Navrhuji udělení čestného občanství Františku Krieglovi, muži, který v roce 68 zachránil čest Československa. Právě v těchto dnech si připomínáme srpnovou vojenskou invazi, která tu ukončila obrodný proces a uvrhla celou společnost do hlubokého marasmu. Politický a kulturní úpadek pak dusil československou společnost dlouhých dvacet let. Takzvaná normalizace byla obdobím ohnutých zad a pokřivené morálky, která otrávila naši společnost, včetně politiky a z této otravy se vzpamatováváme ještě dnes.

Dnes je 25. srpna. Dne 26. srpna, tedy zítra, si budeme připomínat neslavné výročí kapitulace před okupací vojsk Varšavské smlouvy — tedy podepsání moskevského protokolu devatenácti z dvaceti členů tzv. československé delegace. Jediný, kdo odmítl podepsat tento diktát, byl František Kriegel. Zlegalizovat únos představitelů Československa, souhlasit s přítomností okupačních vojsk a odmítnout dosavadní reformní kurz, to bylo proti jeho hlubokému přesvědčení. Postavit se za svůj názor vyžadovalo mimořádnou státnickou i lidskou odvahu. Nadřadit obecné principy a hodnoty výše než sebe sama — odmítnout podílet se na kapitulaci — to znamenalo vystavit se pro nás těžko představitelnému tlaku. Kriegel počítal s tím, že za střet s Leonidem Brežněvem zaplatí životem.

Takovýto přístup k zásadním otázkám politickým je k zapamatování a k připomínání, i proto, že odvahy se dnes politikům často nedostává. Měl by být vzorem a mementem při rozhodování ve jménu jiných, při rozhodování za jiné a o jiných.

K takovému principiálnímu postoji a velké odvaze si stát za svým člověk nepřijde mimoděk. Srpen 68 nebyl náhodným pohnutím mysli Františka Kriegla, ale výsledkem a důsledkem celého bohatého života,