Přes veškerou snahu tvářit se jako levice jde jednoznačně o konzervativní až fašizující společenství, které nenávidí liberální svobody. A kvůli privilegiím určité skupiny volá po změně režimu.

Letošní parlamentní volby se pokusil ovlivnit spolek Svatopluk. Týden před volbami, 27. září, svolal předseda spolku Petr Drulák demonstraci k Pražskému hradu. Na jednom pódiu se tam ruku v ruce sešly dva antisystémové extrémy, tedy strana SPD a hnutí STAČILO!. Potvrdily se tak obavy, že kandidátka hnutí je opravdu jen béčko od Okamury. A že cílem není solidární levice, ale spíš útok vůči pokroku, konvenující geopolitickému odklonu od západních struktur.

Krátký pochod ke krajní pravici

Spolek Svatopluk vznikl na podzim 2022 — tedy po invazi Ruska na Ukrajinu. Zaevidován je jako zájmové sdružení s oficiálním cílem pořádat veřejné debaty a konference. Dnes má několik set členů a tvoří jej svazek šesti takzvaných prutů Svatoplukových. Ty jsou podle jejich vlastních slov spojené tradicí a vlastenectvím. Explicitně uvádějí, že se dívají na svět pohledem konzervativní pravice a usilují o odolnost vůči blížící se katastrofě v Evropě.

Předseda spolku profesor Drulák byl v letech 2004 až 2013 ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů, během Sobotkovy vlády chvíli náměstkem na ministerstvu zahraničí za ministra Lubomíra Zaorálka a v letech 2017 až 2019 velvyslancem ve Francii. Postupně se ale z proevropského intelektuála stal zapáleným hlasatelem úpadku Západu a kritikem liberální demokracie.

Drulák negací konceptu liberálních svobod a důrazem na sociální jistoty garantované autoritami směřuje k vůdcovskému státu. Jeho štítivost vůči takzvané kulturní levici šla tak daleko, že začal prosazovat spojení pravého a levého antisystémového extrému v boji s údajně shnilým středem (takzvaná teorie podkovy).

Spolupráci s nacionální pravicí v tomto spolku bohužel kvitují i další známé postavy jako například ekonomka Ilona Švihlíková. Jsou to lidé, kterým je nacionální pravice bližší než evropská levice — a spojí se v tom i s bigotními katolíky, jako je Michal Semín, předseda ultrakonzervativního spolku D.O.S.T.

Spolek Svatopluk tak odráží aktuální tendenci odklonu řady jedinců od demokratické levice ke krajní pravici. Spojuje lidi, kteří šíří iluzi o šanci na konzervativní restart oslabené levice. Nejde jim však o sjednocování levice, ale o obranu řádu, národního státu a tradiční rodiny. Věří, že neprivilegovaná většina je vlastně hodnotově konzervativní. Chápou tradiční pojmy jako kumulovanou zkušenost a obviňují pokrokáře z libertariánství a elitářství. Solidaritu zužují na loajální občany národního státu.

Během tří let své existence spolek obhajuje sociální a pseudovlasteneckou demagogii, která ústí do zájmové slepoty jejich frustrované klientely. Z boje za staré tradice se stává zpátečnická karikatura, která nesnáší pokrokáře a skutečnou přeměnu poměrů spíš brzdí. Prakticky zneužívají strach ze změn a posluhují politickému byznysu oligarchů. Mluví o konzervativní levici, ale reálně se věnují hlavně kulturním válkám, střetu globalistů a suverenistů, konfliktu mezi Západem a Východem.

Cíl? Změna režimu

Hra Drulákova spolku na Svatoplukovy pruty nabízí také jednu odpudivou paralelu. Fasces byly liktorské pruty, které za svůj symbol určili italští fašisté. A za protektorátu byly Svatoplukovy gardy polovojenská úderná složka fašistické a kolaborantské organizace Vlajka. Sami tu paralelu odmítají, ale jejich protisystémový proud si s fašistickou tradicí příliš nezadá. A mrazí, když Drulák s věšteckým zápalem prorokuje občanskou válku, ve které „poteče krev“ (viz jeho přednáška v Otrokovicích v červnu 2025).

Svatopluk není jen debatní kroužek, je to braintrust zajištující ideologickou přípravu frontálního útoku na demokratický režim. Ke spolku Svatopluk má také blízko organizace Česká společnost pro civilizační studia, v jejímž vedení jsou prof. Drulák, doc. Hampl, prof. Budil a další. Hlásí se k inspiraci dílem amerického politologa Samuela Huntingtona, autora knihy Střet civilizací. Provozují Jungmannovu národní akademii, kde v pozici školitelů figurují i lidé jako Martin Konvička, Josef Skála či Petr Bakalář.

Na pražském sympoziu v dubnu 2025 si svatoplukovci vytkli jako hlavní cíl změnu režimu, rámovaného parlamentní demokracii a členstvím v nadnárodních strukturách. Čiší z toho všeho druhorepubliková atmosféra. Svatopluk hledá i zahraniční spojence — bratislavské konference se zúčastnil slovenský premiér Fico, který při té příležitosti označil Západ za viníka války mezi Slovany. Známá je Drulákova obhajoba francouzské političky Le Penové — oné krajně pravicové političky, která zasedá v jedné eurofrakci s Orbánem a Babišem.

Petr Drulák, přezdívaný též český Dugin, svůj vliv uplatňoval i v politice, současně byl poradce SPD i patron hnutí STAČILO!. Na kandidátkách STAČILO! měl spolek Svatopluk své představitele, jako byla jihočeská lídryně Jana Turoňová či hradecká jednička Michal Klusáček. Drulákův projekt STAČILO! tedy není skutečná levice, ale podvod na levicových voličích. Nabízí se rovněž paralela s portugalskou stranou Chega (česky Stačilo), která se hlásí k národní a sociálně konzervativní ideologii a je de facto stranou krajně nacionální.

Viditelné sblížení s krajní pravicí a obskurními bojovníky s režimem neúspěchu projektu STAČILO! velice pomohlo. Rozhodnutí Konečné a Maláčové pro tento posun bylo strategickou chybou a skončilo jejich zklamáním. Obě aktérky však z prohry viní média, která je obvinila z extrémismu — ony samozřejmě tvrdí, že neprávem —, a také nedostatečnou integraci jednotlivých částí hnutí. Prozatím útok na západní struktury i domácí ústavní systém tedy odložili. Ale jak řekl již zmíněný lídr STAČILO! v Královéhradeckém kraji Michal Klusáček: „Pokud bude po volbách evidentní, že nelze změnit směřování země, nazrál čas na odboj.“

„Český Dugin“ vnímá volební výsledky jako prohru pokusu o radikální změnu režimu. Zatím neočekává přímou konfrontaci s Evropskou unií ani těsné spojenectví s figurami typu Fica. Drulák však varuje, že by byla velká škoda, kdyby se boj proti režimu ukončil, a tvrdí, že nastal čas překonat malé stranické roztříštěnosti, které na měnící se politické mapě ztrácejí smysl. Podle něj je nutné připravit strategii tvrdého útoku proti odpůrcům — progresivistům a liberálům. Kolektiv autorů rovněž vydal knihu Změna režimu: Instituce (nakl. Dauphin, 2025).

A tady se už fašizující šídlo v pytli neutají. Drulák prosazuje ve STAČILO! centralizaci řízení, již bez značek KSČM, ČSNS a SocDem, a jednotné vedení kolem „pravého vůdce“ Kateřiny Konečné. Kdo to nechápe, měl by svůj postoj přehodnotit, anebo hledat štěstí jinde. Hnutí má převzít aktiva a loajální členy a profilovat se jako konzervativní síla proti „zahnívajícímu progresivnímu Západu“. Plány předsedy spolku Svatopluk jsou zřejmé. Chce, aby projekt pokračoval rozpuštěním samostatné KSČM i SocDem. Zda si to jejich členské základny nechají líbit, uvidíme.