Palach ano, překrucování minulosti ne

Miroslav Grebeníček

Zveřejňujeme dnešní, českými médii skandálně dezinterpretované vystoupení poslance KSČM Miroslava Grebeníčka jako komentář.

Každý z nás zanechá po sobě nějakou stopu. Zanechal ji i student filosofické fakulty University Karlovy Jan Palach, jehož oběť je naprosto správné připomínat. Ne, nehodlám zpochybňovat právo skupiny koaličních poslanců předložit návrh na doplnění či rozšíření počtu státních svátků, ostatních svátků a významných dnů.

Nic na tom nemění skutečnost, že mezi předkladateli posuzovaného návrhu zákona jsou i lidé, jejichž světonázorová orientace je značně vzdálená postojům Jana Palacha. V souvislosti se situací, kdy navrhovatelé z celé škály osob a osobností spojených s nejnovějšími dějinami československé státnosti vybrali právě Jana Palacha, se však otevírá širší pojetí událostí let 1968, 1969.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

A to například jako výzva, aby si i současní politici uvědomili, že účast v politice byla, je a vždy bude krajně zodpovědnou záležitostí. Politik, který to nerespektuje, nemá v politice co dělat. Ano, už jenom kvůli historické paměti je rozumné oběť Jana Palacha připomínat. Až potud jde o naprosto akceptovatelný počin.

Navrhovanou změnu příslušného zákona nelze však hodnotit jinak než s určitými výhradami. Ano, mám na mysli především a zejména důvodovou zprávu, v níž se navrhovatelé uchylují k svéráznému výkladu historických událostí. Jejich účelová úprava minulosti signalizuje mnohé. Možná i to, že se navrhovatelé nedrží známé Masarykovy teze, že nic nemůže být veliké, co není pravdivé.

Například tvrzení, že se Jan Palach stal symbolem boje proti totalitní komunistické moci, je naprosto zavádějící. Ne, Jan Palach se nezapálil na protest proti Komunistické straně Československa (poslanci ODS bouchají do lavic a odcházejí se sálu, s nimi celá koalice a část poslanců Věcí veřejných), jeho sympatie patřily především reformním komunistům, kteří měli podporu ve všech strukturách svazu vysokoškolského studentstva.

Atmosféra nadšení, hrdost na vlastní zemi a podpora vedení státu byla tenkrát až neuvěřitelná. Jistě, byly zde i skupiny občanů, které v Pražském jaru viděly především příležitost k negaci celého poválečného vývoje a návratu do předmnichovské republiky. To však neznamená, že měl pravdu Václav Klaus, když v srpnu 1993 líčil pocity solidarity Čechů a Slováků z doby kolem srpna 1968, a do líčení jejich jednotlivých stránek přibalil tezi, že lidé tenkrát dali najevo svůj odpor ke komunismu.

Jde o účelové tvrzení člověka, který nemůže nevědět, že tenkrát šlo o něco úplně jiného. Že mnozí prožívali něco velkého a nadějného. Živě si totiž vzpomínám na výsledky sociologického průzkumu veřejného mínění z června roku 1968, podle něhož se 89 % dotázaných vyslovilo pro socialistický vývoj, a jen pět procent pro vývoj kapitalistický. Šest procent pak nevědělo, jak odpovědět.

Dámy a pánové, otevření prostoru pro demokracii, odstranění cenzury, možnost svobodně vyjadřovat své názory, i další demokratické změny byly skutečné vítány v celé společnosti s nadšením. Straničtí i státní představitelé začali rovněž vystupovat s nebývalou otevřeností a bezprostředností. A to se zcela přirozeně setkalo s mimořádnými sympatiemi lidí.

Alexander Dubček, Oldřich Černík, Josef Smrkovský, František Kriegel, Ludvík Svoboda, Čestmír Císař, Gustav Husák, Ota Šik i mnozí další se stávali doslova politickými idoly jara roku 1968. To, co Dubčekova generace zahájila v období Pražského jara, a co bylo přerušeno sovětskou invazí v srpnu 1968, má pro mnohé z nás platnost morálního závazku.

Ano, vnímám složitost tehdejšího vývoje, a nehodlám sklouznout ke zlehčování tragédií lidských osudů, zmařených životů i lidských ambicí té doby. Přitom vím, že k těmto událostem došlo prakticky se souhlasem západu, přesněji řečeno, amerického presidenta Johnsona. Spojené státy americké byly tehdy zaměstnány válkou ve Vietnamu, a jejich hlavní problém byl, jak z ní vycouvat.

Ano, Jan Palach chtěl právě tehdy vytrhnout společnost z letargie. A na rozdíl od jiných stál za demokratizačním procesem až do své smrti. Výstižně to charakterizovala, jak nedávno připomněl politolog Lukáš Jelínek, spisovatelka Lenka Procházková, když prohlásila, že tenhle kluk setrval na pozicích protagonistů Pražského jara i ve chvílích, kdy oni to už vzdali.

A tak teprve 5. prosince 1989 označila sovětská vláda rozhodnutí o intervenci spojeneckých vojsk do Československa za chybné, neboť šlo o neodůvodněné vměšování do vnitřních záležitostí suverénního státu. Žádný odpovědný politik a historik, napsal v návaznosti na události roku 1968 Jiří Pelikán, nemůže pominout, že naše společnost procházela za tu dobu velmi složitým vývojem, a že nelze postavit na stejnou úroveň léta padesátá a období po roce 1963, jež pak vyvrcholilo v nové etapě Pražského jara 1968, a pak ještě různé další stupně vývoje i po roce 1969.

Za zmínku stojí i Pelikánova slova z poloviny 90. let minulého století: Spolu s kladným vývojem vidím některé znepokojivé projevy arogance, rozdělování společnosti na občany různých kategorií, obsazování veřejných funkcí často podle odborné kvalifikace tedy neexistuje, ale podle příslušnosti k vládním stranám ano. Vidím také mnoho sociálních křivd a netolerance, které jsou pro demokracii nebezpečné.

Dovolím si připomenout i to, co se nedávno odehrálo na semináři Ústavu pro studium totalitních režimů, kde vystoupil i americký politolog Fred Eidlin. Nejprve mluvil o nejednoznačném vymezení pojmu totalitarismus a zároveň odmítl označení takzvaného komunistického Československa jako totalitního státu, případně o omezení užívání tohoto pojmu maximálně jen na první polovinu 50. let 20. století.

Dámy a pánové, politiku ovšem určují reálné zájmy. Dokladem toho je i prohlášení jednoho z předních funkcionářů Občanské demokratické strany senátora Přemysla Sobotky: „Politické motivy jsou pochopitelné, protože by se nikdo z nás neměl smířit s tím, že v této zemi aktivně působí, dokonce i na parlamentní úrovni, poměrně velká skupina lidí, kterým cizí vojenská agrese umožnila o dalších dvacet let devastovat svou zemi a lámat páteře svým spoluobčanům. Jejich levicová demagogie se dnes takřka neliší od jejich vzorů. A s nestydatostí jim vlastní dokážou dnes operovat s termínem cizí vojska u plánované obsluhy radarového zařízení, které se má podílet na zajištění bezpečnosti. Poté, co jsme lehkověrně promarnili šanci i v roce 1989 jednou provždy a rázně říci ne, je teď naší povinností odhalovat i pomocí historických reminiscencí jejich neměnnou podstatu a cizorodost vůči demokratickému systému."

Ani se nedivím výsledku při prezidentských volbách, kterého dosáhl zmíněný Přemysl Sobotka. Chci také konstatovat, že to vše nemá s představami a názory Jana Palacha vůbec nic společného. Palach neusiloval o likvidaci plurality, ale o její rozšiřování a další demokratické posuny ve společnosti.

Ano, Jan Palach se stal po své smrti rukojmím celé řady prapodivných negativistů, například těch, kteří v nahnědlé tónině opakovaně volají po odstoupení členů KSČM, kteří po demokratických volbách loni na podzim usedli v krajských radách.

Chci být správně pochopen. Jan Palach ano, ale mizerná důvodová zpráva ne. A tak v závěru svého vystoupení považuji za vhodné připomenout, že i důvodové zprávy k zákonům se běžně stávají pramenem pro výzkum utváření oficiální historické paměti.

A právě to je hlavní důvod, proč přistupuji k tomuto dokumentu s určitými výhradami. Pokud se ovšem jedná o návrh přikázat tento návrh patřičnému výboru, samozřejmě jej podpořím.

    Diskuse
    MN
    February 8, 2013 v 20.42
    Jako pamětník
    v Grebeníčkově projevu neshledávám zásadní problém, neřku-li lež. Chování pravicových poslanců ve sněmovně bylo trapné. Ona důležitá věta "Například tvrzení, že se Jan Palach stal symbolem boje proti totalitní komunistické moci, je naprosto zavádějící.", je ale poněkud nešťastná.Palach se skutečně stal symbolem boje proti komunismu, ale jen díky lživé a účelové propagandě našich médií, která stále a neúnavně proti komunismu bojují. A zneužila tuto událost pro své cíle. A to vše je důsledek toho, že naprosto chybí pravdivý výklad pražského jara 68, hlavně pro mladší generace.
    JD
    February 8, 2013 v 21.25
    Malá poznámka
    Jan Palach měl jistě na srdci především svobodu a demokracii, ne "boj proti komunismu". Ale na druhé straně by mě zajímalo, do jaké míry Miroslav Grebeníček myslel upřímně to opěvování Pražského jara.
    JD
    February 9, 2013 v 11.35
    Upozorňuji na tento oficiální dokument na stránkách KSČM z roku 2011:

    http://www.kscm.cz/politika-kscm/odborne-zazemi-kscm/socialni-strategie/kultura/62216/pristupy-kscm-k-alternativni-kulture-a-jeji-uloze-v-zivotnim-stylu-mlade-generace

    Obsahuje pasáže jako:

    "S revizí principů budování socialismu a základů vědecké marxistické teorie a z ní plynoucí byrokratizací a kapitalizací systému, se začaly i v socialistickém táboře rodit různé alternativní kulturní skupiny (většinou v protisystémovém širším pojetí, ale i v pojetí užším), velmi často poplatné západním vlivům či dokonce sponzorům, které nesehrály jen pokrokovou úlohu, ale v 60. letech 20. století vážně napomohly útoku na podstatu budovaného socialismu."

    "V Československu po krizovém období let 1968-1969 a následné poměrně úspěšné konsolidaci společenské situace, začaly alternativní prvky kultury především v širším smyslu slova sílit na přelomu 70. a 80. let 20. století. Byly často ovlivněny prvky buržoazního pseudohumanismu, iluzemi v západní model tzv. sociálního státu či novými postmodernistickými kulturními trendy ze Západu."

    February 9, 2013 v 19.38
    Já bych státní svátky i významné dny úplně zrušila.
    February 10, 2013 v 8.44
    Paní Hájková to ne!
    Musíme hlavně myslet na národ! A já mám narozeniny 5.7., dcera 8.5., neteř 1.5., tak nám to krásně vychází a vy by jste nám to chtěla vzít?
    February 10, 2013 v 8.55
    Panu Ševčíkovi
    Chápu, že bychom přišli o volno. Místo toho by se všem mohlo přidat několik dnů dovolené, aby si svůj státní svátek mohl každý oslavit přesně v té době, která mu vyhovuje.
    February 10, 2013 v 13.9
    jen zápis v kalendáři
    tohle je jen významný den, bez nároku na pracovní klid - stejně tak by mohl vypadat mezinárodní den studenstva.
    Významné dny snad nemusí v kalendáři nikomu vadit., jsou-li samozřejmě nějak ýznamné.
    FJ
    February 10, 2013 v 17.40
    Jan Palach byl a je významnou připomínkou i pro dnešek
    Je-li duše nesmrtelná, pak se na nás jeho duše dívá, kam jsme došli a co se děje v naší zemi, kde tak divně zemřela po autonehodě i ikona Pražského jara Alexander Dubček na místo toho, aby se stal prezidentem.. Co si myslím, sám by nechtěl by jeho čin byl vzpomínán nějakým zákonem a dnem, zejména v zemi, kde jsou zákony ,jaké jsou a realita života taková jaká je i s demokraturou dnešních a vlastně posledních téměř 24 let, kdy se z naděje postupně stala další beznaděj.On by byl raději, kdyby jsme nebyli cizinci ve své zemi. Jedna z posledních teček a vykřičníků doby je poslední čin odcházejícího prezidenta amnestie ....V PSPČR není mnoho osobností, co by si mohli brát do úst jméno Jana Palacha, aby to samo o sobě nebylo urážkou jeho činu a člověka vůbec, jak se říká napříč politickým spektrem.......Obávám se , že kdyby žil, dopadl by jako Karel Kryl, puklo by mu srdce žalem a zklamáním z těch prvních let budování kapitalismu volné soutěže v Čechách a na Moravě.
    BT
    February 11, 2013 v 7.13
    Falšovatelé historie
    rád bych připomněl citát Václava Havla:

    "Falšovatelé historie svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují."

    Bolševici před rokem 89 se už nafalšovali dost. Pokud v tom hodlá pokračovat současná pravice, tak se mnou počítat nemohou.

    Pražské jaro (realizované pod vedením progresivního křídla KSČ) bylo národem přijato s velkým nadšením protože to bylo správné směrování společnosti zpět k Masarykovi (lidé nejsou hloupí jak se nám snaží namluvit současná pravice).

    Stejně jako rok 89 pod vedením disidentů a studentů byl našlápnutím tímto správným směrem.

    A obojí pak bylo zadupáno do země kariéristy kolaborujícími s mocnými (zahraničními i domácími) skupinami.

    A jsem přesvědčen, že o to svobodomyslnému hrdinovi J. Palachovi šlo především: aby to úsilí po demokracii nebylo zadupáno.
    BT
    February 11, 2013 v 7.31
    Pane Dospivo,
    Pan Grebeníček to opěvování Pražského jara upřímně myslet mohl. Podle wikipedie se on jako student zapojil do protestů proti vstupu armád VS.

    Bohužel tím, že pak v roce 1975 vstoupil do normalizační KSČ se stal podobně nešťasnou figurou jako G. Husák, který nejprve také patřil k příznivcům Pražského jara, ale nakonec byl vůdčí osobností normalizované KSČ, která s okupanty kolaborovala.

    Leč, svět není černobílý a v celé tragičnosti to geniálně ukazuje článek L. Zaorálka zde:
    http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/lubomir-zaoralek.php?itemid=19103

    Pan Zaorálek a 1. diskutující pod jeho blogem vystihli podstatu tragedie našeho národa. Není z toho východiska: slabší vždy budou otloukánky silnějších.

    Leda že by v EU přece jen zvítězil duch kooperace nad konkurencí. Šance tu je. Momentálně si tu šanci ale bereme sami.
    February 11, 2013 v 11.12
    Palach nebyl antikomunista
    To je základní sdělení, které je třeba opakovat, protože pravice se tímto způsobem opravdu pokouší přepisovat dějiny. Jedná mnohem více ideologicky než levice. Bohužel se k pravici přidal i Miloš Zeman, i když si tím jako typický osmašedesátník podřezává větev sám pod sebou - Chce se stát oním trojským koněm pravice jak o tom výstižně psal pan Trávníček? Možná to jen nedomyslel. To je druhá strana anekdot a bonmotů.

    Jen je škoda, že to neřekl jasně někdo ze sociálních demokratů, na ty by si pravice a média nedovolili tak vyskakovat jako na Grebeníčka, od něhož to opravdu nezní příliš věrohodně.
    February 11, 2013 v 19.51
    Panu Trávníčkovi
    Jestli si pane Trávníčku myslíte, že politika je jen souboj dobrých či "normálních" jedinců s nějakými jedinci zlými, deprivovanými či nějak úchylnými (aspoň mně to někdy z vašich příspěvků tak připadá), tak jste vedle jako jedle. Politika je soutěž různých zájmových skupin ve společnosti. Nejinak tomu bylo i s Pražským jarem. I tam šlo především o politiku, nikoliv o dobro, ačkoli přistupovat se k tomu dá různě. Tenkrát nestáli jen ušlechtilí idealisté proti ničemným kariéristům, přičemž ti ničemní kariéristé vyhráli, podporovaní sovětskými vojsky. Jak si vůbec může někdo myslet, že 90 % národa byli samí ušlechtilí idealisté! Není to divné? To máte o národu tak vysoké mínění? Byli všichni tak uvědomělí? Jste na omylu! I mezi těmi 90% (možná jich bylo i víc) byli nějací kariéristé. I ten, kdo se přidá k dobré věci může být kariérista. Někteří třeba uvěřili, že přichází nová doba a snažili se chytit vítr hned v začátku. Ale sekli se. Každý neumí tak dobře předvídat vývoj. A ten, kdo vývoj předvídat umí (a ví, kam idealismus povede), také vůbec nemusí být žádný ničema. Prostě jen umí odhadnout situaci a nevrhá se do předem prohraných bitev. A nemusí přitom nutně myslet jen na sebe!
    Ať každý uváží, že v roce 1968 bylo za českým a slovenským národem teprve 20 let pokusů o budování socialismu, navíc poznamenaných stalinským kultem osobnosti. Tvrdit proto, že veškerá společnost se během těch uplynulých dvaceti let úplně ztotožnila s idejemi socialismu, takže jí vůbec o nic jiného nešlo, to by také nebylo tak docela pravdivé, ačkoli socialistická myšlenka u nás opravdu úspěšnou byla. Takže zájmy v tom byly všelijaké, přestože určující byly rozpory uvnitř KSČ.
    Představa, že tady stáli jedinci takoví proti jedincům makovým je podobně nesmyslná, jako přisuzovat dnes společné vlastnosti voličům Schwarzenberga či Zemana. Situace byla složitá, rychle se měnila, a lidé podle toho měnili své postoje. To je zcela normální. Ani dnes lidé nejsou politicky zcela vyhranění nebo nemají ve všem úplné jasno.
    Srovnávat tu dobu s nacistickou okupací a nazývat lidi kolaboranty není příliš šťastné. Kdo všechno podle vás byli kolaboranti? Členové KSČ? Nebo jen vysocí funkcionáři? A jak moc vysocí? A proč by byl kolaborantem někdo, kdo byl od dětství vychován v komunistickém přesvědčení svými rodiči (a konec konců i školou)? To se lidé, kteří byli přesvědčenými komunisty, měli toho přesvědčení vzdát jen kvůli tomu, že režim nebyl dost košer? Musí snad katolík přestat být katolíkem, protože pedofilní kněží zneužívají děti? Ruská vojska tu nechtěl nikdo, ale mělo se s nimi snad válčit? Myslíte, že Západ by se nás zastal? Nechci shazovat význam Pražského jara ani chválit normalizaci. I prohrané revoluce mají konec konců svůj význam. Ostatně já navrhuji: Pojďme se vrátit k tehdejším myšlenkám o demokratickém socialismu. Jsem rozhodně pro, ačkoliv to nadšení už se těžko vzkřísí. Zato Sovětský svaz už neexistuje.
    BT
    February 11, 2013 v 20.41
    Paní Hájková,
    tedy já zírám doslova jak na Vizír.
    Tolik myšlenek, které jsem zde nesdělil, mi snad ještě nikdo najednou nepodsunul. :-)
    Četla jste vůbec ten Zaorálkův text?

    Jen chci ale upozornit, že slovo "kolaborace" má mnoho odstínů, mnohem víc než jak ho vnímáte Vy. Od vysloveně pejorativního, přes mírně pejorativní až po neutrální.
    February 11, 2013 v 20.47
    Zaorálkův text jsem nečetla. Slovo kolaborace podle mého názoru pejorativní je. Můj styl diskuse je poněkud jiný než váš. Prostě mám jiný způsob myšlení. Jestli jsem vám něco podsunula, tak se za to omlouvám.
    BT
    February 11, 2013 v 21.1
    Ještě paní Hájková,
    Ještě něco k tomu kariérismu:
    http://www.blisty.cz/art/61922.html
    Ale chápu, že V. Havel není u levice moc v módě. Jen abychom zas nevylili s vaničkou i dítě. To, myslím, by byla taky škoda.

    Já se snažím ve svých vstupech složité jevy poněkud zjednodušovat aby vyniklo to podstatné. Chápu ale, že někdo může bazírovat i na tom méně podstatném, na těch výjimkách, které potvrzují pravidla. A myslím, že trochu i o tom je Váš vstup.
    BT
    February 11, 2013 v 21.3
    Paní Hájová,
    díky za odpověď. Omlouvat se vůbec netřeba, beru to se smajlíkem :-)

    Ale ten Zaorálkův text Vám doporučuji, to je právě o tom nečernobílém vidění.
    BT
    February 11, 2013 v 21.6
    Kolaborace
    Slovo "kolaborace" v překladu znamená "spolupráce".

    Pejorativní význam to má zejména u nás a zejména ve spojení s nacismem. Ale třeba Angličani to slovo vnímají v neutrálním nebo dokonce (levice) v pozitivním smyslu.
    JD
    February 11, 2013 v 21.51
    Tak to vypadá, že spor o Pražské jaro je dodnes výsostně aktuální. Nejen jako polemika mezi levicí a pravicí, zda může existovat demokratický socialismus, ale i mezi komunistickou a nekomunistickou levicí.

    Zatím se mi jeví, že pro komunistickou levici je socialismus vyšší hodnotou než demokracie. V Grebeníčkově projevu tomu nasvědčuje věta "Jistě, byly zde i skupiny občanů, které v Pražském jaru viděly především příležitost k negaci celého poválečného vývoje a návratu do předmnichovské republiky.". V dobovém kontextu možná byly v menšině, ale co kdyby ne? To by pak ty tanky byly v pořádku?

    Jde o to, co kdo chápe pod socialismem s lidskou tváří. Zda socialismus, který se prosadí a existuje v podmínkách plné demokracie, s pluralitou vlastnictví i politických stran, s rizikem, že ho ta demokracie odstraní, nebo socialismus s velmi okleštěnou demokracií, zato však na věčné časy a nikdy jinak.
    February 11, 2013 v 21.52
    Díky, že mi rozumíte, pane Trávníčku. Pokud jde o V. Havla, toho k levici nepočítám. Spíš k nějaké té "třetí cestě" mezi socialismem a kapitalismem, nebo nevím vlastně vůbec, jak to přesně nazvat - zkrátka hnutí, které v roce 1968 zasáhlo jak Západ tak Východ, přičemž bylo proti establishmentu východnímu i západnímu a bylo více méně "zelené". Na Západě však mělo charakter spíš levicový, zatímco u nás ne. Ani nemohlo, protože levicové bylo vlastně to, co tu vládlo dřív. Je to složitější, ale Havla k levici zkrátka nepočítám, ačkoliv - jak jsem se dočetla v dnešních Novinkách: Klaus počítá Havla k extrémní levici: http://www.novinky.cz/domaci/292838-klaus-nazval-havla-extremnim-levicakem-ktery-boril-rad.html
    Už dlouho jsem se tak nepobavila, jako když Klaus v podstatě přiřadil Havla k jakobínům. Cha cha cha! Takže zatímco Klaus (který už asi neví, co mluví), řadí Havla k extrémní levici, Duka (v podstatě Klausův přítel) v minulém roce přiřadil k extrémní levici fašismus. Loni totiž prohlásil: "nepovažuji nacismus a fašismus za extrémní pravici, ale naopak se podle mého názoru tato hnutí, jak plyne již z jejich samotného názvu, hlásila vždy k extrémní levici" (viz např. http://www.dominikduka.cz/prednasky-a-proslovy/20-let-nadace-konrada-adenauera-v-praze/ ) To je ještě mnohem pikantnější, když Duka jako levici vnímá fašismus a Klaus tak vnímá Havla. Oni už oba nevědí, jak by nás obalamutili.
    P.S. Ten Zaorálkův článek si možná zítra přečtu. Prostě to nestíhám.
    MP
    February 12, 2013 v 15.1
    Uvádím zde svůj příspěvěk v diskusi pod článkem p. Minaříka
    Jeho původní název zní: Spor by měl přerůst s hlubší a širší diskusi ("o komunismu")

    Jde totiž o to, co znamená pojem komunista, komunistický atd.
    Pravice (a její ideologií zmasírovaná veřejnost) je pobouřena přesně tím, co píše i p. Minařík - že by Palach patřil k rudým, neslýchané! Urážka jeho památky!

    Jenže za tímto pobouřením je právě naprosto mylná představa o komunismu, resp. primitivní rovnice komunismus - totalita - nacismus atd. Při bližším pohledu na dějiny ale zjišťujeme, že komunisté mohli být i "demokraty", mohli mít minimálně silné demokratické a demokratizační tendence, to je přece případ tzv. reformních komunistů z r. 1968, ale nejen jich (vzpomeňme na Gorbačova, mimochodem nedávno se mi dostaly do ruky noviny z počátku r. 1990, kde se píše o tom, jak bylo ustaveno "demokratické fórum komunistů"). Umíte si, p. Minaříku, představit třeba demokratické fórum nacistů?

    Čili ano, Palach byl "rudý", přesněji řečeno názorově stál nejblíže právě reformním komunistům (to řekl p. Grebeníček zcela správně), byť byl nespokojen s tím, jak tito reformní komunisté z původních ideálů ustupovali. Ale jinou alternativu než vládu Dubčekova křídla neviděl a jiná tehdy pro demokraticky smýšlející veřejnost ani nebyla, jak správně napsal v BL J. Čulík.

    Řekl bych to tedy tak: p. Grebeníček se dostal pod palbu zcela neoprávněně. Palach neprotestoval proti "komunistické totalitě", protože ta v lednu 1969 JEŠTĚ neexistovala, protestoval proti tomu, aby se nevrátila. Je naopak nesmírně pozitivní, že M. Grebeníček se k Palachopvi přihlásil (!) a kladně hodnotil i pražské jaro. Býval-li prý neostalinistou, který do KSČ vstoupil v době hluboké normalizace (co když při studiu dělnického hnutí došel k závěru, že komunisté skutečně stáli často na straně utlačovaných??), pak je to pozitivní posun, který by všichni demokaté měli kvitovat!
    + Další komentáře