Profil čtenáře:
Zdeněk Opava

ZO
Profese: překladatel

Ten článek v NYT (je to "guest essay") dost připomíná známou iniciativu Mír a spravedlnost nebo názory J. Mearsheimera. Autor v něm v podstatě souhlasí s Putinovým viděním světa: je to klasická válka o území mezi dvěma impérii, ve které ovšem Rusko bojuje se silnějším protivníkem, tedy s USA, o vlastní přežití.

Autor nepřímo naznačuje, že ruské válečné cíle jsou vcelku legitimní ("The largest country by area on the planet has no reliable exit into the world. The most reliable route runs through the Black Sea....") a je šokován tím, že by někdo mohl uvažovat o vrácení Krymu: jeho znovupřipojení k Ukrajině dokonce označuje za "anexi". ("Some even propose to chase Russia out of Crimea ... the conquest, annexation and garrisoning of a population that doesn’t want it.").

Můžeme diskutovat o tom, jak to s Krymem nakonec dopadne, ale nelze dost dobře ustoupit z principu, že se jedná o ukrajinské území protiprávně anektované Ruskem.

Chtěl bych tady poděkovat DR za skvělou práci na téhle kauze, prosím pokračujte! A rád bych se zeptal, co se stalo s trestními oznámeními, která jste podali v r. 2020 (všeobecné ohrožení a zneužití pravomoci)?

Myslím, že to má být 70%, ne 40%, alespoň to tak uvádí EDF.

Ale jo, to máte samozřejmě pravdu. On ten Lovelock provokuje, to je na tom vlastně pěkné. V té samé knize propaguje jadernou energetiku (celkem přesvědčivě), ovšem taky syntetické potraviny. To by teprv byla voda na mlýn všem těm, podle kterých nás má Green Deal připravit o maso.

Ale ono to není jen o zdrojích energie. Hezky o tom tuhle psal James Lovelock (vlastně už před delší dobou): nejhorší by bylo, kdyby se najednou objevil nějaký čistý a přitom neomezený zdroj energie, protože pak už by lidem v ničení planety nebránilo vůbec nic. Tady jde právě o radikální celospolečenskou transformaci, ne že budeme jezdit na elektřinu tam, kde dneska jezdíme turbodieselem.