Dokud nás Miloš Zeman neubaví k naší vlastní smrti
Zuzana VlasatáSlušní Češi se se ve vší vážnosti pohoršují nad Zemanem. Kdežto on si z toho nic nedělá. Co zbývá, když dojde dech „hejtům“ a „LOLům“?
Promiňte, ale mě už ty vtípky o Zemanovi nebaví. Jak je tak sleduji — na Facebooku, kde jinde, když do hospod nechodím —, všímám si, že mají jednoho společného jmenovatele. Nemíří k podstatě věci.
Náš prezident je komplikovaná osobnost. Ale namísto toho, abychom se zabývali skutečným významem toho, co dělá a říká, se smrtelnou vážností se v jistých kruzích tváříme, že kdo si nedělá čurinu z Emzáka, jako by ani nebyl slušný Čech.
Miloš Zeman je složitý soupeř a okázalé pohoršování se nad jeho výstřelky, poklesky, nad jeho vzhledem či „úrovní“, ke kritice, která by mířila správným směrem, vůbec nestačí. Což jsme si mohli v celé kráse připomenout při 96. výročí vzniku Československa, kdy Miloš Zeman uděloval státní vyznamenání.
Prezident zahájil svou řeč na slavnostní ceremonii větou: „Doufám, že odpustíte drobnou únavu v mém hlase, způsobenou tím, že jsem se právě dnes vrátil z úspěšné návštěvy Čínské lidové republiky.“
Dodejme, že návštěvu Miloš Zeman absolvoval s miliardářem Petrem Kellnerem, jehož PPF, respektive firma Home Credit, nabízí Číňanům úvěry. Zřejmě náš státní zájem…
Jako podnikatelský doprovod státní návštěvy se svezl i šéf Home Creditu Jiří Šmejc. Prezident se z Číny — kterou také nezapomněl ujistit o tom, že česká vláda respektuje její územní integritu, odmítá se vměšovat do jejích vnitřních záležitostí a neuznává tibetskou exilovou vládu — vracel letadlem pronajatým finančními skupinami PPF a J&T…
Za tohle se Miloš Zeman v přímém přenosu veřejnoprávní televize ze slavnostní události k příležitosti možná nejdůležitějšího českého státního svátku pochválil. A moc dobře věděl, koho tím vyprovokuje k výrokům o pošlapávání polistopadové politiky.
Demonstrace síly? Ano.
Jenomže ono to není tak jednoduché. Miloš Zeman polistopadovou politiku taky „pošlapává“ vyzdvihnutím Františka Kriegela, který jako jediný v roce 1968 odmítl podepsat moskevský protokol a kterému letos zastupitelé Prahy 2 neudělili čestné občanství, protože… byl komunista.
Letos Miloš Zeman ocenil Boženu Fukovou, která, když se v roce 1968 v Národním shromáždění schvalovala okupace, byla spolu s dalšími třemi statečnými poslanci proti. Božena Fuková ještě žije, tudíž dostala medaili Za zásluhy letos. František Kriegel se jí, pokud prezident splní svůj příslib, dočká in memoriam příští rok.
Co ale spustilo nejvíc reakcí a komentářů? Miloš Zeman ocenil trojici umělců: Lucii Bílou, Roberta Sedláčka a Filipa Renče. A moc dobře věděl, že se budeme pohoršovat a mluvit o zneužívání vážených symbolů k vyznamenání lidí, kteří ho de facto podpořili v jeho volební kampani. Režisér Jan Němec, oceněný v roce 2002 Václavem Havlem, už taky stihl na protest svou medaili Hradu vrátit.
Ovšem než se zapomeneme u polemiky, zda Bílá, Renč nebo Sedláček tomuto státu skutečně něco dali, ptejme se, v čem je přínosnější přednosta ortopedické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka Pavel Dungl, který prezidentovi roce 2012 operoval šlachu v palci levé nohy.
V tom, že ji operoval prezidentovi? Ano, Miloš Zeman ocenil své „kamarády“, ale u doktora nám to vadí méně než u umělců… Kolik jiných vynikajících lékařů a lékařek se vyznamenání nikdy nedočká?
A když už jsme u toho. Komentářové stránky a sociální sítě jsou zaplavené pohoršením nad tím, že režisér Robert Sedláček dorazil na slavnostní ceremonii, dle očekávání, ve fleecové bundě. Čekali jsme mimozemšťana, mimozemšťan přiletěl. Svět se točí dál.
Ale co naše popová diva, která „rozdává radost milionům lidí“? To jenom mně připadalo, že Lucie Bílá dorazila v kostýmu na Halloween? Takovém tom kostýmu, kdy máte vypadat jako — promiňte, ale musím to napsat — kurva maskovaná za jeptišku? A seděla tak vedle vdovy po vojákovi, jenž zemřel na misi v Afghánistánu?
Z jiného soudku: Kolik vtipálků na Facebooku (ti dva tři přátelé z ekologicko-aktivistických kruhů prominou, vím o vás!) se pozastavilo nad tím, že Dana Drábová dostala medaili Za zásluhy o stát v oblasti VĚDY? Dana Drábová je úřednice, nikoliv vědkyně. A v přímém rozporu se svým postavením kontrolorky se zasloužila o spuštění jaderné elektrárny Temelín.
A tak bychom mohli pokračovat. Miloš Zeman ocenil osobnosti se skutečně úctyhodnými příběhy (Josef Toufar, Antonín Kalina, Natalija Gorbaněvská a mnozí další). Pronášel sympatické věty o tom, že stát, který se neumí starat o své děti, si nezaslouží úctu, nebo o tom, jak si s paní Gorbaněvskou podali ruku na to, že demokratické Rusko se za dvacet let stane součástí rozšiřující se Evropské unie.
Dál můžeme spekulovat. Využil Miloš Zeman (zasloužené) popularity sira Nicholase Wintona a dalších k tomu, aby vyvážil pochybnosti o jiných oceněných? Vyznamenal Winstona Churchilla proto, aby se o nás psalo v britských médiích a aby spojil své jméno s velkým státníkem?
Při tom všem zmatku a spletitosti vztahů, významů a symbolů samozřejmě nesmíme zapomínat, že Miloš Zeman ocenil ty, kteří prostě jen konvenují jeho představám o tom, co je správné. Anebo ty, kteří mu v minulosti nějak posloužili. V pochopení těchto souvislostí samozřejmě spočívá klíč k pochopení Miloše Zemana.
Náš prezident není prvoplánový zmetek. Je to zkušený a velice inteligentní člověk, který se absolutně netrápí tím, že se nad ním pohoršují intelektuální či občansko-právní a všelijaké alternativně smýšlející kruhy. Říkejme tomu arogance. Možná dokonce definice arogance. Miloš Zeman se dopouští naprosto nepřijatelných věcí. Ale dokáže také vyrazit dech i něčím veskrze dobrým.
Opírá se o část společnosti, která je zklamaná polistopadovým vývojem, a svůj hněv míří k městské liberální inteligenci, v níž spatřuje hlavního viníka. Nemusíme s tím souhlasit, ale pokud nepochopíme, v čem je jeho díl pravdy, nikdy ho nedokážeme přesvědčivě usvědčovat z jeho omylů či lží.
Jestliže si myslíme, že ho „porazíme“ jen absolutním odmítáním a surovým výsměchem, musíme počítat s tím, že v posledku porazíme hlavně sami sebe. Neboť budeme splňovat obraz lidí, proti kterým se prodral na Pražský hrad. Budeme hrát přesně roli, kterou nám Zeman sám předepsal. A je možné, že nám dojde dech dřív než jemu.
Nicméně nikdo už mu neodpáře, že se dostal ke svému úřadu díky nacionalistické kartě (ať sám je spíš jen populista), kterou zahrál mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby. Koneckonců i proto udělil státní vyznamenání Winstonu Churchillovi (http://tomaskrystlik.blogspot.cz/2014/10/za-co-udelil-zeman-rad-bileho-lva.html). Že to bude mít však podobu karikatury a že stereotyp "národa lokajů" povýší na realitu, to jsem nečekal...
A také nepochopíme proč jsme my vzdělané měšťanstvo nebyli schopni zaštítit naše politicko společenské pravdy a zájmy Schwarzenbergem................. dodal bych.
Tak mě napadlo, kdy až/už začaly vznikat obdobné příručky učené pro šlechtičny a mladé dámy od dvora či už dvorku. Třeba se to v Nedomyšlené společnosti loňského vyznamenaného ještě dočtu (kdy bych se to nedočetl/a?).
Zeman není prezident, protože rozděluje společnost
Flísový útok na plyšový majestát
nebo
Pane prezidente, jděte se vycpat
Zprivatizováno
Řekni mi, koho se zastáváš… česká levice a lidská práva
Co tuchne v rožku pisoárů
A tak dále a dále. Neboť není většího a ožehavějšího problému pro českou levici, než je MZ.
Chci tomu věřit.
Protože by mi pak zbývala jen varinta, že ti, jejichž poblázněné sny o demokracii pod "vznešeným" knížetem byly většinou smeteny, se teď snaží svou frustraci z té prohry otupit nekonečnými blábolivými ataky na MZ. Snaží se svou prohru umenšit jakýmisi studiemi, které dokládají primitivnost jeho voličů. A pritimitivů je samozřejmě více, než jich, osvícených, takže prohra pak tak už nebolí. A každým kopancem do MZ se uleví.
Je to pro ně méně bolestivé, neboť jinak by si museli sáhnout do svědomí. A říct naplno, že volba prezidenta ani v prvním kole prakticky neslibovala žádnou velkou naději pro ČR. Dienstbier byl jen planým přeludem, neboť ve druhém kole se odkopal spíše jako autista. A volit ve druhém kole Kalouska II se nezpitomělým lidem prostě nechtělo. Zeman je z nouze cnost a to přes jeho, více méně očekávané přešlapy, kterých ovšem není tolik, kolika nám bylo strašeno a nejsou tak obrovské, jak je nám sugerováno. Oproti Klasovi a obzvláště Havlovi je to značné polepšení.
Tohle by měl každý slušný a rozumný člověk, i když má MZ velmi nerad, konstatovat. Od těch ostatních to neočekávám. Těm ale nevadí, že jsou, jako poňafávající ratlíci na karavanu, směšní.
překvapuje mne, jak přehledné a malé hřiště jste vykolíkoval těm, kteří se pozastavují nad různými kroky Miloše Zemana.
Kdokoliv se otře o Zemana, je frustrovaný švarcmberkovský monarchista! (Co taky jiného, že? Žádní ještě jiní přeci neexistují!)
Volba prezidenta neslibovala naději - voliči špekulovali, až přešpekulovali - nikomu jinému, než Diensbierovi, MZ nebo KS to přeci nemělo cenu "hodit", protože nikdo jiný přeci nemá šanci. Hm. A podle toho to taky dopadlo.
Nebo má snad každý článek o Milošovi Zemanovi začínat douškou"jako slušný a rozumný člověk píši následující" a pokračovat "volil jsem MZ, a proto mám přednostní výsadu vyjádřit se k jeho postoji xy", případně "nevolil jsem MZ, za což se hluboce kaji a tedy téměř nemám morální právo se k MZ jakkoliv vyjadřovat..."?
Případně se k MZ vyjadřovat výhradně v porovnání s předchozími prezidenty?
To by pro začátek pokusu docílit jisté národní porozumění zatím mohlo stačit.
Tady ty kritiky MZ jsou směšné. Jako kdyby národ mohl vybírat mezi samými Masaryky a protože je hloupý, tak si vybral MZ, který Masarykovi nesahá ani po členky. Přitom je to nesmysl, přesto se tu tato iluze maluje.
Kritika MZ je na místě. Ale tohle už není kritika, tohle už je paranoia, tohle je hon na něj. Dalo se tušit, že neoliberálové prohru neunesou, nejsou zvyklí na ni zvyklí. Proč se ale do této štvanice zapojují levičáci, to je otázka. Ale tak velké překvápko to zas není, levice hraje hodně podle neoliberálních not. Svoje totiž nemá.
Takže se tu bavíme o Zemanovi a o nějakých emigrantkách, které jse cítí uraženy tím, že nesmí do veřejných škol nosit burky. Toť gro toho, co trápí českou levicicovou scénu. Běžný občan na to musí koukat jak blázen. Toho trápí jiné záležitosti. Ale pro něj asi levice už není.
"Neboť není většího a ožehavějšího problému pro českou levici, než je MZ." Spíše je to tak, že není většího příznaku podstatné nacionalistické deformace české levice než je Miloš Zeman na Hradě. Stejně jako byla neschopnost národovecké levice za 1. republiky prosadit decentralizaci a spravedlivou autonomii pro všechny národy Československa. Stejně jako jsme tehdy měli národní socialisty a soc. dem., dnes máme Zemanovce spolu s ODS (které podporují komunisté stejně jako Gottwald a jeho spolustraníci volili za 1. rep. Beneše prezidentem) a zbytek v podobě sobotkovské ČSSD.
Ani nového Masaryka bych si nepřál, pokud by nesplnil sliby a nedodržel dohody, které dal ten opravdový. O penězích od krajanů z USA ani nemluvě.
Než karikatura císaře pána, než lokaje převlečeného za monarchu, který se potácí na Hradě před korunovačními klenoty, není lepší přece jen legitimní císař a král? Zkrátka pro mě stokrát lepší originál než zkopírovaný zmetek.
Šlechetný král Miroslav byl jen v pohádkách. Nesmíte je brát vážně.
Stejně tak pravicový tisk, který vám nakuká něco o opilém MZ, který se potácí mezi korunovačními klenoty. Jste zřejmě už dospělý /věkem/ muž, tak zkuste přemýšlet sám. S pohádkami a pravicovým tiskem žádný posun vpřed neuděláte. S tím se maximálně budete motat v bludu jakéhosi podněmeckého čeství . Což je přesně ten národovecký primitivismus, před kterým ostatní varujete.
Navíc bioinženýrství zaznamenává značné a rychlé pokroky, za nějaký čas, si budeme třeba moci vypěstovat i Karla IV.-druhého...
Česky mluvící etnikum si mělo raději uchovat český a moravský slovanský folklór a tradice, kdežto vládnutí a řízení ekonomiky svěřit do rukou někoho blízkého a schopnějšího. Viz koncepce Huberta Gordona Schauera. Mohu zde snad tento můj názor vyjádřit...
Kdo vezme roli Riegra?
Vaše upřednostňování monarchie před republikou též nesvědčí o demokratickém duchu. Skutečný demokrat - stoupence vlády lidu - preferuje volené zástupce, ne někoho, kdo vládne jen proto, že se kdysi někomu narodil.
Rasismus je ideologie rozlišující nadřazenost etnických skupin, nikoli národů, a to podle biologického klíče. Takže tady to neplatí, Češi jsou si s Němci biologicky jedni z nejpodobnějších. Byli jediným národem, který chtěli nacisté asimilovat. Nizozemce, kteří mluví v podstatě německým nářečím, asimilovat nechtěli. Věděli proč. Věděli, že se Češi opět přizpůsobí.
Velkoněmectví je koncepce, která měla v 19. století sjednotit všechny Němce v jednom státě.
Otázka po racionálním převzetí německého jazyka a přihlášení se k německému národu byla v rámci českého národního obrození legitimní otázkou. Čeština byl zastaralý jazyk, a bylo nutné všechno vědecké názvosloví nově vytvářet. Tím vědci ztráceli čas nad jinými národy a uvědomovali si to. Legitimně se potom ptali: Není výhodnější stát se součástí velkého národa, který toto už má za sebou a podílet se na jeho vědeckém rozvoji? Bylo to v době, kdy v češtině nebylo možné napsat ani kuchařský recept. Bylo to na rozhodnutí tehdy vytvářejícího se českého národa, nikoli nějakých "rasistů" a "velkoněmců", kterými rád propagandisticky strašíte. Třeba Irové se rozhodli pro angličtinu. Český národ se tak nerozhodl a historicky zkusil vytvořit vlastní stát. Že spousta věcí při vzniku tohoto státu nebyla košer, to víme, a slavíme proto 28. říjen s určitou hořkostí, chladem, nejistotou, zda to máme ještě vůbec slavit, když si Češi rozbili i podruhé stát (později federaci), kterou již považovali za vlastní.
Jestli si myslíte, že Češi si vládli doposud úspěšně (nemyslím to, že si dokázali etnicky vyčistit svůj prostor), máte možnost argumentovat. A začněte čísly a tím, s jakou vřelostí se česky mluvící občané ke své státnosti hlásí...
Vždyť ty blbosti nemají hlavu ani patu. Čeština je jazykově mnohem bohatější než němčina a kdyby ti vaši předci na 300 let nezarazili její vývoj, nemuseli by Češi nic dohánět. Vlastní stát si Čechové nevytvářeli, oni jej pouze obnovovali. Měli jej v době, kdy Němci mimochodem žádný vlastní stát neměli. A tak by se dalo pokračovat. Jak jsem psal zkraje, to, co píšete jsou jen žvásty. Úrovně tak ideologů nechvalně známých německých stran. Etnicky vyčištený prostor - kde jsou v Německu "nevyčištěné" prostory? Chcete vyčítat Čechům, že necítí soudržnost na základě krve jako Němci?
Je to z vaší strany demagogie v duchu německého nadřazenectví. Zavání to silně rasismem. Jestli takováto argumentace nechává chladným ostatní, mě ne. Ale jsem demokrat a odpovím demokraticky. S demagogy, propagujícímu německou, tedy rasovou nadřazenost diskutovat nebudu. Není už o čem.
Český i německý moderní národ vznikl v 19. století. Těžko tedy Češi nebo Němci mohli mít dříve svůj vlastní stát. Existovaly zemské národy reprezentované šlechtou, některé z nich se sdružovaly pod osobu panovníka a více či méně volně pod společné úřady. Jako tomu bylo v případě Zemí svatováclavské koruny (lidově českých zemí - Čechy, Morava, Slezsko, Horní a Dolní Lužice, Chebsko, za Karla IV. zde patřilo i Braniborsko). Onen český král byl mimochodem vazalem (podřízeným) Římského krále či císaře, panovníka Svaté říše římské (NÁRODA NĚMECKÉHO). Panovník Svaté říše římské byl někdy zároveň českým králem, někdy byl zároveň taky rakouským arcivévodou, moravským markrabětem, saským nebo bavorským vévodou, falckým falckrabětem nebo uherským králem. Čeští králové zvali na území Českého království, ale i na Moravu nebo do Slezska běžně německy mluvící kolonisty, ti zde našli na stovky let svůj domov. Mezi jazykem, kterým mluvili, se nerozlišovalo, často záleželo spíše na rodném jazyce matrikáře. A to nemluvím o asimilovaném původním neslovanském (keltském a germánském) obyvatelstvu. "České" stavovské povstání v letech 1618-1621 vedl Jindřich Matyáš Thurn, německy mluvící šlechtic. Těch "300 let" (ve skutečnosti 170 let) byla potlačována víra, nikoli národnost v moderním smyslu. Češi stejně jako Němci v době národního obrození žádný "svůj" etnický stát neobnovovali. Chtěli vytvořit nový. Logicky prostě nic "obnovovat" nemohli. Bylo to jen takové romantické slovíčkaření.
Vaše "soudržnost" na základě krve, je hloupost. Dnešní Češi a Němci jsou jedni z geneticky nejpříbuznějších národů na světě. Pokud jde o bohatost jazyka, na rozdíl od vás jsem nikdy nenapsal, že jeden z jazyků je bohatší než druhý. Četl jste v originále Goetha, Heineho, Hegela, Nietzscheho, že to můžete posoudit? Nebo jste četl Palackého Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě v originále, tedy německy?
Těžko se s vámi dá diskutovat. Ne proto, že píšete, že kvůli tzv, vašemu "rasismu" nebudete, ale proto, že tu věcně vůbec nediskutujete.
Příkladně srovnání záznamů rozhlasových zpráv na stanici Deutschlandfunk z roku 1940 a 2014 dnes nabízí českému občanu obraz dvou absolutně odlišných kultur.
Nespokojenost nad propadem a rozkvětem jazyka bych považoval za méně vzrušující, než třeba porušování lidských práv.
A to až do té doby, kdy jednomu slovo zůstane trčet v krku....bych dodal.
Vašimi příspěvky se táhnou jak červená niť neustálé ataky na českou státnost, obzvláště nemáte rád Beneše. Vše vyvrcholilo, když jste navrhl, že "Česky mluvící etnikum si mělo raději uchovat český a moravský slovanský folklór a tradice, kdežto vládnutí a řízení ekonomiky svěřit do rukou někoho blízkého a schopnějšího".
Tohle už přesáhlo meze. Výklad je neodiskutovatelný. A pokud mé reakce na tohle byly dle vašeho názoru na hranici kodexu slušné diskuse, tak to, co tu reakci vyprovokovalo, bylo daleko za tím.
Pane Petrasku,
problém onoho naprosto odlišného obrazu kultur zobrazeného v záznamech rozhlasových zpráv z Německa z let 1940 a 2014 u nás je ten, že český probenešovský nacionalista (nejen z těchto diskusí jako je pan Ševčík) je vnímá nepřátelsky oba a nečiní mezi nimi rozdílu. Zatímco tento rozdíl dokazuje, že německá společnost prošla na rozdíl od té české za posledních 75 let výraznou sebereflexí.
Přidáváte se k pravicové štvanici na MZ. Stojíte v jedné frontě s lidmi, kteří teď pokrytecky řvou, i když předtím drželi ústa, když Klaus amnestoval všechny své zlodějské kumpány a ukázal tak pravý charakter naší "demokracie". To byl největší útok na demokracii! Zemanovy citace předešlých vulgárních výroků jiných našich činitelů, doplněných jeho vlastní, jsou možná přestřelením, ale proti krokům jeho předchůdců jsou naprosto marginální. Jenže, jak se dalo tušit po volbách, ta nedemokratická část společnosti, která na něj neustále pořádá štvanice, se s jeho vítězstvím nesmíří. Připočítávám vás, vzhledem k vašim neadekvátním vyjádřením, k nim.
PS. Němci prošli takovou sebereflexí, že si dali, 70 let po válce, Den odsunutých. Po válce léta pokory, po mizení pamětníků revanšismus. Ten rozdíl tedy není takový, jaký býval. Bohužel.
Za druhé: Hitlerova NSDAP v žádných volbách nedostala nadpoloviční počet hlasů německých voličů; to že se Hitler nakonec přesto dostal k moci bylo výsledkem partajních tahanic a zákulisních jednání, ale především naprosté bezskrupulóznosti jeho metod při jeho cestě za absolutní mocí, díky čemuž všechny své protivníky jednoho po druhém vyřadil ze hry.
A za třetí: přesto je historickým faktem, že německý lid hitlerovskou tyranii připustil (a do nemalé míry se s jeho způsobem vládnutí skutečně identifikoval) - to je ovšem dneska převážnou většinou německé veřejnosti chápáno jako setrvávající a v podstatě nesmazatelná historická vina. Že se někdo takový jako Hitler svého času dostal k moci bylo svým způsobem opravdu odrazem (a obrazem) tehdejších společenských poměrů - Německo bylo rozvráceno chaosem politickým i ekonomickým, a Hitler se tu mohl do značné míry jevit jako zachránce z onoho chaosu.
Na straně druhé, takovým stupněm rozvrácenosti současná česká společnost přece jenom zdaleka netrpí; a jestliže si - a to zcela svobodně - jako svého představitele nedokázala zvolit nikoho jiného nežli právě M. Zemana, ačkoli jeho pravý charakter z jeho dosavadního působení v politice musel být už každému dostatečně zřejmý, pak se nedá nic dělat, ale to skutečně vypovídá leccos o charakteru české společnosti a jejích hodnotách.
Zeman se, na rozdíl od Hitlera, nejevil české společnosti jako zachránce, byla to z nouze cnost. V žádném případě jeho vítězství ve druhém kole nenapovídá nic špatného o charakteru české společnosti a jejich hodnotách. V případě jeho prohry by to tak už nebylo. Zdravý rozum zůstal zachován alespoň běžné populaci, když se "inteligence" nechala vybláznit. Ne poprvé, jak nám říkají dějiny.
Naše společnost je rozvrácená. Nenamlouvejte si, že když pár lidí při hokeji poskakuje na Staromáku, že jsme jedna rodina. Nejsme.
Při tomto systému ani nemůžeme být. A věřte, že to není MZ, který se na štěpení podílí. To se radikálně zvětšilo, když Kadlovci začali pochodovat Prahou a vnucovali lidem svůj názor. A zatraceně se polarizovalo po vítězství MZ, protože nedemokratické skupiny nedokáží jeho vítězství přijmout. A je vcelku jedno kdo z oponentů jejich projektu by vyhrál. My teď máme tři možnosti. Buď se nechat zahnat do her těchto nedemokratických skupin a dělat jim UI, nebo ustoupit jim, nebo neustoupit. A brát jejich hysterické mediální výlevy jako folklór, usmívat se jejich pokryteckým blábolům. Viz tento případ. Hašek tohle vše už dávno znal. Stačí si zalistovat v jeho knihách a přečíst si třeba, že "Šafář Nykles byl vožralej jak prase a pan správce byl trochu veselej". Pochopíte, že tohle oblbování je staré jak lidstvo samo a vše tady už jednou bylo. A protože to není poprvé, tak je to vždy už jen fraška. Nehrajte ji s těmi pány. Časem by vám mohla být hanba. Jsou sice takoví, kteří ve svých bludech zůstanou, protože se raději mýlí s Kalouskem, než aby měli pravdu se Zemanem. Ovšem s těmi bych o tom nediskutoval.
Den odsunutých Němců je dobrý počin, jsem za něho rád a odčinil i třeba památku mé česky mluvící prapratety, moravské Němky, která uměla výborně česky, nikomu neublížila, nesouhlasila s nacismem, leč nemohla to dokázat. Utekla sama se dvěma malými dětmi z jižní Moravy až do Bavorského lesa. Nebyla vůči Čechům zahořklá, i když mohla být. O žádném "renvanšismu" schválením Dnu odsunutých nemůže být řeč. Je revanšistický i svátek sv. Václava, který s Němci spolupracoval?
Souhlasím s Vámi, pane Švečíku, když někdo poskakuje na Staromáku při hokeji, nevypovídá to o soudržnosti nějakého národa. Krize českého národa tu je, je podstatná a vymýšlením nepřátel a strašením před Landsmanschaftem nic nespraví.
Vaše tvrzení mě neohrožují. Ohrožují vás. Je vaší škodou, že si to neuvědomujete a vystavujete veřejně na odiv propagandu srovnatelnou s tou nejhorší, jaká zde v dějinách snad existovala - český folklor pod německou vládou.
Co se týká MZ nechápete. Nejste bohužel zde sám. Mě je MZ vcelku šumák. Není to můj šálek kávy. Je toho vcelku dost, co na něm odsuzuji.
Ale. Pokud jej průhledně pokrytecky kritizují ti, kteří jsou daleko horší než on a kteří svou kritikou nesledují nápravu k lepšímu, ale pouze to, aby jej jako politického soka odstranili, budu se proti takovéto "kritice" hlasitě ozývat. Tak hlasitě, jak by se měl ozvat každý člověk, který se cítí demokratem.
Což se asi netýká těch, kteří by rádi sloužili jako poddaní svému feudálu - nevolenému králi, či císaři. Takže nevím, zda mé pocity pochopíte.
Napřed ale jedna věcná poznámka: Hitler prezidentem byl, jenom - jak už jsem zmínil - on se jím "zvolil" sám, po smrti Hindenburga prostě převzal veškeré jeho pravomoci.
Ale nechme teď stranou historická srovnání a paralely; podívejme se jak uvedeno na nejvlastnější jádro celého problému.
Nakonec jde o jedno jediné: bylo to legitimním a ospravedlnitelným počinem, volit Zemana za okolností, kdy hrozilo zvolení Schwarzenberga?
Tak za prvé: jak už jsem zmínil dříve, v této volbě v podstatě nebyl jediný z kandidátů, kterému by bylo možno s plným přesvědčením dát svůj hlas. Táňa Fišerová a Jiří Dienstbier - pravděpodobně slušní lidé, ale bez politického charismatu, pro nejvyšší státní funkci prostě nedostatečná síla osobnosti.
(Kníže) Karel Schwarzenberg: bezpochyby milovník starých pořádků, namnoze působící jako oživlá figura z panoptika voskových figurín, ovšemže pravicového smýšlení, v některých případech skutečně až neomaleně působícího. Na straně druhé - podle všeho osobně solidní charakter, s mravními zásadami, po celá dlouhá léta účinkování ve vysoké politice nespojený ani s jediným skandálem; v českých poměrech až téměř neuvěřitelný fakt.
Miloš Zeman: svého času, totiž v době restaurace kapitalismu utrženého ze řetězu a za naprosté dominance pravicového myšlení se jevil být opravdu nadějí české politiky, aby se ale postupem času čím dál tím stával její ostudou.
Jedním ze základních omylů ohledně M. Zemana je to, že on je považován za socialistu srdcem i duší, tedy za někoho, kdo to myslí dobře s "chudým lidem".
Jiří Hanák, dlouholetý komentátor deníku Právo, a sám přesvědčený sociální demokrat, znovu a znovu připomínal, jaká byla skutečná politická cesta M. Zemana: po listopadovém převratu totiž založil ne snad nějakou socialistickou, nýbrž l i b e r á l n í (!!) stranu; a teprve poté co zjistil, že s nějakým liberalismem v českých podmínkách nebude mít šanci, tak tedy až poté v sobě náhle objevil sociální přesvědčení, odtroubil svůj liberální projekt, přestoupil do strany sociálně demokratické, a díky svým nepochybným vůdcovských schopnostem se v ní ve velice krátké době propracoval až do vrcholné pozice.
To znamená: status M. Zemana v české politice jakožto představitele sociálních myšlenek se tu daleko spíše jeví ryzím politickým konjunkturalismem, kdy jistá osobnost posedlá touhou po moci a po slávě šplhá do vytoužených výšin po těch žebřících, které se právě namanou.
Tato prvotní motivace M. Zemana po vlastní prioritě pak profilovala veškeré jeho další jednání; přičemž on se tuto svou reálnou motivaci ovšem vždy snažil prezentovat jako nezištnou činnost pro blaho ostatních. Reálnou výslednicí tohoto jeho vnitřního konfliktu je jeho setrvalé p ó z é r s t v í, se kterým předstírá osobní a mravní kvality, kterým však v žádném případě neodpovídá vlastní charakter jeho osobnosti. Je ovšem skutečností, že velká část populace mu tuto jeho hru nedokáže prohlédnout; M. Zeman totiž disponuje skutečně jedinečnou schopností prezentovat natolik přesvědčivě své politické cíle, že se opravdu může zdát, že jeho názorům nelze nic podstatného vytknout.
Další specifickou vlastností politika Zemana je ovšem jeho až neuvěřitelná neomalenost na politickém kolbišti; a to zdaleka nejenom na tom domácím. Naprosto jasně se to ukázalo svého času například při jeho návštěvě Izraele před několika lety, v jeho funkci předsedy vlády.
Konflikt izraelsko-palestinský: celá desetiletí se komunistický režim zcela jednostranně stavěl za práva palestinského obyvatelstva, zatímco Izrael byl podle režimní propagandy vždycky jenom ten zlý agresor. Asi právě tohle je ten důvod, proč Zeman - v jakési postpubertální vzdororeakci - se postavil zase stejně tak jednoznačně a stejně tak jednostranně na stranu Izraele. Zatímco celý civilizovaný západní svět se snaží namáhavě nalézat nějaký - jak je to jenom za daných podmínek možné - vyvážený postoj mezi právem židovského státu na vlastní existenci a mezi právem palestinského obyvatelstva na totéž, pak se tu zčistajasna objeví jakýsi český Zeman, a ví jednou provždy: Izraelci jsou ti dobří, a Arabové ti špatní!
Nejen až teď v Číně, ale už tehdy svou politickou neotesaností Zeman utržil nemalou mezinárodní ostudu; a co hůře, tuto ostudu pak za něj stržil i celý národ a stát.
Zkrátka, sečteno a podtrženo: to že Zeman je vysoce narcistní osobnost posedlá touhou po vlastní dominanci, při svém vlastním sebeprosazování zcela oproštěná od jakýchkoli morálních zábran, a navíc s vyloženě ostudnými způsoby chování - to vše bylo známo už dávno, a bylo to známo už i při prezidentské volbě, naprosto ne až teď.
I kdyby se snad někdo cítil povinován - v rámci boje levice proti pravici - za každých okolností preferovat kandidáta přičítanému (ať právem či neprávem) k levé části politického spektra, i za těchto okolností by se to skutečně muselo důsledně chápat jako jenom nutné zlo. Asi v tom smyslu: Ano, my jsme si vědomi toho, že Zeman je v podstatě bezcharakterní populista, kterému se jedná jenom o jeho vlastní kariéru - ale za daných okolností jsme nuceni před těmito skutečnostmi zavřít oči.
Ve skutečnosti se ale věc jeví tak, že všichni ti obhajovatelé Zemana jsou stále ještě zcela strženi jeho "lidovým šarmem"; jinými slovy, že jsou to p r á v ě ty jeho obhroublé manýry a jeho jedinečná schopnost sžíravým humorem zesměšnit protivníka, které jsou trvalou zárukou jeho setrvávající popularity u nemalé části populace.
Zkrátka: Zeman - tolik je nutno mu přiznat - Zeman má schopnosti být Velkým Vůdcem. A to je pro mnoho lidí stále ještě mnohem větší deviza, nežli otázka charakteru a mravní integrity.
Vidět ušlechtilost KS je stejné, jako vidět chytrost Lucie Bílé. Slabý mediální výtvor. Solidní charakter - člověka který kšeftoval hůř jak porevoluční veksláci, který se tahá se šlapkami, no to už je nad každý další komentář.
A neustálá slepota v tom, že by zde existovali nějací obdivovatelé Zemana. Nikdo takový zde není! Jsou jen zde lidé, kterým se nelíbí současný pokrytecký hon na něj. Neboť dobře vidí, kdo a proč jej pořádá. A ví, že tohle tedy není žádný boj za demokracii, naopak snaha výsledky jejich voleb nedemokraticky zvrátit.
A k tomuto pokrytectví se zde připojuje část levice ani ne tak proto, že by se nechala zmást, ale proto, že nemá koule na to, aby přijala prohru KS, za kterého, oproti veškerému zdravému rozumu, bojovala.