MP
    Martin Profant
    December 7, 2015 v 14.42
    Petrovi Uhlovi
    Myslím, že způsob, kterým DD ten problém prezidenta s inkluzí nastínila, je korektní:
    a) Popsala, co by podle jejího názoru levicový prezident neměl;
    v tomto bodě bych měl drobnou výhradu, myslím, že to, co udělal Zeman, by neměl dělat žádný slušný prezident (a rovnice "levicový=slušný" neplatí, leda jako imperativ); Zeman ovšem není ani levicový, ani slušný prezident.
    b) Řekla, co by od levicového prezidenta očekávala: "měl by hledat způsoby..."; nečetl jsem to jako: "odpovídá za nalezení způsobů...", ale spíše: "dobrý levicový politik musí vědět, že je to jedna z rozhodujících agend levice v naší situaci...", protože vyloučení z plného přístupu ke vzdělání dnes stanovuje jednu z nejstrmějších nerovností; větší, než tomu bylo kdy v minulosti.
    c) Explicitně uvedla, co by měl dělat, pokud nemůže pomoci -- což by bylo protismyslné, kdyby předpokládala, že své funkce je za řešení spoluodpovědný.

    Souhlasím s vámi, je potřeba stále zdůrazňovat, že funkce prezidenta je u nás po výtce ceremoniální, s výjimkou hrstky kompetencí, ale DD nijak nemluvila ve prospěch jiného názoru.
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    December 7, 2015 v 15.44
    Pane Uhle, vím, že to autorka netvrdi
    Moje otázka byla spíše rečnická, a obsahovala už návrh řešení vzniklé situace: Zemana prostě sundat, a odnést ho na půdu :-)

    Domnívám se, že ta tradice je skutečně dávno zralá na opuštění. Ostatně, Zeman sám chce všechno měnit (jmenování profesorů atd.), tak proč nezačít zrovna tímto.

    Ohledně "levicového prezidenta": Zeman se tak především označil sám, a na to asi autorka naráží.
    + Další komentáře