Mým nejsilnějším zážitkem letošního 17. listopadu bylo setkání se synem nastupující jihočeské radní pro školství, Vítězslavy Baborové. Demonstraci 17. listopadu na Václavském náměstí předcházel program s besedami, z nichž jedné jsem se účastnil.

Syn budoucí radní na ni přišel a položil zde otázku, zda je v demokracii možné, aby byl člověk, který získal mandát poctivě ve svobodných volbách, skandalizován a odvoláván z funkce ještě předtím, než se jí ujme a než prokáže, zda na ni stačí či nikoli. Mou odpověď, v níž jsem se mu snažil říct, že to samozřejmě možné není, už neslyšel; možná neunesl tíhu křivdy, která se jeho mámě děje. Od té doby na tu situaci myslím a především pro něj se zde pokouším odpovědět důkladněji.

Tvář paní Vítězslavy Baborové jsem viděl poprvé včera večer, a to pouze proto, že ji sdílela na sociálních sítích Komunistická strana Čech a Moravy. Jaká je to zpráva o českém mediálním provozu, že na jedné straně věnuje sympatizující pozornost kašírovaným demonstracím proti jedné potenciální komunistické radní, aniž by ji ukázala anebo s ní hovořila, na straně druhé pokus o rehabilitaci původního ducha listopadové revoluce, který se konal v sobotu na Václavském náměstí, se pokouší bagatelizovat, překrucovat či shazovat?

Jeden můj přítel, malíř, patrně poněkud upřílišněně tvrdí, že od svých osmnácti let si za svou tvář každý člověk může sám. Kdyby měl pravdu, pak soudě čistě dle její tváře, pokud by paní Baborová přejala jakýkoli rezort v současné vládě, snad s výjimkou zahraničních vztahů, musela by to pro občanstvo českých zemí být vyloženě úleva.

Prozatím se z toho, že díky svému demokraticky nabytému mandátu převezme resort školství, mohou radovat pouze naši spoluobčané v jižních Čechách. Radovat by se skutečně měli, protože změna jihočeské koalice z ČSSD-ODS na ČSSD-KSČM je reálný pokrok k lepšímu. Zeptejte se Jihočechů, kterou z těchto koalic pokládají za přijatelnější, a sami uvidíte, jak vám odpoví.

Anebo ještě jinak, polopatě, třeba pro mladé třeboňské, kterým se dostalo špatného vzdělání v hodinách občanské nauky: Konaly se volby. Z nich vznikla v jižních Čechách po všech stránkách legitimní koalice ČSSD a KSČM. Na základě koaliční smlouvy přebírá KSČM některé odpovědnosti — ostatně tak jako v několika krajích před čtyřmi lety. Přesně v tuto chvíli, nikdy dřív a nikdy potom, platí Klausova arogantní poučka: pokud to chcete změnit, volte, kandidujte, uspějte.

Pokud jsme KSČM dovolili kandidovat, nesmíme jí v žádném ohledu bránit participovat na výkonu moci. To je tak jasný, samozřejmý princip, že žádný liberál by v něm neměl stát proti nám. Ukáže-li se, že někdo mandát vykonává špatně, že o jeho výkonu nediskutuje, že při něm flagrantně porušuje svůj předvolební program, pak protestujme a žádejme jeho odvolání.

Jistěže lze argumentovat různými hrůzostrašnými vzpomínkami, jež se váží k adjektivu komunistický; také k adjektivu katolický se váží strašidelné vzpomínky, rovněž k adjektivu americký, nebo britský. Podstatou je přítomnost. Kdo jsou naši komunisté dnes? Co chtějí? K čemu směřují? Víme to? Ti, kdož s nimi nemluví, nevědí o tom zhola nic.