Nechme Pavla se dovybarvit. Jak ohledně Ukrajiny, tak ohledně Tchaj-wanu
Petr JedličkaNastupující prezident zaujal hned v prvním týdnu po zvolení několika silnými zahraničněpolitickými výroky. Každý z nich však může indikovat řadu různých konkrétních politik, ne nutně konfrontačních.
„Zahraniční politika se dělá nejvíce tak, že se mluví,“ vysvětloval mi kdysi jeden zkušený diplomat. Nu, Petr Pavel z tohoto hlediska první týden od voleb věru neotálel. Takřka každý den poskytl nějaký velký rozhovor; takřka každý den pronesl nějaký výrok-granát: „Ukrajina by měla být po válce přijata do NATO“; „Západ by měl Kyjevu poslat vše kromě jaderných zbraní“; „Ruští sportovci na olympiádu nepatří“; „Jsem ochoten setkat se s dalajlámou“ a podobně.
Připočte-li se úvodní telefonát s tchajwanskou prezidentkou, avizovaný záměr odjet co nejdříve, a možná ještě před inaugurací, se slovenskou prezidentskou do Kyjeva a plán navštívit přednostně Polsko, obrázek eskalujícího prezidenta-generála je na světě. Nemohly mít nakonec Pavlovi kritikové z řad protiliberální levice pravdu?
Skalní Pavlovi stoupenci upozorňují, že vše je v souladu s oficiální doktrínou české zahraniční politiky. Tvrdí, že ani Fialova vláda nic nenamítá. To je však spíše formalistní argument. Od vlády jsme něco podobného dosud neslyšeli, tedy ne podobně jasně a v podobné kadenci.
"Vpravdě uvolňující je ostatně projít si Pavlovy první rozhovory po zvolení celé: „Jakmile tu bude byť maličká naděje na mírové rozhovory, podpořme to. Z ruské strany však zatím něco takového ani náznakem nevidět,“ říká například v interview titulovaném „Ukrajina si zaslouží být v NATO“ pro BBC.""
Náhodou jsem zrovna před chvílí dočetl článek na toto téma v "nytimes". Mohu vřele doporučit pro srovnání...
Russia and Ukraine Have Incentives to Negotiate. The U.S. Has Other Plans.
https://www.nytimes.com/2023/02/07/opinion/russia-ukraine-us-tanks.html
Pro zajímavost ještě titulek článku Petra Kamberského. Větší část článku je bohužel za "paywallem", takže nemám jistotu, jak to ve skutečnosti autor myslel...
Nebezpečné šťouchnutí do tygra. Proč Hrad zbytečně Tchaj-wanem provokuje Čínu?
Ještě krátká citace z diskuse ke zmíněnému článku v "nytimes" na jednom americkém (USA) diskusním webu:
Reality is being fed to the unthinking masses.
A drip at a time.
Thanks NYT.
Ten článek v NYT (je to "guest essay") dost připomíná známou iniciativu Mír a spravedlnost nebo názory J. Mearsheimera. Autor v něm v podstatě souhlasí s Putinovým viděním světa: je to klasická válka o území mezi dvěma impérii, ve které ovšem Rusko bojuje se silnějším protivníkem, tedy s USA, o vlastní přežití.
Autor nepřímo naznačuje, že ruské válečné cíle jsou vcelku legitimní ("The largest country by area on the planet has no reliable exit into the world. The most reliable route runs through the Black Sea....") a je šokován tím, že by někdo mohl uvažovat o vrácení Krymu: jeho znovupřipojení k Ukrajině dokonce označuje za "anexi". ("Some even propose to chase Russia out of Crimea ... the conquest, annexation and garrisoning of a population that doesn’t want it.").
Můžeme diskutovat o tom, jak to s Krymem nakonec dopadne, ale nelze dost dobře ustoupit z principu, že se jedná o ukrajinské území protiprávně anektované Ruskem.
Válka na Ukrajině je pochopitelně válka, ve které hraje USA o posílení oslabené pozice světového hegemona (kterou ovšem už dnes neohrožuje ubohé Rusko, velké jen rozlohou a jaderným arzenálem, jinak ani počtem obyvatel a dnes už --po emigracích a umlčování v prvním roce války-- ani kulturou) a EU jde o bezpečný polštář na jejích hranicích. A Ukrajinci mají štěstí, že tu tyhle silné zájmy mocných jsou, samotné morální rozhořčení by jim nejspíš potřebný rozsah vojenské a materiální pomoci nezajistilo.
Ale přiznání a uznání těchto zájmů není nic, co by morálně kompromitovalo řečenou pomoc Ukrajině proti vraždícímu agresorovi anebo omlouvalo náhlý reálpolitický obrat včerejších levičáků, v jehož důsledku žvaní o faktických potřebách velmoci zabírající největší část souše na celé planetě.
Mám pochopení pro autoimunitní reakci amerického antiimperialismu a pocit občanské spoluodpovědnosti za americké hovadský provedené agrese u amerických intelektuálů --a u takového Chomského si je přečtu přímo s rozkoší -- ale když se přehnaných výstřelků této autoimunuty chytají čeští veřejní polomyslitelé jako Drulák, je to dost nechutné.
Vybarvovat se ohledně Ukrajiny či Tchaiwanu? Skutečně se vybarvit lze jen ohledně Sýrie. Tam můžete objasnit, jak by se podle vás měly v politice uplatňovat zásady.