Navrhuji udělení čestného občanství Františku Krieglovi, muži, který v roce 68 zachránil čest Československa. Právě v těchto dnech si připomínáme srpnovou vojenskou invazi, která tu ukončila obrodný proces a uvrhla celou společnost do hlubokého marasmu. Politický a kulturní úpadek pak dusil československou společnost dlouhých dvacet let. Takzvaná normalizace byla obdobím ohnutých zad a pokřivené morálky, která otrávila naši společnost, včetně politiky a z této otravy se vzpamatováváme ještě dnes.

Dnes je 25. srpna. Dne 26. srpna, tedy zítra, si budeme připomínat neslavné výročí kapitulace před okupací vojsk Varšavské smlouvy — tedy podepsání moskevského protokolu devatenácti z dvaceti členů tzv. československé delegace. Jediný, kdo odmítl podepsat tento diktát, byl František Kriegel. Zlegalizovat únos představitelů Československa, souhlasit s přítomností okupačních vojsk a odmítnout dosavadní reformní kurz, to bylo proti jeho hlubokému přesvědčení. Postavit se za svůj názor vyžadovalo mimořádnou státnickou i lidskou odvahu. Nadřadit obecné principy a hodnoty výše než sebe sama — odmítnout podílet se na kapitulaci — to znamenalo vystavit se pro nás těžko představitelnému tlaku. Kriegel počítal s tím, že za střet s Leonidem Brežněvem zaplatí životem.

Takovýto přístup k zásadním otázkám politickým je k zapamatování a k připomínání, i proto, že odvahy se dnes politikům často nedostává. Měl by být vzorem a mementem při rozhodování ve jménu jiných, při rozhodování za jiné a o jiných.

K takovému principiálnímu postoji a velké odvaze si stát za svým člověk nepřijde mimoděk. Srpen 68 nebyl náhodným pohnutím mysli Františka Kriegla, ale výsledkem a důsledkem celého bohatého života,

↗

Život Františka Kriegla byl zajímavý, čestný a hodný příkladu, je rovněž dokladem dynamiky dějin 20. století.

Narodil se v roce 1908 v Haliči do chudých poměrů. Otec zemřel, když Františku Krieglovi bylo jedenáct let, což rodinu uvrhlo do bídy. Chudoba a hlad, kterou zažil v dětství, výrazným způsobem formovala jeho politické názory, později, v roce 1931,vstoupil do komunistické strany. Z důvodu svého židovského původu nemohl studovat na univerzitě ve Lvově, a tak po gymnáziu zamířil do Prahy, kde v německé části Univerzity Karlovy vystudoval medicínu. Nastupující fašizmus v Evropě ho velmi znepokojoval, zapojil se do španělské občanské války proti Frankovi, kde působil jako frontový lékař. Celou druhou světovou válku působil jako lékař na straně spojenců, nejprve ve spojenecké Číně a později jako major americké armády v Barmě.

V poválečné atmosféře hledala Krieglova generace cestu, jak zabránit chudobě a nespravedlnosti, která lidstvo vehnala do světového konfliktu. Odmítnutí společenského uspořádání první republiky bylo pro řadu lidí zcela bez diskuse, otázka, která se vznášela, bylo jen to, jakou cestou se vydat.

V poválečné generaci bylo pro řadu lidí přirozené spojit svoji představu o transformaci společnosti s nadějně vyhlížející komunistickou myšlenkou. I František Kriegel byl aktivním komunistou a později v únoru 48 zástupce velitele Lidových milicí. Nepatřil do úzkého vedení strany, ale jako střední kádr podporoval myšlenku domnívaje se, že se jedná o správný krok na cestě k lepšímu společenskému uspořádání.

To, že se věci ukázaly nakonec jiné, že se celá jedna generace krutě mýlila, že se otevřely dveře krvavému období stalinizmu, víme až s historickým odstupem.

V padesátých letech je Kriegel kvůli svému židovskému původu v rámci antisemitských čistek uklizen z politických pozic. Působí nejprve jako závodní lékař a později se přesouvá do jedné z pražských nemocnic. V roce 1960 odjíždí na Kubu úspěšně tvořit po čtyři roky místní zdravotnický systém. Vrací se zpět a zapojuje se do politického dění coby jeden z klíčových představitelů obrodného procesu zvaného pražské jaro. Po srpnových událostech dál drží odmítavou linii a odmítá se podrobit okupačnímu diktátu. Jako jeden ze čtyř poslanců celého Národního shromáždění hlasuje proti dodatečnému schválení pobytu vojsk. František Kriegel, věrný svým hodnotám a ideálům pokračuje v jejich uskutečňování — tentokrát však už v opozici. Je aktivní součástí disentu, signatářem Charty 77. Do konce svého života je pod dohledem StB. Když v roce 1979 umírá, jeho ženě je znemožněno uspořádat smuteční obřad.

V nejrůznějších diskusích padalo, že na misky vah dáváme na jednu stranu srpen 68 a na druhou únor 48. Pro některé jsou únorové momenty nepřekonatelnou překážkou pro ocenění těch srpnových. Tak ale věci přeci nestojí, nevystavujeme vysvědčení celému únoru 48 a jeho důsledkům. Mluvíme o Františku Krieglovi, který se nikdy — ani ve zmiňovaných funkcích — nezachoval z etického hlediska jakkoliv problematicky. Později, když se vracel k čtyřicátým a padesátým letům, tak v jejich hodnocení na ně nahlížel velmi kriticky. Z různých svědectví i textů formuloval omluvu — čtu ji však tak, že to byla omluva za selhání celé generace, nikoliv pokání za osobní hříchy.

V roce 1988 Václav Havel napsal v poutavém textu, který jsem Vám zasílal, toto: „Mladí lidé v dnešním Československu už dávno nevědí, že tu byli politikové — a dokonce i komunističtí —, kteří byli normálními čestnými a statečnými lidmi, byť třeba tragického osudu; těžko si už umějí něco takového vůbec představit…“ Dnes lze konstatovat, že Havlův výrok je platný více než čtvrtstoletí od jeho vzniku s jedinou výjimkou, tehdejší mladí zestárli a výrok tak platí i pro starší generace.

Nesuďme prosím formální členství, ale berme do úvahy konkrétní činnost a osud. Nenahlížejme na historické situace prizmatem pozdějšího vývoje, ale snažme se je pochopit v kontextu doby. Je to obdobné, jako kdybyste kritizovali účastníky demonstrací v listopadu 89 za zpackanou kuponovou privatizaci, nebo jiné rozkrádání státu v devadesátých letech.

Život Františka Kriegla byl zajímavý, čestný a hodný příkladu, je rovněž dokladem dynamiky dějin 20. století. František Kriegel žil se svou ženou na pražských Vinohradech na rohu ulic Italská a Na Smetance. S Prahou 2 spojil velkou část svého života. Praha 2 by si měla považovat, že tento člověk žil na jejím území a udělením titulu čestného občanství by se k památce a připomínání zajímavého a statečného životního osudu měla připojit. František Kriegel patří k nejvýraznějším politickým osobnostem Československa 20. století. Jeho světový význam a záběr těžko hledá konkurenci.

Jak řekl český filozof Karel Kosík, Krieglovo „ne“ z 26. srpna 1968 se dá v našich dějinách co do významu srovnat jen s jediným dalším odmítnutím — a to Husovým „Neodvolám“.